Modrý Nil je hlavní zdrojnicí řeky a obstarává 85 procent vody, která proudí do Egypta. Právě zde, nedaleko hranic se Súdánem, Etiopie buduje největší vodní elektrárnu v Africe. Bude stát více než pět miliard dolarů (v přepočtu 113 miliard korun) a má generovat 6000 megawattů elektřiny jak pro domácnosti v Etiopii, tak pro export.
Neméně důležitý je také politický význam elektrárny. Východoafrická země tak dostane možnost nepřímo rozhodovat o celém Nilu, upozorňuje americká stanice CNN.
Pro Egypt je přitom dlouhá řeka životně důležitou tepnou. Převážná většina z téměř stovky milionů obyvatel žije podél toku Nilu.
"Pokud by tam propukl chaos, bylo by to mnohonásobně horší než v Sýrii. Egypt má asi 100 milionů obyvatel a jedinou řeku, jejíž průtok je skoro dvaapůlkrát menší než průtok Dunaje," uvedl pro Aktuálně.cz český klimatolog Václav Cílek.
Málo vody je už teď
"V oblasti kolem centra a poblíž nemocnice, kde žije moje babička, nikdy nechybí voda. Jenže já se svou rodinou žiji v okrajové čtvrti, kde voda neteče několikrát do týdne, někdy i denně," vysvětluje agentuře IPS jeden z obyvatel Káhiry.
"Voda prostě mizí a my nevíme, co s tím. Jindy zase otevřu kohoutek a voda, která z něj vyteče, smrdí jako kanál," dodává.
Letošní zpráva OSN varuje, že kvůli zvětšující se populaci Egypt už nyní čelí "vodní chudobě". Míří k hranici absolutního nedostatku vody, která činí 500 tisíc litrů ročně na člověka. Statistiky Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) už v roce 2014 uváděly, že na jednoho obyvatele Egypta vychází 637 tisíc litrů vody ročně. Pro srovnání, ve Spojených státech to dělá přes devět milionů litrů, tedy patnáctkrát více.
Tato data navíc nepočítají s plánovanou etiopskou elektrárnou. Podle studie ve vědeckém časopise IIOAB přitom v Egyptě prakticky neexistuje jiný spolehlivý zdroj čerstvé vody než Nil. V zemi prší pouze v zimních měsících podél Středozemního moře.
"Existují ještě zásoby pouštní vody v Nubijském zásobníku, ty ale vydrží kolem 60 let a uživí sotva pár desítek tisíc lidí. Jediné řešení jsou odsolovací jednotky pro deltu. Ty by mohli Egypťané dostat od Izraele výměnou za spolupráci," doplňuje Cílek.
Elektrárna jako řešení krize
Etiopie naopak řeší "energetickou krizi", a proto se rozhodla využít potenciálu Modrého Nilu. Nedostatek elektrické energie brání druhé nejlidnatější zemi Afriky v dalším rozvoji.
"Etiopská rozvodná síť je zastaralá, země se potýká s častými výpadky. Hlavně na vesnicích je to problém. My se to snažíme řešit například solárními panely," říká Jana Toužimská z neziskové organizace Člověk v tísni, která v Etiopii pomáhá s rozvojovými projekty.
Etiopská vláda se v roce 2011 rozhodla vsadit na GERD neboli Great Ethiopian Renaissance Dam, jak zní celý název vodní elektrárny. Ta je součástí velkého rozvojového plánu, který má zvýšit výrobu elektrické energie v zemi ze současných 4300 megawattů na 17 346 megawattů.
Stavbu si Etiopané hradí hlavně ze svého. Světová banka tento projekt odmítla financovat s odkazem na možný konflikt s Egyptem. Mezinárodní měnový fond zase varoval, že to může mít negativní dopad na etiopskou ekonomiku. O jediné významnější zahraniční investice se tak postarala Čína.
Hrozba válečného konfliktu
Slova o konfliktu nicméně nejsou nijak přehnaná. Egypt vnímá stavbu jako porušení svých historických práv. Odvolává se na smlouvy z koloniálních dob podepsané Británií a Súdánem. Ty měly zaručovat přísun 18,5 miliardy metrů krychlových nilské vody ročně Súdánu a 55 miliard metrů krychlových Egyptu, kterému navíc dávaly právo vetovat jakýkoliv vodní projekt na řece. Etiopii ani jiným zemím, kterými Nil protéká, ale nezaručovaly nic.
Proto se státy v povodí Nilu pokoušely situaci řešit vyjednáváním o dohodě, která by byla podle nich spravedlivější. Od roku 1999 formálně spolupracují v hnutí NBI (Nile Basin Initiative). Egypt a Súdán přesto dál odmítají jakýkoliv kompromis.
"Egypt je stále přesvědčen o své nadřazenosti a unikátním nároku na Nil. Tento postoj ale nepřispívá ke spolupráci v rámci NBI," řekl pro Aktuálně.cz Jakub Mazanec, který se na Karlově univerzitě v minulosti zabýval problematikou Nilu v kontextu mezinárodních vztahů.
Bývalý egyptský prezident Muhammad Mursí v roce 2013 prohlásil, že nehodlá volat po válce s Etiopií - nesmí být ale ohrožena egyptská vodní bezpečnost. Kdyby se přítok vody snížil o "jedinou kapku", adekvátní odpovědí by podle Mursího byla "naše krev".
"Důležitá je v tomto sporu také role Súdánu. Ten od roku 2013, kdy došlo k nejprudší eskalaci, působí aktivně jako mediátor," poznamenává Mazanec. "Súdán totiž očekává, že mu bude Etiopie dodávat elektřinu. Pro něj jde o velice výhodný projekt."
Elektrárna vznikne
Vodní elektrárna měla být hotová už v roce 2017, ale kvůli zpoždění je dokončená jen ze dvou třetin.
Pro Egypt je nyní důležité, jak dlouho budou Etiopané nádrž napouštět. Čím rychleji to udělají, tím méně vody do Egypta poteče. Podle některých odhadů by jim mohly stačit jen tři roky, to by ale bylo pro Egypt nepřípustné. Proto se dá očekávat, že se vše ještě protáhne.
Podle Jakuba Mazance každopádně elektrárna vznikne. "GERD bude normálně pokračovat a spor neskončí konfliktem jednoduše proto, že Egypt do toho nepůjde bez Súdánu. A ten Káhiru nikdy nepodpoří, šel by tak sám proti sobě," uzavírá odborník.
