Turbulentní Trump vs. návrat stability za Bidena

Po několika „turbulentních“ letech s Donaldem Trumpem začal jeho nástupce, současný americký prezident Joe Biden, v roce 2021 vracet do transatlantických vztahů stabilitu. V rovině obchodu pomohlo zrušení a úprava cel na dovoz oceli a hliníku, uklidnil se také spor mezi leteckými giganty Airbus a Boeing.

„Stejně tak EU v reakci zrušila řadu odvetných cel na whiskey, motocykly či arašídové máslo,“ připomíná analytik Asociace pro mezinárodní otázky Petr Boháček.

Pozitivní podle Boháčka bylo také vytvoření Transatlantické rady pro obchod a technologie (TTC), tedy fóra, kde mají Američané a Evropané koordinovat své kroky v technologiích, hospodářství a obchodu. „Zatím ale nemá valný přínos nebo využití,“ dodal nicméně Boháček.

Jak ve své analýze zmiňuje španělský think-tank Elcano Royal Institute, i když vztah mezi Spojenými státy a Evropskou unií „zůstává pevný i v časech geopolitických krizí“, v oblastech jako klima, obchod, průmysl nebo technologie se partneři na opačných stranách Atlantiku často neshodnou.

„V těchto oblastech mají Američané a Evropané stejné širší cíle, ale výrazně se liší v přístupu k jejich dosažení. Výsledkem je přijímání vzájemně izolovaných politik, které buď neúmyslně poškozují ekonomiku toho druhého, nebo vytvářejí nesoulad, který brání účinné hospodářské integraci,“ upozorňuje think-tank.

Kde leží spory

Podle europoslance za ANO Ondřeje Kovaříka narušil transatlantické vztahy například tzv. Inflation Reduction Act, který na americké straně vytvořil výhodnější podmínky pro investice do některých technologií. Americký trh se tak stal pro firmy atraktivnější než ten evropský.

„Rovněž registrujeme napětí s ohledem na regulaci týkající se poskytování digitálních služeb či rozvoje nových technologií, například umělé inteligence,“ doplnil Kovařík.

Pokud jde o další špičkové technologie, europoslankyně za Piráty Markéta Gregorová má za to, že velmi důležité budou globální závody ve výrobě čipů. „Pokud by Spojené státy dosáhly v této oblasti dominance, značně tím oslabí evropskou pozici,“ je přesvědčena politička.

Jak je vidět i z plánů nové Evropské komise, v Evropě rostou ambice na to, vybudovat větší obchodní, bezpečnostní a celkovou geopolitickou samostatnost a konkurenceschopnost.

„To představuje jak příležitost, tak nové konfrontace mezi EU a USA,“ upozorňuje analytik Boháček. Dodává ale, že tyto evropské snahy nejsou dlouhodobý strategický přístup, ale spíše „chimérou vzniklou v Bruselu, ve které se prolínají různé protichůdné národní a korporátní zájmy“.

Pokud jde o konkurenci, zajímavý je rozhodně vztah s Čínou. Podle Boháčka si Evropané a Američané v globálním souboji s tímto asijským obrem zatím nedokážou „rozdělit role“, a proto hrozí, že nakonec budou více bojovat mezi sebou než s Pekingem.

Největší obchodní partner EU

Každopádně platí, že USA zůstávají zdaleka největším obchodním partnerem Evropské unie. Žádné jiné dva světové regiony nejsou tak hluboce ekonomicky provázané.

„I z tohoto hlediska by bylo vzájemně výhodnější obchodní vztahy spíše dále rozvíjet a podporovat, než se uchylovat k protekcionistickým opatřením,“ myslí si Ondřej Kovařík. Zmíněná analýza Elcano Royal Institute připomíná, že „izolacionistických politik, které podporují konkurenci namísto spolupráce“, se bojí na obou stranách Atlantského oceánu.

Harrisová, nebo Trump?

Je jasné, že řada evropských politiků by si v listopadových prezidentských volbách přála vítězství demokratické kandidátky Kamaly Harrisové. V případě triumfu republikána Donalda Trumpa se častěji mluví o „minimalizaci škod“, které by jeho návrat Evropě způsobil.

„Pokud by se americkým prezidentem znovu stal Donald Trump, pak čekám návrat Spojených států k protekcionistickým politikám i izolacionismu a napětí v oblastech, jako je obchod nebo mezinárodní bezpečnost, což by mohlo EU politicky a ekonomicky oslabit. Oslabilo by to však samozřejmě i USA,“ varuje Markéta Gregorová.

Také podle Ondřeje Kovaříka by šlo o návrat k větší nestabilitě. „Soudě podle jeho prohlášení z probíhající kampaně bychom mohli čelit novým clům na evropský dovoz do Ameriky. EU se připravuje na všechny možné scénáře, otázkou ale bude, jak rychle by se členské státy v případě nutnosti dokázaly dohodnout,“ říká europoslanec.

Petr Boháček namítl, že i když Trump představuje velké riziko pro bezpečnostní a obchodní vztahy, může Evropu „konečně probrat z nečinnosti“. „Pokud jsme to ale nezvládli za posledních 10 let, včetně první vlády Trumpa či invaze Ruska na Ukrajinu, je otázka, zdali je toho Evropa schopna,“ nechal se slyšet analytik.

Kamala Harrisová by podle Boháčka na Evropu také tlačila, ale postupně a bez rizika rozpadu transatlantických vztahů.

Podle Gregorové i Kovaříka by příchod Harrisové zřejmě znamenal pokračování současného kurzu transatlantických vztahů a větší předvídatelnost chování americké administrativy.

Řada analytiků to vidí podobně, někteří ale upozorňují na to, že vztah s Evropou není pro Harrisovou tak důležitý jako pro „posledního tradičního transatlantistu“ Joea Bidena. Pokud jde o podporu Ukrajiny, současná viceprezidentka sice dosud mluvila stejně jako její „šéf“, otázka ale je, jak se zachová po svém případném zvolení.

Naše bezpečnost v našich rukou

„Jedno je jisté: Bez ohledu na to, kdo se v listopadu dostane do Bílého domu, musí evropské členské státy NATO a Evropská unie z dlouhodobého hlediska převzít větší odpovědnost za bezpečnostní systém a hrát aktivnější roli ve svém sousedství,“ připomíná Teresa Ederová z washingtonské kanceláře německé nadace Heinrich Böll Stiftung.

I když se o to Evropané evidentně snaží, minimálně u investic do průmyslu, naráží na překážky.

„Evropa chce nakupovat více vlastních systémů a podporovat tak svůj obranný průmysl a kapacitu. Problém je, že takové kapacity nemá a velkou masu potřebných nákupů pro podporu obrany Ukrajiny, ale i na nové vyzbrojení evropských armád, nelze uspokojit jinak než nákupem amerických systémů. Navíc řada takových amerických systémů nemá téměř konkurenci či evropský ekvivalent (F-35, Patriot),“ připomíná Petr Boháček.

Evropa tak podle něj musí investovat do vlastního domácího průmyslu a sama chtít postupně snižovat objem nákupů amerických zbraní. „To bude mít dopad na transatlantickou vazbu, zejména pro transakcionalisty, jako je Donald Trump,“ upozorňuje analytik.

Samostatnější Evropa by však prý byla pro Spojené státy nakonec výhodná, protože by neoslabovala jejich kapacity pro jiné oblasti, například Tchaj-wan nebo Blízký východ.