Jakarta - Čestný, rozhodný a výřečný. Tak zní základní charakteristiky muže, kterému se za své pětileté období v prezidentském křesle podařilo vrátit Indonésii na mapu demokratických zemí světa a který tento čtvrtý nejlidnatější stát na světě nejspíše povede dalších pět let.
Susilo Bambang Yudhoyono se narodil v chudé vesničce na východní Jávě. Malý Susilo kromě učení vynikal v psaní básní, hudební výchově a v divadle. On měl však úplně jinou představu o své budoucnosti - údajně už od malička se chtěl stát vojákem.
Osudovou se mu stala návštěva vojenské akademie asi v deseti letech. Vojáci při výcviku ho tak fascinovali, že jeho osud byl zpečetěn.
Vojenskou dráhu nastoupil v polovině 70. let. Po pádu vojenského režimu Suharta v roce 1998 se rozhodl armádu opustit a vstoupit do politiky. Tam paradoxně dostal na starosti kromě postu ministra pro doly a energii oddělit armádu od politiky.
Proti korupci
Pověsti nezkorumpovatelného muže dostál v době, kdy byl členem vlády prezidenta Wahida, který vpředvečer pádu svého kabinetu nařídil Yudhoyonovi, aby vyhlásil výjimečný stav. Wahid tehdy čelil obvinění z korupce a autoritářství. Yudhoyono odmítl přidat se na stranu zkorumpovaného prezidenta a stav nevyhlásil. To ho však stálo místo ve vládě.
Za vlády prezidentky Megawati Sukarnoputriové Yudhoyono dostal na starosti mimo jiné nechvalně proslulý bombový útok na Bali. Jeho tehdejší rozhodné jednání dovést viníky ke spravedlnosti a chránit zemi před radikálními islamisty chválil celý svět, zejména pak Austrálie, které při útoku zemřelo nejvíce obětí.
Poté, co se nepohodl s prezidentkou Megawati, která se stávala čím dál nepopulárnější, a odešel z její vlády, zaznamenal u lidí i ostatních politiků ještě větší úspěch. V prezidentských volbách 2004 pak z klání Yudhoyono versus Megawati vzešel jako vítěz.
Yudhoyono nastupoval do úřadu ve chvíli, kdy jeho zemí zmítala ekonomická krize. Zkrachovalou ekonomiku, jež klesla bezmála až o dvacet procent, zachránila půjčka Mezinárodního měnového fondu (MMF). A i tu se mu v čele pomalu zotavujícího se státu podařilo do dvou let splatit.
Jako zázrakem
Při nástupu do úřadu Yudhoyona čekala řada nelehkých úkolů: snížit rozsáhlou chudobu, vytvořit pracovní místa, reformovat školství, zdravotnictví, daňový systém a začít budovat infrastrukturu a k tomu všemu zajistit politickou stabilitu.
Těžký test ho čekal v prosinci 2004, kdy ničivá vlna tsunami zasáhla indonéská pobřeží a zabila více než 100 000 Indonésanů. Yudhoyono byl tehdy teprve tři měsíce v úřadě. Ale i to se mu podle hodnocení mezinárodních společenství dařilo situaci řešit.
Za své demokratizační úsilí země sklízí Susilo, jak mu s oblibou říkají obyčejní Indonésané, všeobecné uznání nejen v západním tisku, ale i od mezinárodních lidsko-právních organizací.
Organizace Freedom House, která stav demokracie ve světě rok co rok zevrubně analyzuje, například v celém regionu jihovýchodní Asie přiznává plně demokratický status právě jen Indonésii.
Je to o to obdivuhodnější, že je to sotva dvanáct let, co v Indonésii padl režim prezidenta Suharta, který si třicet let uzurpoval veškerou moc v zemi.
Správným směrem, ale..
Jediná skvrna, která se na "CV" Yudhoyona nedávno objevila, je zapletení se do aféry vraždy dvou amerických učitelů a Indonésana v západní Papue v roce 2002, kdy působil ve funkci ministra pro politické záležitosti a otázky bezpečnosti. Podle zprávy, na kterou ve svém vysílání upozornila také americká stanice Democracy Now!, Yudhoyono zabránil vyšetřování vraždy a zabavil informace FBI. Kabinet prezidenta Yudhoyona se k obvinění zatím nevyjádřil.
Někteří kritici mu také nemohou odpustit návštěvu umírajícího Suharta v nemocnici v lednu 2007.
"Návštěva současného prezidenta nemocného bývalého prezidenta v nemocnici je úplně normální věc," vysvětloval tehdy jeho mluvčí veřejnosti a médiím. "Je rozdíl mezi nutností soucítit s nemocným a právní zodpovědností," dodal.
Indonésii čeká ještě dlouhá cesta. Všudypřítomná korupce, stále nedostačující infrastruktura a miliony Indonésanů žijících v chudobě, jejichž práva stále více chrání lidskoprávní organizace než ústava. Avšak o tom, že má podle mnohých komentátorů do dalších pěti let správně nakročeno, už pochybuje jen málokdo.
