Odhalila to žádost českého vojenského archivu po vstupu země do NATO v roce 1999. Tehdy se aliance nejen rozšířila na východ, ale s přesunem do nové, větší budovy v Bruselu padlo také rozhodnutí, že se svými historickými materiály začne pracovat a budou se uvolňovat veřejnosti.
"Do té doby bylo NATO z pohledu moderního archivářství trochu skanzen," popisuje deníku Aktuálně.cz Nicholas Nguyen, který v archivu aliance v Bruselu pracuje. "Dokumenty se jen skladovaly a systematicky se nic neuvolňovalo," dodává šéf oddělení, které má na starosti poskytování dosud tajných materiálů.
Češi od alianční centrály konkrétně žádali politické a vojenské hodnocení situace těsně před invazí a bezprostředně po ní. Žádost byla jednoduchá v tom smyslu, že se týkala události v té době více než 30 let staré. Odpadlo tak obecné třicetileté moratorium na tajné dokumenty NATO.
I tak musely poskytnutí stovek stran zápisů odsouhlasit všechny členské státy NATO z té doby, konkrétně v tomto případě patnáct zemí. "Tato organizace funguje konsenzem a týká se to i uvolňování tajných materiálů z jejího archivu," upozorňuje archivář Nguyen.
Podařilo se a v roce 2008 spatřila světlo světa historicky první výstava složená z dosud neveřejných aliančních dokumentů a českých materiálů k 21. srpnu 1968 (o deset let později se opakovala). Z obou výstav v budově NATO vznikla také kniha.
Co přesně se v Československu děje
Pokud ale čtenář čekal, že se před ním z odtajněných dobových zápisů rozvine romantický příběh, jak si lídři tehdejšího NATO, zahaleni kouřovou clonou, horečně telefonují a řeší vypuknuvší novou krizi studené války, bude zklamán. Tyhle telefonáty probíhaly. Ale ne v centrále v Bruselu.
V ní tehdy seděl její generální tajemník s nepočetným sekretariátem, vojenské velení NATO a velvyslanci členských států. Archivní materiály, které Češi dostali a jsou součástí knihy, tak odrážejí jejich schůzky a debaty okolo 21. srpna 1968.
Přesto to je zajímavé čtení. Ukazuje, že NATO bylo, s nadsázkou řečeno, nejen archivářský, ale také informační skanzen. Z materiálů vyplývá, že bruselská centrála bojovala s nedostatkem včasných, ověřených zpráv, co přesně se v Československu děje.
Konkrétně těžce vázlo sdílení informací od jednotlivých tajných služeb států NATO mezi sebou. Tři země aliance věděly o invazi od svých sovětských velvyslanců s předstihem, ostatním to ale nepředaly. V centrále NATO v Bruselu byl pak v srpnu 1968 jen jeden přijímač telegramových zpráv - a měl zrovna poruchu.
Pracovník NATO, který měl tu noc službu, informoval o invazi svého nadřízeného 21. srpna ve 3:15 na základě depeše americké agentury AP, které si všiml. Stejnou informaci už hodinu hlásil československý rozhlas v Praze (a američtí novináři ji poprvé poslali do světa ve 2:09).
Budíček pro alianci
21. srpna v pět hodin ráno už byl celý sekretariát aliance na nohou. Následujících dvanáct hodin, jak později konstatoval sám tehdejší generální tajemník Manlio Brosio, ale byla centrála NATO kvůli nefunkční technice a nedostatečnému předávání informací mezi spojenci závislá jen na zprávách z tisku. Brosio později označil srpen 1968 za jeden z vnitřních budíčků aliance - systém komunikace v ní se začal měnit.
Pokud bychom stávající alianční archiv natáhli jako hada ze stránek velikosti A4, měřil by přes sedm tisíc metrů. Je tedy do čeho se ponořit. Nicholas Nguyen ale částečně chladí nadšení možných zájemců o průzkum toho, co skrývají podzemní prostory v centrále aliance v Bruselu.
"Náš archiv není na internetu a nelze sem do budovy jen tak přijít a konzultovat nějaký dokument," upozorňuje. "Požádat o něj mohou badatelé, instituce, studenti nebo novináři a za jejich žádost se musí vždy zaručit nějaký členský stát," pokračuje.
"Je to proto, že tam venku žijí i naši nepřátelé a abychom minimalizovali ztřeštěné požadavky některých lidí, kteří v našem archivu hledají tajné informace o mimozemšťanech," směje se Nicholas Nguyen.
I tak očekává v příštích letech dobrodružné úkoly od zájemců o historii. Začínají se totiž uvolňovat dokumenty z počátku 90. let, která přinesla řadu změn. Začala vyjednávání o zmíněném vstupu Česka a také Polska a Maďarska do NATO. A aliance poprvé poslala svoje vojáky na Balkán.
Mnozí aktéři tehdejších událostí ještě žijí a řada zbraňových systémů aliance se stále používá. Je proto možné, že - na rozdíl od srpna 1968 - členské země pokaždé nedají souhlas s odtajněním všeho, co bude zájemce poptávat a tým Nicholase Nguyena připraví k uvolnění. Přesto archivář říká: "Ptejte se na historii. Povědomí o minulých chybách nám pomůže vyvarovat se těch příštích."
