Proti čemu internetová platforma, kterou od roku 2006 vlastní gigant Google, šikuje do boje? Článek 13 je součástí návrhu nové kontroverzní směrnice o autorském právu, na jejímž kompromisním znění se po vášnivých debatách europoslanci dohodli letos v září.
"Článek 13 činí internetové společnosti přímo zodpovědné za porušování autorských práv v obsahu, který je sdílen na jejich platformě," uvedla výkonná ředitelka YouTube Susan Wojcickiová. A v tom podle internetové platformy leží hlavní potíž.
YouTube tvrdí, že autorská práva na internetu jsou natolik komplikovanou a nepřehlednou záležitostí, že si žádná společnost nevezme na bedra velké finanční ztráty, které jí hrozí, pokud je poruší. I kdyby tak učinila pouze nevědomky. Článek 13 bude platformy v podstatě tlačit k tomu, aby odstraňovaly soubory s nevyjasněným copyrightem uploadované uživateli v EU.
"Přístup (Evropského) parlamentu je v mnoha případech nerealistický, protože majitelé autorských práv se často nemohou dohodnout na tom, kdo práva vlastní. Pokud se nemohou dohodnout ani majitelé, je nemožné, aby otevřené platformy, které takový obsah vlastní, přijaly správné rozhodnutí," tvrdí Wojcickiová ve svém listopadovém blogu.
Tratit na zavedení současného návrhu budou podle Wojcickiové tvůrci i lidé, kteří jejích videa sledují. A nejde přitom jen o finanční ztráty. "Zatímco cíle článku 13 podporujeme, současný návrh Evropského parlamentu povede k nezamýšleným důsledkům, které budou mít hluboký dopad na živobytí stovek tisíc lidí," tvrdí.
A řada tvůrců prezentovaných v kampani YouTube jí dává za pravdu. "Tento zákon by mohl zrušit svobodu projevu: parodie, převzaté verze, remixy, satira, nezávislí umělci…," cituje YouTube například umělkyni Sara'h, jejíž účet má téměř dva milionu odběratelů.
Opožděná spravedlnost
Jenže nic není černobílé. Že se na YouTube dlouhodobě objevuje kradený obsah a platforma díky tomu vydělává obří peníze, odborníci nepopírají.
Článek 13
Užití chráněného obsahu poskytovateli služeb informační společnosti, kteří ukládají a zpřístupňují velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli
1. Poskytovatelé služeb informační společnosti, kteří ukládají velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli a zpřístupňují je veřejnosti, přijmou ve spolupráci s nositeli práv opatření, která zajistí fungování dohod uzavřených s nositeli práv ohledně užití jejich děl nebo jiných předmětů ochrany nebo která zabrání tomu, aby byla prostřednictvím jejich služeb dostupná díla nebo jiný předmět ochrany, který nositelé práv na základě spolupráce s poskytovateli služeb identifikují. Tato opatření, např. používání účinných technologií rozpoznávání obsahu, musí být vhodná a přiměřená. Poskytovatelé služeb poskytují nositelům práv dostatečné informace o fungování a zavedení těchto opatření a případně jim podávají i odpovídající zprávy o rozpoznání a užití děl a jiných předmětů ochrany.
Zdroj: Návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu
"Tak třeba filmy se opravdu kradou," přitakává jedna z nejvýraznějších postav českého internetu, podnikatel Patrick Zandl (na jaře vstoupil do Pirátské strany).
Dodává i další příklad, kdy se na YouTube objevují sestřihy z pořadů, třeba ze Star Dance, které často vytvářejí teenageři, kteří právní pozadí neřeší. "Osobní vklad je takový, že jste našel ty scény, vystřihl z nich tři minuty, dal třeba titulky a to se považuje za tvorbu obsahu," vysvětluje Zandl s tím, že skutečným tvůrcům pořadu se to pochopitelně nelíbí.
"Majitelé namítají, že jste měli vidět celý jejich hodinový záznam i s reklamou, která jim vydělává. Na to opačný názor říká: Točte něco, na co se dá koukat hodinu," popisuje.
Asi nejzásadnějším argumentem oponujícím tvrzením YouTube je, že internetové společnosti, které samy ani obsah de facto nevytváří, dosud zneužívaly nespravedlivého systému, jenž je zvýhodňoval oproti skutečným autorům.
