Praha - Na světě žije čtvrt miliarda dětí, které nikdy nepoznaly, co je to dětství a nikdy nebyly ve škole. Místo toho pracují v továrnách, dolech, na polích, v restauracích nebo jako služky a sluhové v domácnostech.
Dostat je do školy a zajistit jim tak běžnou budoucnost znamená přemluvit jejich rodiče, aby je do školy poslali, zajistit, aby vláda postavila nové třídy a zaplatila nové učitele a v neposlední řadě změnit mínění veřejnosti, která například v Indii považuje dětskou práci za normální.
Shantha Sinha je profesorkou a bojovnicí za dětská práva z indické lidskoprávní organizace MV foundation. Při její návštěvě Prahy jsme ji vyzpovídali.
A: Je to skoro rok, co byl v Indii schválen nový zákon, který zakazoval dětskou práci. Rozšiřoval zákaz práce dětí nejen v továrnách a těžkém průmyslu, ale také v restauracích, hotelech a jiných lehčích formách. Zákon však byl kritizován, že se v praxi takřka neujal.
Zákon bych schválen v říjnu 2006, zahrnoval pomoc v hotelech, pohostinství a práci v domácnostech (jako sluha). Když byl schválen, vedlo se kolem něho hodně veřejných debat. Problém je, že děti pracují doma, pro svou rodinu. Řešilo se, zda je správné, aby byli takto zaměstnáni. Debata byla prospěšná hlavně v tom, že většina zaměstnavatelů dětí je předtím za zaměstnance nepovažovala. Měli za to, že pro děti je to čest pracovat.
Většina těch lidí pocházela ze střední třídy a sami tedy měli pocit, že tomu chudému dítěti vlastně pomáhají. Dávají mu oblečení, střechu nad hlavou a nenechají ho hladovět.
A: Byl tedy něčemu prospěšný?
Ano, pomohl rozproudit veřejnou debatu o dětské práci. Dotkl se každé domácnosti, většina z nich totiž měla nebo má doma dětského sluhu. Současně s tím by člověk očekával, že zákon bude zaveden tvrdě, bez výjimek a že děti budou osvobozeny od práce a budou moci jít do školy. Jenže to by musela spolupracovat ministerstva vnitra, školství a práce.
A: Dá se ted říct, že klesl počet dětských pracovníků?
Ano, v některých odvětvích pracovního trhu klesl. V jiných však stále roste.
Infobox
Mezinárodní den boje proti dětské práci připadá právě na dnešní den. V Praze na Václavském náměstí proběhne happening proti dětské práci. Pod širým nebem tu vyroste například škola tamilštiny.
A: Co vláda dělá pro to, aby ten zákon lépe prosazovala do praxe?
Ministerstvo školství má program "residentních kempů", které se snaží získat děti, aby chodily do školy. Jenže už od nich nikdo nezavolá na ministerstvo práce, aby jim řekl, že tam a tam jsou děti, které pracují a že by je měl někdo z té práce vysvobodit. Myslím si, že vládu čeká ještě hodně práce. To, co se dělá teď, nestačí. Musíte mobilizovat děti a jejich rodiny, aby se do těch programů zapojily.
A: Co byste vy jako expert vládě doporučila? Co by měl být ten další krok?
Myslím si, že snaha minimalizovat dětskou práci musí jít ruku v ruce se zvýšením vzdělanosti. Důležité je si uvědomit, že jestli chceme dostat děti do škol, musíme mít program, jak se zbavit dětské práce. A jestli se chceme zbavit dětské práce, musíme mít program, jak dostat ty děti do škol. Teď je to oddělené, jedni se snaží o to, druzí o to, ale nepomáhá nikdo. Velké doporučení tedy z naší strany je tyto dvě snahy spojit. Je také potřeba připravit systém na to, že do školy přijdou devítiletí, desetiletí, kteří nikdy předtím ve škole nebyli. A že jich bude mnoho. Nejde poslat všechny děti do první třídy.
A: Jak jste vy a vaše organizace do řešení dětské práce zapojeni?
Hledáme děti, mluvíme s rodiči, s komunitou a podporujeme dítě, aby šlo do školy. Už se nám podařilo přivést do škol 400 tisíc dětí. Znamená to, že jsem vyřešili 400 000 krizí. Protože to není jednoduchá věc, dostat dítě do školy, musíte vyjednávat, smlouvat. Neustále se ujišťujeme, zda právo dětí na vzdělání je chráněno. Mluvíme s vládou o vyšších investicích do vzdělávání, o tom, že by mělo být více tříd a škol, více učitelů a učebnic.
A: Dalším problémem jsou také obrovské počty dětí pracující na polích a farmách.
V zákonu o dětské práci není zahrnuta práce v zemědělství. Problém je, že 80 procent dětí, které pracují, pracují v zemědělství. Lobujeme za to, aby byla zakázány všechny formy dětské práce, a ne jenom některé. Podařilo se nám prosadit zákaz dětské práce, kdy děti pracují jako sluhové v domovech vyšších vrstev. Chceme, aby se práce v zemědělství dostala do nového zákona.
A: Takže příští rok bude další zákon?
Nevíme, ale doufáme.
A: V Indii pracuje nejvíce dětí na světě. Proč je to tak? Vím, že je to spojené s chudobou, ale nemá s tím co dělat i kastovní systém indické společnosti?
