S problémy doma však souvisí také postoj jejich občanů k Evropské unii, která již není pro většinu Evropanů dostatečně atraktivní.
Vypovídá o tom především rostoucí skepticismus veřejnosti a nepopulární evropská ústava.
Zájem o EU opadá
Zatímco ještě začátkem 90. let v jednotnou Evropu "věřilo" 70 procent občanů členských států, nyní je to jen polovina. V Německu se zase celých 48 procent Němců obává, že ztratí zaměstnání v důsledku otevření pracovního trhu občanům z východní Evropy.
Infobox
PŘEČTĚTE SI:
- Francie žije dohady o změně premiéra
- Polská vláda: S extremisty, a v menšině
- Berlusconi nepřišel, Senát zlobil Prodiho
Rakouský kancléř Wolfgang Schüssel jako představitel země předsedající Evropské radě sice na začátku tohoto roku připomněl, že je třeba dát Evropské unii "novou šťávu", nejednotnost evropských představitelů a nestabilita řady vlád tomu však nenapomáhá.
- Evropská ústava dostane druhou šanci - NAJDETE ZDE
Čtveřice států, která momentálně čelí nejviditelnějším problémům doma (Itálie, Francie, Velká Británie a Polsko), sdružuje celých 48 procent evropské populace, tedy 220 milionů. V Evropském parlamentu pak jejich zastupitelům patří 282 ze 732 křesel, což představuje 38,5 procenta.
Good bye, dolce vita
Vliv domácích krizí má celkem logicky dopad také na integrující se Evropu.
Pouze Itálie je z výše jmenovaných zemí jednoznačně nakloněna další evropské spolupráci. Více než na Evropu se však ve volbách musel bývalý předseda Evropské komise a nový italský premiér věnovat domácím problémům.
Důvod je nasnadě. Eurooptimista Prodi získal ve volbách pouze těsnou většinu hlasů, na jmenování vlády musel čekat několik týdnů, jeho oponent volební porážku jen těžce přijímá a vůdce devítičlenné koalice nemá žádnou vlastní stranu, o niž by se mohl opřít.
Šedesátá italská vláda za posledních šedesát let tak bude muset nejprve doma ukázat, že je schopna zemi vést. Evropské problémy se logicky ocitají až na druhé koleji.
Francie: Extrémní pravice sílí
Mizivé podpoře se po nepokojích a sérii skandálů těší také francouzský prezident Jacques Chirac a jeho premiér Dominique de Villepin. Do prezidentských i parlamentních voleb přitom zbývá ještě jedenáct měsíců.
Pro prezidenta Chiraka se druhé volební období stalo malou osobní tragédií.
V květnu 2005 se mu nepodařilo přesvědčit voliče, aby v celorepublikovém referendu hlasovali pro euroústavu.
Na podzim loňského roku následovaly nepokoje na předměstích, spojené s nespokojeností mladých přistěhovalců, a letos na jaře bouře studentů, kterým se nelíbil Villepinův zákon o rovnosti příležitostí.
Vše vyvrcholilo sporem francouzského premiéra a ministra vnitra Sarkozyho v takzvané aféře Clearstream. Jde v ní o údajné Villepinovy manévry s cílem poškodit jeho soupeře, ministra vnitra Nicolase Sarkozyho, před prezidentskými volbami v příštím roce.
Socialisté tvrdí, že aféra diskredituje Francii a je projevem krize režimu vedeného prezidentem Jacquesem Chirakem. Proto na dnešní den naplánovali v Národním shromáždění hlasování o vyslovení nedůvěry vládě.
Postavení kabinetu premiéra Dominiqua de Villepina však není ohroženo, protože vládní strana Svaz pro lidové hnutí má v Národním shromáždění pohodlnou většinu.
Neshody ve vládě přesto dávají novou šanci extrémní pravici.
Blairova hvězda padá
Po trojím vítězství ve volbách se v podobné pozici jako francouzští představitelé ocitá také britský premiér Tony Blair, kterému před několika dny dalo v místních volbách hlas pouhých 26 procent voličů.
- Britští voliči tvrdě ztrestali Blaira
Jeho strana se zdá být po reformních nezdarech, vládních skandálech a korupci paralyzována a její členové žádají výměnu na nejvyšším postu. Premiér však zatím střídá své ministry a v úřadě nadále zůstává.
Jeho případným nástupcem by se podle hlasů z labouristické strany mohl stát současný ministr financí Gordon Brown.
Polsko na cestě na Východ
V Polsku vznikla většinová vládní koalice. Dobrá zpráva, dalo by se říct.
Doposud jediná vládní strana Právo a spravedlnost však podepsala koaliční dohodu s populistickou Sebeobranou a s nacionalistickou Ligou polských rodin, které se netají svým chladným postojem k EU a hledáním partnerů na Východě.
Vstup nacionalisty Leppera sice nesměřuje k sankcím, které vyhlásila Evropská unie proti Rakousku, když do vlády vstoupili nacionalističtí Svobodní Jörga Haidera. Polsko, země s nejvyšší nezaměstnaností z nových členských zemí EU, však může ztratit především ekonomicky.
Podpora veřejnosti dvou klíčových postav vítězné strany Právo a spravedlnost bratrů Kaczyńských za poslední měsíc klesla o deset procentních bodů. Přes původní popularitu má nyní prezident Lech nižší důvěru, než měli po čtyřech měsících ve funkci jeho předchůdci.