"Facebook, Google, YouTube a jiní na současné situaci vydělávají extrémní příjmy a je spravedlivé, aby se o určitý díl příjmů podělili," uvedl v září v rozhovoru se čtenáři Aktuálně.cz europoslanec Stanislav Polčák, který se ve své právnické profesi specializuje mimo jiné právě i na evropské a autorské právo.
Protože tyto platformy "až na výjimky žádný obsah a hodnoty netvoří, jen jej zpřístupňují či poskytují určité služby", je podle Polčáka oprávněné, aby skuteční autoři dostali svůj spravedlivý podíl na zisku. Platformy jako Facebook nebo Google podle Polčáka brání pouze to, na co si zvykli.
Zandl dodává, že celý spor je v podstatě "střet generací". "Z Googlu, který byl v první řadě iniciátor situace, se teď tak trochu stal i rukojmí. Je jasné, že brání svoje příjmy, ale zároveň vlastně i tu mladou generaci," věří Zandl.
Vyhrocená debata
Kde leží umírněný střed debaty, se ve víru emocí snadno ztratí. Do boje netáhne jen YouTube, vášnivá byla i debata v samotném europarlamentu, která předcházela přijetí kompromisního návrhu směrnice.
"Oba proudy mají pravdu. Google by přišel o peníze, takže ho to znervózňuje. Systém autorských práv je ale nesmírně komplikovaný. Když se nevyrovnáte se všemi, tak vlastně postupujete nelegálně," vysvětluje Patrick Zandl.
"Pro YouTube je nebezpečná už i jenom ta situace, že by se někdo mohl ozvat. Problém je hlavně u starého obsahu, ten nový už se víc hlídá," říká Zandl s tím, že prokázat, že máte ošetřená všechna autorská práva (obraz, zvuk aj.), je skoro nemožné i u svého vlastního videa.
Také europoslanec Stanislav Polčák připouští, že v článku 13 je navrhovaná právní úprava dlouhodobě nejasná, nicméně dodává, že coby směrnice je závazná pouze v účinku, ne v řešení. Problém, na který upozorňuje YouTube, je podle něj poměrně snadno řešitelný. "Je to těžkopádná úprava, ale námitka vůči EU není úplně fér. Záleží to na národních státech a nástroje, jak to ošetřit, existují. Například rozšířená kolektivní správa," říká.
Jak by se s tím mohlo vypořádat například konkrétně Česko? "Pokud se Česko rozhodne bránit obě strany debaty, může při transpozici do českého práva přijmout příslušná opatření - například zařadit prostředí internetu do modelu rozšířené kolektivní smlouvy. Některé státy už to tak mají, Česká republika zatím ne," nabízí řešení Polčák.
Jaká je současná praxe?
YouTube tvrdí, že už dnes dělá, co může, a že ani při současné praxi tvůrci obsahu nepřicházejí o peníze. Naopak například někteří zpěváci se dostali do povědomí díky videím na YouTube ještě dříve, než si jich všimly hudební společnosti.
"Tvrdě jsme pracovali, abychom tvůrcům a umělcům zajistili spravedlivou kompenzaci za jejich práci. V posledním roce YouTube zaplatil majitelům obsahu napříč EU 800 milionů eur. Taky jsme zaplatili přes 1,5 miliardy eur globálnímu hudebnímu průmyslu jen z příjmů generovaných reklamou," argumentuje výkonná ředitelka YouTube Wojcickiová s tím, že článek 13 v nynější podobě "tuto tvůrčí ekonomiku ohrožuje".
Kromě toho se podle ní společnost sama snaží proti porušování autorských práv bojovat. "Vyvíjíme technologii, jako je náš program Conten ID, abychom pomohli držitelům práv spravovat jejich autorská práva a peníze vydělávat automaticky," tvrdí ředitelka.
Nad těmito argumenty se však Polčák spíše pousmívá. "YouTube si vybral, komu zaplatí a komu ne. Pokud vím, tak v ČR se dohodli s OSA (Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, pozn red.), ale už ne s dalšími kolektivními správci, výtvarníky apod, protože je považují za marginální. Vybrali si selektivně," upozorňuje Polčák.
