reklama
 
 

Dějiny líbání: Na začátku bylo jen očichávání

14. 2. 2012
Dlouho hrál čich prim, pak ale předci zjistili, že je jim líbání příjemnější
Doporučujeme

San Antonio - Svatý Valentýn je svátek zamilovaných a k zamilovaným patří líbání. Odborníci ale upozorňují, že tomu tak rozhodně nebylo vždy. Naši dávní předci se začali líbat náhodou, při očichávání.

"V určitou chvíli sklouzli, skončili na rtech a pomysleli si, že to je mnohem lepší," vysvětlil agentuře Reuters antropolog Vaughn Bryant z Texaského univerzity, který se zabývá vývojem lidského líbání.

Po většinu rané lidské historie byl čich pro vzájemné vztahy mnohem důležitější než kterýkoli jiný smysl, potvrzuje Sheril Kirshenbaumová, autorka knihy The Science of Kissing (Věda o líbání).

Lidé podle ní využívali čich, aby zjistili náladu člověka, jeho zdraví či společenské postavení.

"Při setkání byla spousta očichávání. Lidé si přejížděli nosem po tváři, protože na obličeji máme pachové žlázy, a během času se z přejíždění po tváři stalo otření o rty a společenský pozdrav byl na světě," shrnuje Kirshenbaumová z Texaské univerzity.

Evropany naučil líbání Alexandr Veliký

Odborníci předpokládají, že líbání coby vyjádření milostných citů má původ v Indii, kde vznikla epická báseň Mahábhárata, jejíž jádro tvoří skutečná historická událost z doby 1000 let před naším letopočtem, ale také obsahuje první rozpoznatelný popis zamilovaného líbání.

"Položila ústa na moje ústa a vydala zvuk, který mi způsobil potěšení," píše se v historickém díle.

Historici věří, že v té době bylo milostné líbání neznámé ve zbytku světa a do Evropy ho přinesl Alexandr Veliký. V dávném Řecku bylo podle Kirshenbaumové líbání způsobem vyjádření postavení, hodnosti a oddanosti mezi muži v armádě nebo například u soudu. "Byl to způsob, jak svým způsobem vyjádřit společenskou hierarchii," dodala.

Líbání je zmíněno v Homérově Odysseii, ale jako forma podřízení, nikoli romantiky, řekla Kirshenbaumová. Odysseus se vrací domů a líbá ho otrok.

Francouzský polibek už za Římanů

Po většinu lidských dějin určovalo umístění polibku na těle postavení v královské či vládnoucí rodině nebo armádě.

Člověk na stejné společenské úrovni líbal muže přímo na ústa; níže postavení vojáci, služební či otroci líbali na tvář, ruku, nohu, lem roucha, anebo dokonce půdu pod nohama osoby, která byla považován za příliš vznešenou, než aby byla vůbec políbena. Tak to bylo až do 18. století.

Už v dobách Julia Caesara byli Římané "líbací šílenci", řekl Bryant. Básník Odivius ve své poémě Amores popisuje "savium", jemuž Římané říkali "polibek duše" a v současnosti je známý jako "francouzský polibek".

Římský císař Tiberius se pokusil líbání zakázat, protože si myslel, že lidé tímto způsobem šíří lepru. "Byl ale neúspěšný, protože lidé se líbali rádi," doplnila Kirshenbaumová.

Největšími morousy, pokud jde o líbání, byli raní křesťané. Líbání je výslovně zmíněno v Bibli devětkrát, ale jen jednou - u Římanů - se vztahuje k lásce. Je tu polibek zrady u Jidáše, polibky na pozdrav, podrobující si polibky a v knize Genesis polibek života.

Nakonec i Japonci

Během let se několik papežů pokusilo zakázat milostné polibky. V roce 1312 papež Klement V. dekretem vyhlásil, že "líbání za účelem smilnění je považováno za smrtelný hřích".

V té době stále líbání zůstávalo neznámé ve většině světa. Když se v 19. století po Africe, Asii a Oceánii rozjeli evropští misionáři, zpopularizovali líbání i na místech, kde dotyky rtů lidé původně považovali za odporné. "K mnohým z těchto lidí přinesli misionáři slovo o líbání stejně jako slovo boží," dodal Bryant.

V Japonsku byl polibek považován za urážlivý, když ho sem zanesli Američané v 19. století. Když se ve 20. letech 20. století v Tokiu vystavovala socha Augusta Rodina Polibek, byla ukrytá za bambusovou zástěnou. A z hollywoodských filmů se ještě po druhé světové válce v Japonsku pečlivě vymazávaly všechny líbací scény.

autoři: Zahraničí, ČTK

Pokračujte dál

reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama