Jeruzalém - Izraelský premiér Benjamin Netanjahu si během čtvrtečních jednání ve Washingtonu s předsedou palestinské samosprávy Mahmúdem Abbásem slíbili, že vypracují rámcovou dohodu, na jejímž základě by spolu mohli uzavřít definitivní mír.
Hlavní podmínka Palestinců, trvalé moratorium na výstavbu židovských osad na západním břehu Jordánu, ale zůstala během rozhovorů viset někde ve vzduchoprázdnu.
Totéž platí pro otázku návratu statisíců palestinských běženců živořících v uprchlických táborech v jižním Libanonu a pásmu Gazy a definitivní hranice palestinského státu.
Mírovou smlouvu, na kterou se čeká už desítky let, tak budou podle diplomatických zdrojů obě strany schopny uzavřít nejdříve za rok. Pokud ji vůbec podepíší.
"Je nerealistické dosáhnout komplexní dohody v daném termínu," řekl deníku The New York Times někdejší americký velvyslanec v Izraeli Martin S. Indyk.
Izrael sice pozastavil rozšiřování osad s platností do 26. září, stavební práce na Západním břehu však pokračují neztenčeným tempem. Ze sto jedenadvaceti osad, které připadají v úvahu, byly aktivity stavařů zastaveny jen v sedmi případech. V šestačtyřiceti osadách se vesele staví dál.
"Moratorium nejenomže není dodržováno, od samotného začátku bylo pouhou fikcí," tvrdí Dror Etkes, šéf nevládní organizace Ješ Din monitorující výstavbu osad na Západním břehu.
Zeď dlouhá sedm set kilometrů
Ačkoliv tzv. zelená linie, která odděluje palestinská území od Izraele, je dlouhá jen přibližně 350 kilometrů, skutečná délka hranice příštího palestinského státu bude činit sedm set kilometrů.
Tak dlouhá má být totiž zeď, kterou Izraelci staví na Západním břehu se záměrem hermeticky uzavřít své teritorium. Chtějí je chránit před případnými útoky radikálních palestinských skupin.
Zeď se kroutí po pahorcích Judeje a Samaří i napříč jeruzalémskými předměstími jako had, obemyká židovské osady a začleňuje je do území vlastního Izraele.
Je to případ i největší ze židovských osad Maale Adumim, ležící necelých deset kilometrů východně od jeruzalémského Starého města. Byla vybudována na místě starého židovského sídla zmiňovaného již v Bibli. Dnes má přes třicet tisíc obyvatel.
Postupně se rozrůstající Izrael
Historické židovské osídlení je v řadě případů nezpochybnitelné, většina osad je ale nových.
Rovněž ze srovnání map území pod palestinskou a židovskou kontrolou z let 1947 a 1967 s těmi dnešními vyplývá, že Izrael postupně rozšířuje plochu svého teritoria.
Zatímco v někdejším britském mandátu vlastnili židé ještě krátce po válce jen přibližně sedm procent území, plán OSN z roku 1947 jim přiřkl přibližně šedesát procent rozlohy Palestiny.
Další území získali Izraelci díky vítězství v šestidenní válce z roku 1967 a následné výstavbě osad.
Dnes měří Izrael 20 770 kilometrů čtverečních, Západní břeh 5640 km2 a pásmo Gazy 45 km2. Izraelští vyjednavači trvají na tom, že deset procent rozlohy Západního břehu zůstane pod kontrolou židovského státu. Palestincům nabízejí výměnou za to území v Negevské poušti při hranicích s Egyptem.
300 000 osadníků
Expanzi židovských osad nejsou Palestinci nijak schopni zabránit. Mohou se pouze spolehnout na diplomatický tlak ze strany OSN, Spojených států a Evropské unie.
Současné moratorium na výstavbu vyprší za tři týdny a nedá se příliš počítat s tím, že by Netanjahuova vláda souhlasila s jeho prodloužením.
Možný je ovšem kompromis, na základě kterého by stavební práce pokračovaly na územích, které se později definitivně stanou součástí izraelského území, zatímco jinde budou zastaveny.
Od devadesátých let, kdy Izrael začal s masivní výstavbou osad, se počet kolonistů na Západním břehu ztrojnásobil. Dnes přesahuje 300 tisíc osob.
Dalších dvě stě tisíc Izraelců se přistěhovalo do východního Jeruzaléma. Palestinci ovšem požadují, aby alespoň část čtvrtí připadla jim a byla přetvořena v metropoli jejich budoucího státu.
Netanjahu již naznačil ochotu část východního Jeruzaléma do rukou palestinské samosprávy předat. Neplatí to ovšem pro jeruzalémské Staré město s židovskou Zdí nářků a mešitou al-Aksá, třetím nejvýznamnějším svatostánkem islámu, které by měly získat zvláštní status.
Pro Izraelce je zcela nepředstavitelné (a z ryze technické hlediska by to bylo i zhola nemožné), aby dělicí linie mezi židovským a palestinským státem probíhala po hřebenu zdi, jak to navrhovali někteří palestinští vyjednavači.
