Rotterdam (od naší zvláštní zpravodajky) - "Na padesát až sedmdesát let jsme chránění," pochvaluje si Jeroen Kramer z návštěvnického centra u impozantní bariéry Maeslant, která leží jen kousek od rotterdamského přístavu. Nizozemci ji považují za vrchol technologického pokroku ve vodním inženýrství.
Naposledy se tato obří pohyblivá hráz, která od 90. let spočívá na jednom rameni řeky Rýn v její rozsáhlé deltě, uzavřela v roce 2007. K nizozemským břehům se tehdy řítila silná bouře a počítač jedné z největších pohyblivých konstrukcí na světě sám vyhodnotil, že blížící se vlny mohou zvednout hladinu moře až o tři metry a ohrozit nejen obyvatele žijící podél řeky. Bariéru Maeslant sám uvedl do pohybu.
Dvě obrovská ramena na každém břehu se začala otáčet a za dvě hodiny se setkala uprostřed řeky a vytvořila silnou hráz. Ta ochránila Rotterdam, druhé největší nizozemské město, před ničivými povodněmi.
"Ale co bude dál?" ptá se lehce prošedivělý muž, který tu návštěvníky provází. "To se budeme muset všichni přestěhovat do Německa?" říká v žertu, ale pak už vážně dodává: "Chtěl bych, aby tady mohly žít moje děti a pak i ty jejich. Je to náš domov."
Velká část Rotterdamu leží pod úrovní hladiny moře a před zatopením ho chrání důmyslný systém hrází, bariér, kanálů a pump, kterým je protkané celé území Nizozemska. Země bojuje s vodou od nepaměti. Během staletí si Nizozemci osvojili jedinečný způsob, jak obývat nížiny, které by podle zákonů přírody měly ležet takřka pod vodou.
S klimatickou změnou, která vlivem tání ledovců přinese i zvedání hladiny oceánu, se ale tenhle boj může v budoucnosti komplikovat.
Bariéru Maeslant, na jejíž konstrukci přispěla jednou součástkou i plzeňská Škoda, do Rotterdamu pravidelně přijíždějí obdivovat delegace z celého světa. Politici a inženýři z New Yorku, New Orleans, Jakarty nebo Ho Či Minova města tu hledají inspiraci pro vlastní opatření proti klimatickým změnám a hrozícímu stoupání hladiny oceánu.
Vzít si ponaučení
Maeslant dokáže udržet rozbouřené moře na svém místě, i když vlny zvednou hladinu vody o pět metrů. To se zatím moc často neděje a tak většinu času zůstává železný obr v klidu. Když ale oceán stoupne vlivem tání ledovců, jak předpovídají klimatologové, může se stát, že na konci století už nebude při bouřích stačit. A může se opakovat tragédie z roku 1953, kdy tehdejší hráze nedokázaly udržet rozbouřené Severní moře, které se rozlilo do vnitrozemí a zabilo přes dva tisíce lidí.
"Moje děti se o té události učí ve škole. Musíme se poučit z vlastních chyb, zkušeností a tragédií. Není to tak, že bychom to měli zakódované v DNA," zamýšlí se průvodce nad tím, jak dnes Nizozemci své technologické know-how rozvážejí do světa. "A vy ostatní byste se mohli učit z těch našich."
Další tragickou událostí, ze které se dá vzít lekce ponaučení, jsou záplavy v polovině 90. let. Tehdy se vlivem prudkých dešťů rozlil Rýn a úřady musely evakuovat stovky tisíc lidí. Nizozemci o svůj životní prostor nebojují jen s oceánem. Dál od pobřeží proti proudu řeky, na které dnes stojí monstrózní bariéra Maeslant, se rozprostírá hustě osídlená a řekami protkaná nížina, jejíž velká část leží pod úrovní hladiny moře. Krajinu také brázdí bezpočet kanálů.
Kousek divočiny
Čím níž se člověk v Nizozemsku dostane, tím víc vody ho obklopuje. Místní obyvatelé musí umět s vodou žít. Během posledních velkých povodní si začali uvědomovat, že vodu nejde jen donekonečna zadržovat, ale že je nutné jí dát prostor. A naučit se jí kontrolovat.
Na severovýchodním okraji Rotterdamu, mezi víkendovými domky jeho obyvatel a další zástavbou okolních vesnic, je narýsovaný malý kousek přírody. Vodní ptáci nejrůznějších druhů obývají malé ostrůvky, hustě zarostlé předem vybranou a zasazenou vegetací. Kolem nich se rozprostírá klidná vodní hladina, kterou brázdí husy, kachny nebo potápky. Z vysoké trávy a rákosu na břehu jsou slyšet žáby. Kolem vede cyklostezka. Z jedné strany lemuje ptačí ráj, z druhé strany se tyčí asi metr nad další vodní plochou - jedním z mnoha kanálů spojenými navzájem hrázemi.
Kanály se rozprostírají kolem rozlehlých polí, močálů a bažin, která spojují můstky sloužící pro cyklisty a v případě nutnosti i jako evakuační cesty pro drobnější obyvatele tohoto kousku divočiny. Králíci, myši a veverky tudy můžou uprchnou v případě, že se tahle oblast zalije vodou. O tom můžou rozhodnout členové takzvané vodní rady, místní samosprávy zabývající se kontrolou vodních zdrojů. Jde o volený úřad se staletou historií, který se nachází v každém samosprávním celku.
