* Reportér Aktuálně.cz cestuje po Španělsku. Jedné z krizí a dluhy nejtvrději zasažených zemí EU. * Španělsko je čtvrtou největší ekonomikou eurozóny, a má tak potenciál ohrozit eurozónu víc než menší zadlužené státy. * Zemi svírá hrozivá nezaměstnanost. 27 procent, u mladých do 25 let 56 procent.
Madrid (od našeho zvláštního zpravodaje) - Souprava madridského metra zastavuje ve stanici, dveře se otevírají a dovnitř vchází muž s kytarou a zesilovačem, který si veze na vozíku.
Dveře se zavřou, kytaru zapojí do zesilovače a brnká. Vybere několik drobných centů, poděkuje a na další stanici jde do dalšího vagónu. Trasy metra jsou v Madridu dlouhé, takže mezi konečnými stíhá soupravu projít několikrát.
Na jiné trase zase nastupuje dáma něco kolem padesátky, která zpívá do mikrofonu. Další muž už jenom prosí cestující o drobné. Nejsou to bezdomovci, jsou to lidé dobře a čistě oblečení.
V centru Madridu na náměstí Izabely II. tráví skupina lidí den i noc na matracích před zavřeným kinem. Další lidé si vydělávají hraním na nejrůznější nástroje.
V okrajových částech města jsou k vidění zavřené a prázdné obchody i kanceláře. Skončily, majitelé jejich provoz už neutáhli. Všude je plno cedulí "na prodej", "k pronájmu".
Hluboká španělská krize je zkrátka viditelná letmým pohledem i v metropoli. Nezaměstnanost dosáhla 27 procent, mezi lidmi do pětadvaceti let je kolem 56 procent.
Osekávají se platy ve státním sektoru, firmy krachují, lidé málo utrácejí, recese po předloňsku i loňsku pokračuje letos a zřejmě přetrvá i příští rok. Státní dluh činí skoro 900 miliard eur. Převládají obavy z budoucnosti, protože pronikavé zlepšení zatím není na obzoru.
Leona Fajmonová žije ve Španělsku už osmnáct let. Teď tvrdí, že si radši nepouští televizi, protože těch depresivních zpráv, co všechno se zhoršuje, už je moc.
"Manžel je právník a má mnoho klientů, kteří zavřeli svoje firmy nebo obchody, přišli o práci. Krize je vidět třeba na tom, že se prodá mnohem méně španělské šunky. Velké pochoutky, která je ale drahá a již si může dovolit stále méně Španělů. Ten pád je fakt hluboký, přitom lidé tady mají nárok na sociální dávky jen po dobu dvou let," říká.
Potvrzuje, že stále více Španělů se snaží odejít. "Moje známá Polka odešla se svým manželem do Česka, kde se snaží uchytit. Praha má mezi Španěly skvělou pověst, ještě jsem nikoho neslyšela, že by se mu tam nelíbilo."
Mladí Španělé odcházejí, kam se dá. Do Jižní Ameriky, do Británie nebo do Německa, kde se už vtipkuje, že brzy vytlačí jako hlavní přistěhovalce Turky.
A přicházejí také do České republiky.
Daniel Ordoněz už v České republice pracoval, do letošního ledna. Teď je ve Španělsku, ale má jen půlroční kontrakt. Když ho nebude moci prodloužit, má jasno v tom, co udělá. Vrátí se do Prahy.
"Když jsem odjížděl, bylo v Česku přes tisíc Španělů. Ale rychle jich přibývá a bude přibývat," říká Ordoněz.
"Hledal jsem ve Španělsku marně práci před čtyřmi lety, zkoušel jsem to i v Itálii. Rozeslal jsem životopisy snad na stovky míst. Uspěl jsem nakonec v Česku, dělal jsem pro španělské vysílání Českého rozhlasu. Pomohl jsem také dalším Španělům sehnat v Praze práci," vypráví.
Podle něj pro Španěly dříve končila Evropa východní hranicí Německa. Nenapadlo by je usadit se v Česku jako v zemi bývalého komunistického bloku. To už ale nyní neplatí.
Carlos Ferrer, který teď pracuje v Praze, o tom také ví své. "Neustále mě někdo bombarduje s žádostmi, že chce do Česka. Zájem je opravdu velký," říká Ferrer. Podle něj odchází i profesionálové z oblasti IT a dalších technických oborů, nebo ti, kteří se nyní doma neuplatní ve vědě a výzkumu.
Nedaleko hlavního madridského nádraží Atocha funguje o víkendech česká škola. Pro Španěly jedna z možností, jak se naučit česky.
Učitelka Dita Holubová zrovna probírá jídla. Španělé tak přeříkávají slova, která pro ně jsou nepochybně velmi náročná. Pečené koleno, houbová polévka, guláš, řízek, čokoládový dort.
V lavici sedí i Alejandro Villar. Dorazil na motorce v kombinéze se znakem ferrari, motorkářskou helmu schoval pod židli. Podnikatel, kterému se teď doma, jak říká, moc nedaří a zkouší byznys právě v České republice.
"Podnikat ve Španělsku je teď tragédie. V Česku se prostřednictvím svých tamních kontaktů snažím prosadit přes tvorbu internetových stránek a také bych chtěl rozjet byznys s nabídkou sexuálních pomůcek a erotického prádla. Tady mám sexshop, chci něco podobného zkusit u vás," usmívá se.
Dita Holubová je ve Španělsku pět let. Potvrzuje, že mnoho lidí chce odjet, protože nemají perspektivu. "I mladé holky, které třeba mají za sebou studium, zametají ulice. A to jsou rády, že mají alespoň něco, dokonce je i na tuhle práci teď potřeba nějaký certifikát."
Česko je i podle Holubové atraktivní zemí pro Španěly, i když většinou znají jenom Prahu.
Vláda premiéra Mariana Rajoye slibuje Španělům, že zlepšení se dočkají, ale nebude to hned. "Těm, kteří požadují zmírnění reforem, říkám, že je nezmírníme ani na minutu. Teprve jsme začali. Cesta k vytváření pracovních míst je dlouhá," prohlásil nedávno premiér.
Podle Carlose Ferrera ale už jsou Španělé vůči politice apatičtí. "Rajoy nebyl nikdy populární, ale vyhrál díky tomu, že socialisté byli považováni za ještě horší a za nich krize začala. Ale na hledání politiků, kterým by se věřilo, Španělé už rezignovali," říká Ferrer.
(Od voleb v roce 2011 vládne pravicová Lidová strana, předtím byli u moci osm let nyní opoziční socialisté).
Vláda si musela na pomoc španělským bankám půjčit v Evropské unii 41 miliard eur. Jen letos v únoru během jednoho měsíce zbankrotovalo a požádalo o ochranu před věřiteli přes tisíc firem. Přitom právě malé a střední firmy ve Španělsku jsou - nebo spíše byly - největším zaměstnavatelem.
Podle Daniele Ordoněze ve Španělsku vždy platilo, že každá následující generace se měla lépe než ta před ní. Ale to už teď není pravda. "Smiřuji se s tím, že nebudu mít takový byt nebo auto, jaké měl můj otec," říká Španěl.
Až v Praze nebo jinde uslyšíte vedle sebe španělštinu, je dost pravděpodobné, že to nejsou turisté, ale noví obyvatelé České republiky španělského původu.
