Copiapo, Chile - Když miniaturní kamera namontovaná na konci sondy spuštěné průzkumným vrtem do dolu na zlato u severochilského Copiapa odhalila v pondělí tváře horníků uvězněných po 17 dní v podzemí, důlní experti byli udiveni jejich celkovým dobrým fyzickým i psychickým stavem.
Třiatřicet mužů za to vděčí příhodným geologickým podmínkám v dole, především ale vlastní železné morálce.
Téměř tři týdny strávili v hloubce sedmi set metrů pod zemí. Mohli využívat bezpečnostní komoru s malou zásobou potravin o rozloze přibližně pět krát deset metrů, do které se uchýlili krátce poté, co se 5. srpna tři sta metrů nad nimi zhroutila stěna hlavní šachty, ale i dva kilometry důlních chodeb. Museli šetřit vzduch, vodu i baterie svých důlních lamp.
Jen jednou za dva dny si mohl každý z nich dovolit dvě polévkové lžíce tuňáka z konzervy, hrníček kondenzovaného mléka a sušenku s broskvovým džemem.
Tak přísný režim jim naordinoval jejich předák, třiapadesátiletý Luís Urzúa, který dříve působil jako kouč místního fotbalového týmu.
"Jsme v pořádku," odvětil Urzúa na první otázku záchranářů, jak se jeho mužům daří, když se se zasypanými horníky podařilo navázat kontakt. "Čekáme, až nás vytáhnete ven."
Vrtání šachtice v dioritu
Ačkoliv je hlavní šachta nyní nepoužitelná a expertní týmy musí pečlivě zvažovat, kudy k uvězněným mužům povedou záchrannou šachtici o průměru šedesáti šesti centimetrů, hrají všeobecné geologické podmínky v dole ve prospěch horníků.
Naleziště u Copiapa, kde se zlato, stříbro a měď začaly těžit už před více než sto třiceti lety, se nachází v dioritu, středně tvrdé magmatické hornině.
Záchranáři jsou přesvědčení, že budou při vrtání šachtice schopni postupovat rychlostí 15 až 30 metrů za den. Podle vedoucího záchranných prací Andrése Sougareta bude trvat tři až čtyři měsíce, než se k Urzúovi a jeho mužům dostanou. Jiní experti hovoří o dvou měsících i kratší době.
"Dostaneme se k nim za několik týdnů," řekl pro agenturu AP někdejší tajemník amerického Úřadu pro bezpečnost a zdraví v dolech Davitt McAteer.
Důlní experti si od příbuzných horníků vymínili, že jim neprozradí, jak dlouho bude jejich záchrana trvat, i když to ti zkušenější zřejmě tuší.
Studna, umývárna, toaleta
Diorit u Copiapa v sobě má zároveň dostatek puklin, v nichž se nashromáždila voda. Horníci si s pomocí důlního bagru, jenž používají k odhrabávání odstřelené horniny, mohli ve skále vyhloubit malou studnu. Nemuseli se tak spoléhat pouze na vodu z důlního potrubí.
V jedné části chodby si vytvořili improvizovanou umývárnu, v další záchod. Přišli i na to, jak dobít své lampy pomocí baterie důlní lokomotivy.
Zároveň museli své aktivity omezit na minimum, aby pomaleji spotřebovávali kyslík, jenž měli k dispozici. V nevětraných prostorách se v daných hloubkách teploty navíc pohybují okolo třiceti stupňů Celsia, a to znamená větší výdej tělesných tekutin.
Záchranáři mezitím rozšířili původní průzkumný vrt, kterým se provrtali do bezpečnostní komory na průměr 15 cm a horníkům jím teď posílají vzduch, vodu i potravu.
Jídlo v "holubici"
Po sedmnácti dnech strávených v dole musí ale uvěznění muží zpočátku dodržovat dietu. Ze všeho nejdříve dostali glukózu, proteiny a vitamíny, i když chtěli maso, konzervy s broskvemi a studené pivo.
Karty či domino, aby si ukrátili dlouhou chvíli, jim záchranáři společně s jídlem posílají pomocí kovové nádoby označované jako "la paloma", holubice. Její cesta dolů trvá hodinu.
Urzúovi muži již dostali také nové, úsporné diodové lampy a s příbuznými a záchranáři hovoří pomocí telefonní linky.
K horníkům záchranné týmy prorazily již celkem tři vrty. Jeden bude sloužit k ventilaci prostor, druhým bude posílána voda a potraviny, třetí je vyhrazen komunikaci s vnějším světem.
Ačkoliv důl San José u Copiaca zažil v minulosti několik podzemních otřesů, všichni v Chile věří, že další v nejbližší době už následovat nebude a horníky se podaří dostat ven živé.
"Neopustíme vás, nejste sami," zdůraznil nedávno zvolený prezident Sebastián Piniera. "Celá vláda je s vámi. Celá země je s vámi."
I vysoká morálka, jakou až doposud horníci prokazují, potřebuje občas emocionální vzpruhu.