"Když přijdou hodně silné povodně a voda se sem nevejde, stačí zmáčknout jediné tlačítko," ukazuje v oblasti zvané Eendragtspolder Johan Helmer, radní v nedaleké obci Zuidplas. "Z hráze vypustíme vodu a všechno kromě stezek a můstků se zaplní vodou," dodává. To je ale až poslední možná varianta a podle postaršího politika k tomu za jeho života nejspíš nedojde. "Celý tenhle systém dokáže zadržet až čtyři miliony kubíků vody."
Prostor pro vodu
Eendragtspolder je uměle vytvořená rekreační a sportovní oblast, ve které se kromě jezírka s ptačími ostrůvky nachází kanály a profesionální veslařská dráha.
Za horkého letního odpoledne se sem chodí koupat školáci z okolních obcí. Brzy se tu začne stavět hotel a restaurace. Veslařskou dráhu spravuje nizozemská veslařská federace a protože se blíží závody, sportovci vytahují lodě s hangáru a začínají trénovat. "Z pronájmu dráhy, hotelů a restaurací se nám začne vracet investice do tohoto projektu," říká Johan Helmer.
Eendragtspolder je jedním z projektů vybudovaných v rámci národního programu Prostor pro řeku, který má sloužit jako ochrana před povodněmi. "Místo toho, abychom vodu dál zastavovali pomocí hrází, dáváme jí prostor," popisuje myšlenku, která za jeho vznikem stojí. Tady kousek od Rotterdamu díky ní vyrostl rekreační prostor, který zároveň slouží jako místo na uchovávání přebytečné vody z řeky Rotte, která protéká městem. "Bez tohoto systému bychom se při každém větším dešti potýkali se záplavou", dodává Helmer.
Potvrzuje to i vodní inženýr Joas Boeijinga. Na rotterdamské radnici na mapě ukazuje, že jen část města se nachází v bezpečí za hrází. Zbytek rozrůstající se více než půlmilionové metropole před záplavami chrání systém kanálů, jako je například Eendragtspolder. "Neustále musíme hledat místa, kde uchovávat vodu. Například nedávno jsme stavěli podzemní parkoviště a vystavěli jsme ho o něco větší, aby se tam vešla rezerva pro vodu, kdyby se řeka rozlila. Kvůli klimatickým změnám myslíme dopředu a to, co vybudujeme teď, na tom později ušetříme," popisuje strategii městského plánování Boeijinga.
Jít příkladem
Nizozemci systém na kontrolu vody téměř dovedli k dokonalosti a kromě zemí nejvíce ohrožených dopady klimatických změn si z něj bere příklad i Evropská unie, která se na financování programu Prostor pro řeku podílela.
"EU ho ostatním členským zemím předkládá jako dobrý příklad toho, jak hospodařit s vodou a přizpůsobit se změnám klimatu," vysvětluje nizozemský europoslanec Bas Eickhout, který byl v nedávných volbách do Evropského parlamentu znovuzvolen za stranu Zelená levice. Ta v červnových volbách získala deset procent hlasů, o tři procenta více než před pěti lety.
"V Nizozemsku náš program na ochranu klimatu přejímají i ostatní strany, zelená politika je čím dál důležitější," připisuje výsledky voleb tomu, že Nizozemci obecně vědí, že na nebezpečí klimatických změn je třeba se připravit.
Johan Helmer s tím ale tak úplně nesouhlasí. Podle něj si místní obyvatelé hrozbu, kterou zvyšující se teploty, sílící deště, tající ledovce a zvyšování hladiny oceánů představují, vůbec neuvědomují. "Mnozí lidé ani nevědí, jak hluboko pod úrovní hladiny moře žijí," říká, když ve svém kabrioletu sjíždí ze silnice vedoucí ze severovýchodní strany do Rotterdamu. U křižovatky tady stojí téměř sedm metrů vysoký sloup. Na jeho vrcholu je modrá vlnovka značící mořskou hladinu. Ukazuje, jak vysoko od země by měla být hladina moře. Sloup stojí na přirozeně nejnižším místě západní Evropy.
"Místní to vůbec nevědí. V rámci jednoho vzdělávacího projektu jsme dávali podobné značky na budovy místních škol. U jedné se zastavila matka se synem a ptala se, co to je. Když jsme jí vysvětlili, že to znamená, že takhle nízko pod úrovní hladiny moře žijeme, prohlásila, že chce, aby se její syn učil už jen ve třídách ve třetím patře," dokládá své úvahy vlastní zkušeností.
Johan Helmer si myslí, že za to paradoxně může úroveň, na které Nizozemsko už dnes vodu dokáže kontrolovat a ovládat. Když hodně prší, dokáže uchovávat vodu v kanálech nebo jí pumpovat z ohrožených oblastí zpátky do řeky. Když naopak v létě přijde sucho, upouští systém nashromážděnou vodu a zavlažuje pole.
