Paříž - Nikoliv "líní" Řekové, jak je na jaře letošního roku přezdívala média, nýbrž francouzští bonviváni (a po pravdě řečeno také ti rakouští) jsou rekordmany, pokud jde o nízký věk odchodu do důchodu.
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se proto rozhodl prosadit penzijní reformu, která by umožnila radikálně snížit schodek důchodového systému. Ten již není nadále schopen vyplácet bez dalšího zadlužování státní penze ve výši 75 procent průměrného platu.
K redukci veřejného dluhu ve Francii ale (na rozdíl od České republiky) přispěje také zdanění nejvyšších příjmů a kapitálových zisků. Souhlasí s tím pravicová vláda a prezident označovaný svými oponenty za neoliberála.
Francouzi, kteří nyní odcházejí do důchodu v šedesáti letech na základě důchodového zákona prosazeného v roce 1983 za socialistického prezidenta Francoise Mitterranda, tak zůstanou v práci o dva roky déle.
"Pracovat delší čas je nezbytné," vysvětluje ministr práce Eric Woerth. "Učinili to již naši evropští partneři. Není možné zůstavat stranou tohoto trendu."
Plnou penzi mohou dnes Francouzi pobírat již v osmapadesáti letech. Ovšem pouze za předpokladu, že začali pracovat v osmnácti a příspěvky do penzijního fondu platili po nejméně 40 let a šest měsíců. V současnosti se tato výsada týká asi 50 tisíc osob.
Pilíře reformy
Odbory a levicová opozice považují odchod do důchodu v šedesáti za nedotknutelnou sociální vymoženost.
Veřejnost v zemi galského kohouta si je ale čím dál více vědoma toho, že stávající situace je neudržitelná a systém vyplácení penzí se musí změnit.
Ten v současnosti vykazuje deficit ve výši 32 miliard eur, přičemž v roce 2020 by to mohlo být již 45 miliard eur. Hrubý domácí produkt země přitom činí 1,71 bilionu eur.
Ve třiašedesátimilionové Francii žije nyní 15,5 milionu důchodců. V roce 2050 by se toto číslo mělo vyšplhat na 23 milionů.
Zvyšování důchodového věku tempem čtyř měsíců ročně bude zahájeno v lednu 2011. Zaměstnanci státního sektoru také začnou platit vyšší příspěvky do penzijního systému. Namísto současných 7,85 procent hrubé mzdy to bude 10,55 procent, jak je tomu nyní v sektoru soukromém, kde jsou ovšem platy vyšší.
Ti, kdo nebudou přispívat do penzijního systému 41,5 roku, jak stanovuje Woerthova reforma (tedy především dlouhodobě nezaměstnaní), budou moci odejít na odpočinek až v 67 namísto nynějších 65 letech.
Aby přispěla k redukci státního dluhu se ale vláda premiéra Francoise Fillona na druhé straně nebála zvýšit zdanění nejvyšších příjmů. A to ze současných 40 na 41 procent. V České republice činí "rovná" superhrubá mzda pro všechny příjmové skupiny 24 procent platu.
Odbourána budou některá daňová zvýhodnění. Zrušena bude kupříkladu nezdanitelná částka 27 000 eur pro zisky z podnikání.
Woerth s Fillonem jsou přesvědčeni, že přebytek vykáže "reformovaný" penzijní systém již v roce 2020.
Zdanění bohatých má přitom rozpočtu přinést 4,4 miliard eur ročně. Další čtyři miliardy ušetří státní kasa prodejem nemovitostí vlastněných státem, stejně jako likvidací části vozového parku, který mají k dispozici státní úřednící a jenž čítá 25 000 vozidel.
Do důchodu v padesáti?
Ve Francii, stejně jako v Řecku a dalších středmořských zemích, se ale skutečně odchází do důchodu i mnohem dříve. Platí to ovšem jen pro některé vybrané profese.
Zatímco Řekové jdou na penzi v průměru v jedenašedesáti letech, příslušníci Pobřežní hlídky, kteří mají náročné povolání s množstvím přesčasů, mohou odcházet do důchodu již v pětapadesáti.
Již v padesáti letech mohout začít pobírat částečnou penzi francouzští policisté či hasiči. Pouze ale ty osoby, jejichž zdraví bylo postiženo v důsledku výkonu těchto povolání.
Zásadní rozdíl oproti českým důchodům představuje výše starobní penze ve Francii. V současnosti pobírají Francouzi 75 procent mzdy, kterou měli v posledních šesti měsících svého zaměstnání (ve státním sektoru). V soukromém se jedná o polovinu částky, jakou dostávali během 25 "nejlepších" let.
Na těchto číslech nemění& Woerthova reforma vůbec nic.
