* Fotbal si Afriku podmanil, hrají ho všichni a všude * Na šampionát je celý kontinent hrdý. Má dokázat, že Afrika je lepší místo, než si mnozí ve světě myslí * Ještě nikdy se v Africe podobná obří událost nepořádala
Praha - Chvíle, na kterou Afrika dlouho čekala, je tady. Kontinent, kde je fotbal téměř náboženstvím, pořádá poprvé v historii světový šampionát.
Ten se dosud konal desetkrát v Evropě, sedmkrát na americkém kontinentě a jednou v Asii. Teď se konečně připojuje Afrika a je na to patřičně hrdá. Ještě nikdy se na kontinentu nic tak velkého a nákladného, co sleduje celá planeta, nepořádalo.
Politici Jihoafrické republiky hovoří grandiózně o šanci na nový začátek pro celou Afriku, o africké renesanci. Událost má mnohem větší dopad než jen sportovní.
Černý kontinent je většinou spojován s negativními zprávami, nyní má příležitost ukázat světu, že Afrika může být i jiná, než jak ji zná po desetiletá ze zpráv plných krutých občanských válek, vlád brutálních diktátorů, hladomorů a neúrody či masakrů motivovaných etnicky a nábožensky.
Hrubý domácí produkt Afriky představuje jen 1,3 procenta HDP celého světa. Z téměř 900 milionů Afričanů polovina přežívá v přepočtu za méně než jeden dolar na den, dvě pětiny obyvatel kontinentu neumějí číst a psát, z toho mezi ženami zhruba polovina. Více než dvě třetiny lidí nakažených virem HIV ve světě žijí v Africe.
To vše bude či může být na měsíc zapomenuto fotbalovou slavností.
Fotbal je v Africe doslova všude. Provizorní hřiště s brankami ze dřeva nebo jakéhokoliv materiálu na trávníku, udusané hlíně nebo písku, kde se kluci nebo muži prohánějí za míčem, jsou typickým obrázkem v podstatě každého afrického města nebo vesnice.
"Fotbal je lehce dostupná a levná hra, takže ho hrají opravdu všude i v těch nejchudších zemích - třeba i bosí," říká Aktuálně.cz cetovatel Karel Wolf, který se nedávno vrátil z jihu Afriky.
Fotbal dává Africe šanci vyrovnat se v něčem okolnímu světu a nabízí i naději na zbohatnutí. Miliony mladých Afričanů sní o tom, jak odejdou do Evropy a napodobí největší hvězdy kontinentu zářící na evropských trávnících, jako jsou Didier Drogba z Pobřeží Slonoviny, Samuel Eto z Kamerunu či Emmanuel Adebayor z Toga.
Evropští skauti, kteří křižují kontinentem a hledají talenty, mají z čeho vybírat, v evropských ligách nyní působí odhadem až dva tisíce afrických fotbalistů.
Rodiny často prodávají veškerý majetek a zadlužují se, aby poslali chlapce do Evropy v naději, že jim talent v kombinaci se štěstím pomůže se tam uchytit.
Ne všichni tím jsou nadšeni, některé lidskoprávní organizace systém považují za novodobé otrokářství, obchod s lidmi.
Fotbalový historik David Golblatt věnuje Africe kapitolu ve své knize The Ball is Round. "V posledních dvaceti letech se potůček změnil v povodeň, co se týká přesunu Afričanů za fotbalem do Evropy. Satelitní televize, fotbalový reklamní trh, skauti a fotbalové akademie plní stejnou úlohu jako kdysi koloniální železnice. Vyvážejí materiál z Afriky do Evropy. Tím materiál je tentokrát fotbalový talent," píše.
Fotbal je měřítkem téměř všeho. Když byl autor tohoto článku v roce 1997 v Keni, malí kluci ve slumech druhého největšího města Mombasy sice nevěděli, kde Česká republika leží, ale znali Poborského, Nedvěda a Bergera. V televizi totiž sledovali rok předtím Mistrovství Evropy v Anglii, kde Češi hráli finále.
Karel Wolf měl stejné dojmy. "Nedvěda znají v Jihoafrické republice nebo Namibii opravdu všichni."
Pro mnohé je fotbal útěkem od těžkostí každodenního života v jejich zemích.
Například Pobřeží Slonoviny je už několik let rozdělené občanskou válkou na znepřátelený jih a sever země. Reprezentace, plná hvězd a aspirující na postup až někam do semifinále, dává hrdost všem, protože hráči týmu pocházejí ze všech oblastí země.
Kamerun patří k zemím nejvíce postiženým virem HIV a zkorumpovaný diktátor Paul Byia tam vládne už osmadvacet let. Fotbalisté, přezdívaní "kamerunští lvi," lidem dodávají radost a optimismus.
Jihoafrická republika zase doufá, že dobře zorganizovaný šampionát a případně i úspěch domácího týmu pomůže zacelit rány po apartheidu a rozdělování na bílé a barevné Jihoafričany.
Pokud se šampionát v Jihoafrické republice vydaří, celá Afrika se změní, tvrdí Afričané. Bude sebevědomější, bude chtít víc dokázat, že není jen kontinentem beznaděje a chudoby.
