Představte si to: sedíte ve voze se dvěmi Srílančany. Jeden řídí, druhý naviguje. Anglicky. Jeden je totiž Sinhálec a druhý Tamil a kdyby mluvili každý svým rodným jazykem, nerozuměli by si.
Podobně daleko k sobě má i život na západním a východním pobřeží Srí Lanky.
Ten rozdíl tak bije do očí, až má člověk pocit, že se ocitl ve dvou různých státech. Zatímco západní a jižní pobřeží Srí Lanky jen dává nahlédnout, že se o něj před rokem tříštily vlny tsunami, na východě se zdá, že to může být nanejvýš měsíc či dva, co vlny udeřily.
Až na výjimky je celé pobřeží ještě plné suti, naplaveného nepořádku, jeden zborcený dům plynule přechází ve druhý. Obraz zkázy doplňují vylidněné pláže a snad co sto metrů umístěné cedule informující, která nevládní organizace najímá místní na práci na obnově.
To v okolí jihozápadního Galle už neuvidíte, anebo jen zřídka. "Všechno se tady připravovalo na sezónu. Víme, že pokud alespoň v lednu a únoru nepřijedou turisté, budeme mít velké problémy přežít," říká místní hoteliér Dharma Keerthi. "Turisté přinášejí peníze a dávají obživu velkému množství lidí."
Žádní turisté, žádná prosperita
Na východě však nikdo hosty nečeká. Ani v jenom z mála větších měst na pobřeží v Batticaloi není úplně snadné najít alespoň standardní ubytování. "Batti", do roku 1991 hlavní bašta tvrdé ozbrojené linie tamilských separatistů (LTTE), už přes dvacet let neplatí za bezpečné místo a turisté sem zkrátka nejezdí.
"Těch důvodů je mnoho, velká vzdálenost od letiště a špatné cesty, například ale přítomnost LTTE je asi nejdůležitější z nich," míní Ilona Labuťová, která v Batticaloi půl roku pracovala pro Českou katolickou charitu.
Tamilští tygři o sobě dávají vědět velmi často. A zvlášť v posledních měsících, kdy se navíc vyhrotil spor mezi dvěma odnožemi organizace. Krvavé bojůvky jsou téměř každodenní realitou.
"Zrovna včera tu byli zabiti tři lidé. Prostě někdo přišel a zastřelil je. Je jasné, že bude následovat odveta," říká projektový manažer z Batti Michael Arulananathan. "Bílým turistům ale nic nehrozí. Nikdo tu na ně útočit nebude."
Kontrola, kontrola, kontrola
Ani to není až tak úplně pravda: v tamilské oblasti není radno po setmění vycházet, natož cestovat. Labuťová připomíná své přátelé z Čech, které při nočním přesunu vytáhli z aut příslušníci LTTE. Zatáhli je do lesa. Z nebezpečné situace vyvázli pouze lehčí o peníze.
Cesta po východě je vůbec obtížná, zvlášť pokud nemáte vůz olepený nápisy svědčícími, že pracuje pro některou z nevládních organizací. Anebo výmluvnou cedulku Press. Jinak je nutné podstoupit martýrium kontrol, na které už si Tamilové museli zvyknout.
Prohlédněte si v grafice cestu našich reportrérů po Srí Lance
"Je mnoho způsobů, kudy se k Tygrům dostávají zbraně. Po vodě, po silnici i letecky. Na silnici jsou tedy důsledné kontroly, aby se tyto zbraně dařilo vládě alespoň z části zadržet," vysvětluje Arulananathan. A samozřejmě: zabránit případnému vývozu nálože z tamilské zóny.
Takže na check-pointech je nutné opustit vůz/autobus, otevřít zavazadla, nechat vládní ozbrojence prohledat i podvozek dopravního prostředku.
Policejní kontroly jsou na začátku i na konci každé menší obce. Po zuby ozbrojení vojáci opírající se o pytle s pískem jsou pak rozmístění i v bočních ulicích měst. Sem tam je vidět obrněné transportéry.
Kde jsou peníze na domky?
Neustálé napětí mezi víceméně sinhálskou většinou a vládou v Kolombu a LTTE na východě uvrhává všechny Tamily do stále hlubší chudoby.
Rozvírající se nůžky jsou zřetelné i při nápravách přírodní katastrofy. "Ono je to tak, že s Tamily zkrátka jsou potíže a pro vládu jsou důležitější příjmy, které má z turistického ruchu na západě. Peníze na obnovu tudíž posílá přednostně k nám," říká humanitární pracovník Nishan Indee z jihozápadní Weligamy.
Kabinet slíbil rodinám, kterým voda vzala vše, 250 tisíc rupií (přes 60 tisíc korun) jako příspěvek na stavbu nových obydlí. Část peněz může kabinet vyplácet v naturáliích například nechá rodině rovnou dodat okna či dveře. Zbytek peněz si musí postižení sehnat sami, ponejvíce od mezinárodních humanitárních organizací.
"Tady na východě ještě nikdo takové peníze neviděl. Na dům dostal příspěvek málokdo. A když, tak jen zlomek té sumy," upozorňuje Arulananathan. "Hodně lidí to ani nepřekvapilo. Jsou dávno přesvědčeni a další kroky je jen utvrzují, že je kabinet ekonomicky i jinak zanedbává. Což je mimochodem pravda."
Chudoba násobí napětí
Svědčí o tom třeba fakt, že dodnes vláda nenašla peníze na opravy místních větších fabrik. Papírna v Batti, kde mělo práci až několik stovek lidí, již přes rok nefunguje. Rybolovem či drobným prodejem se ovšem všichni živit nemohou.
Zloba, sílící chudoba, horší vzdělání, po tsunami navíc ztráta domova a často i práce: To vše nahání další a další obyvatele východního pobřeží do náruče Tygrů osvobození tamilského Ílamu. A je smutnou zárukou, že východ Srí Lanky se ještě dlouho dobře mít nebude.
