Svět spotřebovává každý rok stále více a více elektronických přístrojů. S růstem spotřeby však narůstá také objem elektronického odpadu.
Jenže tzv. "e-waste" obsahuje také toxické chemikálie a těžké kovy, a pokud není speciálně zpracován nebo recyklován, tyto nebezpečné látky se mohou uvolňovat a poškodit životní prostředí i zdraví dělníků, uvádí ve zprávě ekologická organizace Greenpeace.
"Tlačíme na elektronické firmy, aby změnily politiku a začaly ve velkém množství vykupovat elektronický odpad." Se stejnou výzvou přišla také čínská vláda, do země se totiž dováží nejvíce elektronického odpadu vůbec.
Cílová stanice: Čína
Každý rok stovky tisíc starých počítačů a mobilních telefonů skončí na skládce nebo ve spalovnách. Tisíce z nich jsou často nelegálně vyváženy z Evropy, USA nebo Japonska tam, odkud většinou také pocházejí - do Asie, pod záminkou recyklace.
Většina odpadu končí v Číně, Indii a Pákistánu. Čínský státní úřad pro ochranu životního prostředí kritizuje dovoz vyřazených počítačů a jiné toxické elektroniky z bohatých zemí. "Množství odpadu se každý rok zvyšuje," uvádí úřad v prohlášení, které cituje agentura Reuters.
Firmy ukládají odpad v Asii hlavně kvůli nízkým cenám za skládku, špatně placené pracovní síle a hlavně mírným ekologickým normám.
Počítače skončily v řece
"Recyklace v Asii znamená ruční rozebírání starých televizí a mobilních telefonů, ze kterých jsou vyjmuty cenné kovové části," uvádí Greenpeace. Nevyužitelné části jsou vyváženy na skládky nebo ilegálně ukládány například do řek.
Úřad na ochranu přírody na Tchaj-wanu například začal čistit 5km pás řeky Erjen v provincii Kchao-Siung, do které bylo za doby rozkvětu tchajwanského elektronického průmyslu nelegálně uloženo několik tisíc tun počítačových základních desek a dalších součástí.
"V řece je spousta ryb, ale nemůžeme je jíst," říkají místní. "Nikdo nemůže v řece ani plavat, protože je kontaminovaná." Do čištění vláda investovala 1,67 milionu dolarů. Podle úřadu některé z 20 let starých desek dokonce skončí v muzeu.
Daň za recyklaci
V některých rozvinutých zemích se již uplatňuje daň za recyklaci. Od ledna tohoto roku mají dodavatelé elektronických zařízení v České republice povinnost zajistit sběr a recyklaci elektronických výrobků.
Animace: Prohlédněte si, jak funguje systém sběru a recyklace elektronického odpadu v Česku
Již od září minulého roku se uplatňuje zákon o recyklaci elektronických přístrojů, který ukládá všem výrobcům přispívat do společného recyklačního systému.
Poplatek za recyklaci platí většinou nakupující zvlášť a pohybuje se od několika korun v případě malých spotřebičů až do 420 korun za chladicí zařízení a až 1500 korun za počítač.
Začarovaný kruh
Většina elektronických přístrojů se vyrábí v obřích továrnách v Číně nebo Mexiku. Mnoho toxických látek, které se využívají ve výrobě, poškozuje zdraví dělníků a dělá recyklaci ještě dražší.
Ačkoliv se velké společnosti jako Sony, Nokia, Samsung a další zavázaly odstranit toxické materiály z výroby, většina dalších, méně známých firem to nedělá.
"Společnosti vyvíjejí produkty tak, aby měly krátkou životnost, a vyžadují častý upgrade. Agresivní marketing těchto společností podporuje pouze prodej těch nejnovějších modelů," uvádí dále zpráva a dodává, že průměrný uživatel mění svůj počítač jednou za tři roky a mobilní telefon jednou za dva roky.
