Ghana byla první zemí v subsaharské Africe, která se vymanila z koloniální nadvlády a inspirovala osvobozenecký boj po celém kontinentě i v dalších částech světa.
Po získání nezávislosti 6. března 1957, kdy vévodkyně z Kentu formálně předala moc ghanskému vůdci Kwamemu Nkrumahovi, zažila Ghana sérii vojenských převratů.
Politická stabilita
V současné době je ale jednou z nejuznávanějších demokracií v Africe, příkladem stability, ekonomického růstu, nízké inflace a zvyšující se produkce hlavních vývozních surovin, včetně kakaa a zlata.
"Hlavním úspěchem Ghany je politická stabilita a vedoucí role, kterou hrajeme v Africe. Byli jsme aktivní i v boji za nezávislost ostatních afrických států," říká ghanský právník Nana Oye Lithur.
V noci na dnešek zaplavily spoře osvětlené ulice ghanské metropole Akkry davy rozjařených občanů, kteří se zahaleni do červeno-žluto-zelených národních vlajek s černou hvězdou pohupovali v rytmu hudby burácející z obřích reproduktorů umístěných na nákladních automobilech.
O půlnoci se v Akkře rozburácely ohňostroje a tisíce lidí na Náměstí nezávislosti si zopakovaly akt vyhlášení nezávislosti.
"Dali jsme světu Annana"
"Můžu jenom děkovat Bohu, že jsem se dožil tohoto věku. Ghana zažila už tolik problémů," říká Dag-Sosu, který se vyučil mechanikem a dnes pracuje v cestovní kanceláři.
Mnozí Ghaňané považují za největší úspěch své země dosažení míru. Jsou ale také velmi pyšní na to, že od nich pochází bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan, jehož mandát skončil loni v prosinci po deseti letech.
"Dali jsme světu Kofiho Annana. Přispěli jsme ke světovému míru, naši vojáci jsou všude," říká Ghaňan Franklin Cudjoe, který připomíná, že ghanští mírotvorci působí v misích OSN od Libérie po Libanon.
Čestným hostem dnešního oficiálního slavnostního ceremoniálu má být nigerijský prezident Olusegun Obasanjo, obřadu se zúčastní i jihoafrický prezident Thabo Mbeki a zimbabwský prezident Robert Mugabe. Někdejší koloniální mocnost Británii zastupuje vévoda z Kentu.
Na oslavách však nemá chybět ani americký černošský politik Jesse Jackson či slavný fotbalista Pelé. Do Ghany tento týden zavítá rovněž zpěvák Stevie Wonder se zvláštní verzí svého hitu Happy Birthday věnovanou Ghaně.
Přijíždějí i řadoví Afričané. "Přijel jsem kvůli 50. výročí," vysvětloval v Akkře osmatřicetiletý nigerijský ropný dělník Norbert Abaa Umahi. "Jsem součástí bratrstva Afričanů a chci slavit takovéto milníky," dodal.
Spory přetrvávají
Ani připomínky získání nezávislosti se ale v Ghaně neobešly bez sporů. Bývalý prezident Jerry Rawlings, který stál v čele dvou pučů a vládl zemi téměř 20 let až do své rezignace v roce 2000, se oslav nezúčastní.
Rawlings, který je hlasitým kritikem současného prezidenta Johna Kufuora, totiž vládu obviňuje, že mu upírá podíl na rozvoji Ghany. Mnozí obyčejní Ghaňané zase kritizují rozhodnutí vlády utratit za oslavy, jež mají trvat celý rok, 20 milionů dolarů.
Ghaňan Godson Dag-Sosu, narozený v den vyhlášení nezávislosti Ghany na Británii 6. března 1957, během svých padesáti let stačil zažít pět převratů, dlouhodobé výpadky elektřiny, ale i hladomor.
"Ghana, vaše milovaná země, je navždy svobodná," prohlásil 6. března 1957 zbožňovaný i nenáviděný panafrický vůdce a pozdější první ghanský prezident Kwame Nkrumah.
Nkrumahův sen
Ghanská svoboda nabytá v roce 1957 spustila vlnu bojů za nezávislost, jež měla úplně změnit politickou mapu černého kontinentu. Během následujících tří let získalo nezávislost dalších 17 bývalých evropských kolonií.
Ale sen prezidenta Kwama Nkrumaha o silné, svobodné a prosperující Ghaně začal brzy hořknout. Nkrumah, sám vzdělaný, pokrokový, ale zároveň i autoritářský vůdce, začal brzy po svém zvolení pronásledovat politické odpůrce a jeho rozmařilá vláda a socialistické experimenty dovedly kdysi bohatou zemi do ekonomické krize.
"(Nkrumah) byl autokrat a diktátor. Lidé si stále myslí, že Ghana by měla na růžích ustláno, kdyby zůstal u moci, ale to není pravda," říká tehdejší hlavní prezidentův politický odpůrce RR Amponsah, kterého nechal Nkrumah bez soudu zavřít na šest let.
Nkrumah byl svržen převratem v roce 1966. Následující léta poznamenala permanentní nestabilita.
V zemi postupně došlo k pěti vojenským převratům. Při neustálých politických změnách se masově rozšířila korupce a země se ocitla na prahu hospodářského i morálního rozvratu.
Respektovaný Kufuor
Hlavní změna přišla až v roce 2000, kdy se k moci dostal současný prezident John Kufuor. Ten si už za posledních pár let vydobyl mezinárodní reputaci bojovníka za demokracii, což potvrdilo i jeho letošní jmenování předsedou Africké unie.
Pozorovatelé dnes tvrdí, že Ghaně se přes všechny problémy nakonec podařilo vybudovat pocit národní identity, na rozdíl třeba od sousední Nigérie, v níž zuří etnické a náboženské šarvátky.
Mír a pocit sounáležitosti však nestačí k tomu, aby nasytil obyčejné lidi. Podle Daga-Sosua je největším ghanským neúspěchem právě pomalý ekonomický růst.
Po dlouhé době má Dag-Sosu sice už doma zavedenu vodu i elektřinu, ale přesto zůstává chudý. "Jen si to představte, narodil jsem se na den nezávislosti a pořád nemám nic. Nemám ani auto, ani dům," říká. "Ekonomicky jsme mohli dosáhnout víc, alespoň však míříme kupředu," dodává.
