Proč vlastně lidé v Íránu protestují? Jen kvůli ekonomickým problémům země?
Kvůli ekonomické situaci protesty začaly, ale velmi rychle se přetavily i do dalších dimenzí - sociální a politické.
Odstartoval je požadavek, aby se po zrušení mezinárodních sankcí zlepšila životní úroveň, lidé se měli lépe a bylo víc pracovních příležitostí. Pak ale přišly na řadu politické požadavky, například ústupky ze strany režimu. Protestující volají po referendu, ve kterém by lidé hlasovali o tom, zda ponechat současný režim, nebo nastolit jiný.
To je samozřejmě iluze, k žádnému referendu nedojde, ale jejich požadavky jsou velmi naléhavé.
Kdo jsou Íránci, kteří demonstrují? Dají se nějak popsat?
Zpočátku protestovali hlavně mladí lidé z větších měst, tedy nižší střední třída. V současnosti se ale z demonstrací stává širší fenomén, kterého se účastní velká část lidí napříč ekonomickými skupinami.
Jsou protesty spontánní, nebo organizované nějakou skupinou?
Jsou to vysloveně spontánní protesty, které nikdo neplánoval. Nakonec se menší protesty s ekonomickou tematikou zvrhly v nečekané masové hnutí. Provází ho i násilí jak ze strany bezpečnostních sil Íránu, tak některých demonstrantů. Íránci ale sami přiznávají, že opozici chybí sjednocující osobnost - někdo, kdo by protestům dal jasný politický nebo ekonomický požadavek, o kterém by potom mohla vláda vyjednávat.
Josef Kraus
Politolog a odborný asistent na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Akademicky se zaměřuje hlavně na politický systém Íránu, terorismus a islámský radikalismus. Byl na výzkumné stáži na univerzitě Al-Mustafa v íránském městě Qom, centru šíitského islámu.
Je v Íránu někdo, koho demonstranti za problémy země viní, nebo protestují proti režimu jako takovému?
Íránský režim není úplně jednotný. Je rozdělený vlastně na dva základní tábory. Na konzervativce pod vedením nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha, což je nejdůležitější a nejmocnější osoba v zemi, míří v současnosti nejvíc kritiky.
Umírněnější tábor kolem prezidentské administrativy Hasana Rúháního se zase výrazněji vymezuje vůči ajatolláhovi, konzervativcům a vládě duchovních, která fakticky zemi ovládá. Hněv a frustrace lidí, které můžeme vidět na záběrech z demonstrací, míří hlavně na nejvyššího duchovního vůdce a šíitský klérus.
Hraje v protestech roli otázka národnostních menšin? Podobně jako v Sýrii může krize v Íránu vyústit v rozpad do jednotlivých sektářských soubojů…
Írán je multietnickou zemí, takže tam národnosti do jisté míry roli hrají. Kurdské provincie jsou v demonstracích velice aktivní. Právě tam také protesty začaly. Na druhou stranu ve velkých městech, jako je Teherán, kde žije většina Peršanů, jsou také demonstrace masové. Současné protesty probíhají napříč jakýmkoliv národnostním rozdělením země.
Dá se podle vás očekávat, že režim demonstrace násilně potlačí, nebo se mohou - podobně jako v Sýrii - vytvořit v zemi enklávy, které nebude teheránská vláda ovládat?
Režim je velmi silný a dokáže situaci kontrolovat. Samozřejmě nejde vyloučit, že může dojít k většímu povstání a vytvoření ozbrojených skupin civilistů, bojujících proti represivnímu aparátu státu. Zatím ale nejsou protesty takhle silné.
Jak už jsem zmiňoval, samotní Íránci přiznávají, že protestům chybí osobnost, která by byla v jejím čele a vyzvala k případnému ozbrojenému odporu. I proto si myslím, že demonstrace budou trvat ještě několik dní a režim i jeho represivní složky pak získají kompletní kontrolu nad celým územím.
Tedy žádné dlouhodobé protesty…
Přesně takový je můj odhad. Neměly by se patrně vyhrotit do podoby konfliktu nebo občanské války.
Takové nebezpečí samozřejmě existuje, ale Íránci běžně nesahají po zbraních, aby se režimu násilně postavili. Nemálo lidí navíc s vládou pořád sympatizuje a dává přednost kontinuitě před nestabilitou, která v regionu panuje. Íránci často říkají: Podívejte se na Sýrii nebo Irák - tam problémy řešili násilím a vedlo to k šílenému chaosu.
