Pakt mezi Evropskou unií a Mercosurem (Brazílie, Argentina, Uruguay, Paraguay, Bolívie) má spojit trhy 780 milionů lidí, což by z něj dělalo největší obchodní dohodu na světě.
Dohoda sníží cla na sýry a další mléčné výrobky, víno, lihoviny a čokoládu z EU. Země Mercosuru zároveň úplně zruší cla na více než 90 % dovozu z unie, včetně 35% cla na automobily a cel na součástky, stroje, chemikálie a léčiva. Evropské firmy by také měly získat lepší přístup ke kritickým materiálům jako nikl, měď, hliník, titan a lithium, které EU potřebuje na zelenou transformaci a v současnosti je musí získávat z Ruska a Číny.
EU na oplátku postupně sníží cla na zemědělské, průmyslové a další zboží dovážené ze zemí Mercosuru. Součástí dohody jsou například také investice 1,8 miliardy eur v rámci programu Global Gateway, který má v nové komisi na starosti Čech Jozef Síkela. Tyto peníze mají latinskoamerickému regionu pomoct se zelenou a digitální transformací.
Nejde ale jen o obchod, EU chce díky paktu také šířit své principy a hodnoty. V průběhu dlouhých let jednání s latinskoamerickými partnery se charakter dohody značně proměnil. Evropská komise, která jménem EU vyjednávala, teď slibuje, že nejde o běžnou obchodní dohodu, ale o komplexní dokument, který obsahuje různé environmentální a zemědělské záruky.
Obě strany se mimo jiné zavázaly k tomu, že budou dodržovat Pařížskou dohodu o klimatu z roku 2015. Pakt údajně obsahuje také právně vymahatelný závazek zastavit odlesňování od roku 2030. Dosud v tomto směru existovaly pouze politické deklarace.
Výhra pro jedny, prohra pro jiné?
Řada zemí a sektorů ale zmíněným zárukám nevěří. Francouzská vláda a Národní shromáždění, stejně jako velká část místní občanské společnosti a zemědělců, jsou proti dohodě. Polsko a Rakousko jsou také proti, zatímco Nizozemsko a Itálie mají výhrady.
Největší kritika přichází ze zemědělského sektoru. Evropští farmáři se bojí hlavně dovozu levného jihoamerického hovězího a kuřecího masa nebo banánů.
"Dohoda obsahuje přísné kvóty, včetně limitu odpovídajícího jednomu steaku z Mercosuru na občana EU ročně. Námitky evropských zemědělců tedy nejsou zcela oprávněné, i když stížnosti na to, že musí dodržovat přísnější pravidla (v oblasti emisí a používání hnojiv a pesticidů) než zemědělci z Mercosuru, jsou pravděpodobně racionálnější," napsal analytik amerického think-tanku Atlantic Council Charles Lichfield.
Dlouhodobá kritika ze strany zemědělců a bojovníků za bezpečnost potravin míří také na používání hormonů a dalších přídatných látek v (především brazilském) hovězím mase. EU na to namítá, že v posledních letech zpřísnila své vlastní normy a kontroly zboží provádějí samy členské státy.
Na druhé straně barikády stojí země jako Německo, Španělsko a další "giganti automobilového průmyslu". Vzhledem k poklesu prodejů aut do Číny a hrozbě cel, která možná přijdou po lednovém nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu, se zoufale snaží, aby se dohoda stala realitou.
Němci a Španělé se tak připojili k Portugalsku, Švédsku, Dánsku, Finsku, Chorvatsku, Estonsku, Lotyšsku, Lucembursku a k České republice, které v září vyzvaly Evropskou komisi k tomu, aby jednání s Mercosurem dokončila.
"Uzavření této dohody přispěje k posílení globální konkurenceschopnosti evropských výrobců automobilů tím, že odstraní vysoká cla a technické překážky obchodu při jejich vývozu na trh Mercosuru," uvedla Sigrid de Vriesová z Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA).
"Tato pozitivní zpráva přichází v klíčovém okamžiku pro automobilový průmysl, který v současné době čelí kritickým výzvám při dekarbonizaci," dodala.
Reakce z Česka
Podobný střet názorů se odehrává také v České republice. Vláda a organizace jako Hospodářská komora nebo Svaz průmyslu a dopravy dohodu podporují. Vidí v ní velkou příležitost pro české firmy.
"Zejména se jedná o vývoz zboží a služeb s vyšší přidanou hodnotou, jako je automobilový průmysl, strojírenství, vybavení pro těžbu surovin, energetický nebo chemický průmysl či IT služby. Ve všech těchto sektorech má Česko co nabídnout," řekl ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN).
Jak zjistila dopadová studie Technické univerzity v Liberci z roku 2023, díky snížení cel mohou české firmy ušetřit přes 2 miliardy korun ročně.
Naopak čeští zemědělci se připojují ke kritice, která zaznívá od jejich kolegů z jiných států. Například Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů zpochybňuje záruky, které dohoda evropským producentům údajně dává. Zároveň tvrdí, že zatímco se Evropa rozhodla ochránit před globální konkurencí svůj automobilový průmysl, zemědělce "hodila přes palubu".
Nejasný osud
Evropská komise a další zastánci dohody se budou v následujícím roce snažit přesvědčit skeptiky o tom, že výhody dalece převyšují rizika a že má smysl prohlubovat obchodní vazby ve světě, který se čím dál více izoluje.
Není ale jasné, jestli se jim to povede. Zemědělci svými protesty před letošními volbami do Evropského parlamentu ukázali, že dokážou zatlačit na politiky a vynutit si změnu pravidel, která se jim nelíbí.
Komise potřebuje podporu kvalifikované většiny členských států v Radě EU, to znamená 15 zemí, které představují alespoň 65 % obyvatel unie. K zablokování dohody by naopak bylo zapotřebí nejméně čtyř členských států, které představují více než 35 % obyvatel EU.
Francie spolu s Rakouskem, Polskem a Nizozemskem by dosáhly na 30 %. Pokud by se jim podařilo přesvědčit také váhavou Itálii, dohoda by byla v ohrožení. A jakmile by jednou spadla ze stolu, bylo by to zřejmě definitivní.
Pokud jde o Evropský parlament, který musí dohodu nakonec také schválit, z jeho útrob zaznívají poměrně pozitivní signály.
"Strategické sbližování EU a Mercosuru má významnou geopolitickou hodnotu, protože může oběma regionům pomoci posílit jejich společnou autonomii a odolnost a zároveň podpořit demokracii, udržitelnost a multilateralismus," napsali ve společném prohlášení předseda zahraničního výboru David McAllister (EPP) a jeho dva kolegové, kteří mají v europarlamentu téma dohody na starost.
Obchodní dohody EU
Při vzniku nové obchodní dohody EU hrají roli všechny stěžejní unijní instituce. Rada hned zpočátku zmocňuje Evropskou komisi k vyjednávání s partnerem jménem EU. Komise jedná s partnerem za úzké spolupráce s Radou a Evropským parlamentem. Po dosažení dohody ohledně znění předkládá Komise Radě formální návrhy k přijetí. Podepsanou dohodu Rada předává Evropskému parlamentu k vyjádření souhlasu. Teprve po udělení souhlasu Evropským parlamentem přijímá Rada rozhodnutí o uzavření dohody.
Zdroj: Rada EU