Hlavní důvod je, že to prostě lidem nevadí. Nikoho nešokuje, že dětí místo školy chodí do práce. Neexistuje tu společenský zákon, který by říkal opak. Lidé si myslím, že děti musí nevyhnutelně pracovat, protože rodina je chudá. My se snažíme změnit tento způsob myšlení. Za všechno nemůže chudoba. Ta tu sice je, ale mnohem více za to "může" neochota společnosti myslet na blaho dětí. Myslím si, že to je ten důvod, proč děti pracují. Kastovní systém je také jedním z důvodů. Některé komunity v Indii nebyly zcela svobodné, neměly šanci ani získat vzdělání, jelikož měly zakázáno i psát. Nyní ústava zaručuje stejná práva všem občanům a mnoho lidí z těchto komunit se vzdělání snaží získat. Samozřejmě tu ale zůstává ten názor, "proč by děti nemohly pracovat, když mohou".
A: A ve kterých komunitách v Indii je situace nejhorší?
Rozhodně mezi takzvanými "nedotknutelnými". (pozn. nejnižší kasta)
A: Jde nějak zeměpisně rozdělit, kde je situace s dětskou prací nejhorší? Například že velká města tento problém skoro nemají a naopak v zemědělských oblastech že je mnoho dětí, které musí pracovat. Nebo naopak?
Já si myslím, že každá rozvinutá oblast má v sobě zaostalou bublinku. Bombaj je komerční město, ale jsou v něm oblasti, kde žijí lidé v absolutní chudobě v chatrčích a děti do škol nechodí. Každý rozvinutý region, město, dokonce i čtvrť, v sobě ukrývá zaostalá místa.
Samozřejmě s výjimkou státu Kerala (pozn. ve státě Kerala dlouhou dobu vládli komunisté) na jihu Indie, kde je ve škole každé dítě. V některých státech skoro každé dítě dokončí základní školu, ale už ne střední, natož vysokou školu.
A: Vy tedy pracujete ve všech státech, nebo jen v jednom?
Začali jsme pracovat v jednom, na jihu v Andrapradéši, který má 70 milionů obyvatel a to je opravdu dost. Tam provádíme terénní práce, chodíme do komunit a přesvědčujeme děti a rodiče, aby poslali své potomky do škol. V ostatních oblastech podporujeme místní neziskové organizace a skrze ně usilujeme o to, aby se tam rozběhly naše programy.
A: Je v Indii stát, kterému se nedostává pomoci, kde nefunguje žádná organizace podobná té vaší?
Ano jsou. Vláda má speciální program nazvaný Vzdělání pro všechny děti. Problém je, že ve skutečnosti pro všechny a všude není. Jsou místa, kde není z vlády nikdo.
A: Jaká je spolupráce s vládou?
My musíme s vládou spolupracovat, ať už to jde sebehůře. Když narazíme na dobrého úředníka, je to jednodušší, když narazíme na někoho, kdo až tak zainteresovaný ve vzdělávaní dětí není, je to těžší. To potom potřebujeme silnou podporu veřejnosti. Snažíme se vytvářet tlak na společnost, aby nám pomáhala vyjednávat.
A: Co se stalo s dětmi, které jste zachránili od dětské práce?
Nedávno jsme měli sraz s dětmi, které jsme zbavili dětské práce. Pracují v různých profesích, učitelé, sportovci, sestry v nemocnici, hodně z nich se v dospělosti vrátilo ke své původní "dětské práci" do zemědělství, hotelů. Někteří se dokonce dali na politiku a jako prioritu prosazují vzdělání. Hodně z nich také dokončilo vysoké školy.
A:Stalo se vám někdy, že děti chtěli jít do školy, ale rodiče řekli ne - musíš pracovat. Setkali jste se s tím? A co jste s tím dělali.
Častokrát dítě chodí a prosí: "nechte mě jít na pár hodin do školy". Ale když je rodina chudá, tak se snaží děvče co nejrychleji provdat. Ve všech vesnicích, kde teď pracujeme, byli proti tomu, aby děti chodily do školy, ale teď jsou pro. Dítě, jehož rodiče chtějí, aby pracovalo nebo se provdalo, jde za vlivnými členy komunity a řekne "mám problém s mámou a tátou" a oni promluví s rodiči a dítě do školy nakonec jít může. Ale je to boj, pro dítě i pro nás.
A: S jakými dalšími problémy se potýkáte?
Problém je, že není infrastruktura, děti nemají, jak se do školy dostat, je málo tříd. Poptávka po středních a vysokých školách je velká, ale není nabídka. Děti, ač nadané a schopné, nemají kam jít. Vláda si myslela, že děti nikdy nebudou chtít do školy chodit. Když teď začaly, systém na to není připravený a nedokáže poptávku uspokojit.
A: Co mohou udělat turisté, když po cestě Indií potkají těžce pracující dítě?
Myslím si, že nejlepší bude říct o tom terénním pracovníkům místní organizace. A podporovat naší práci, jakkoliv mohou. Může to být finanční pomoc nebo s námi mohou strávit několik týdnů či měsíců, strávit je s dětmi a věřit, že je možné odstranit dětskou práci. Co děti nepotřebují, je charita, sympatie nebo lítost, co potřebují, je důstojnost a úcta. To je to, co by měli turisté dělat. Připojit se ke kampaním, které vyžadují dodržování dětských práv.
