Řím - Ráno 16. března 1978 začalo pro Itálii - a s ní i pro celou Evropu - šokem.
Krátce po deváté hodině se na křižovatce v centru Říma srazily dva automobily, ale nešlo o běžnou dopravní nehodu.
Z bílého Fiatu vystoupili muži se samopaly, další ozbrojenci přiběhli z chodníku. Obstoupili vůz, na jehož zadním sedadle seděl bývalý italský premiér a stále jeden z nejvlivnějších politiků v zemi Aldo Moro. Začal jeden z nejznámějších únosů poválečné Evropy, který skončil tragédií.
Teroristé z extrémně levicové organizace Rudé Brigády postříleli pět Morových osobních strážců a politika zadržovali téměř dva měsíce na neznámém místě. 9. května objevila v Římě policie jeho mrtvolu v kufru automobilu.
Nové knihy - nová fakta
Itálie si o víkendu připomíná třicáté výročí únosu, který ale ani po tak dlouhé době nepřestává vyvolávat emoce. Protože ne všechny otázky byly zodpovězeny a ne všechna obvinění byla vyvrácena.
U příležitosti výročí se objevily dvě nové knihy, které na tragédii vrhají poněkud jiné světlo. Autory jsou lidé, kteří měli s římskými událostmi roku 1978 hodně společného.
Italský vyšetřující soudce Ferdinando Imposimato v knize Musel zemřít (Doveva Morire) tvrdí, že politické špičky bránily policii a soudu v úplném zjištění pravdy.
Až několik let po událostech se mu prý dostaly do rukou dokumenty, ze kterých mu byla jasná jedna věc: Někteří čelní politici měli zájem na tom, aby Moro z rukou teroristů už nevyvázl živý.
Tehdejší italská vláda odmítla s Rudými brigádami vyjednávat, přestože sám Moro ji o to svými dopisy ze zajetí žádal.
Teroristé chtěli propuštění svého zadrženého vůdce Renata Curcia, který čekal ve vazbě na soudní proces. Řím odmítl.
"Aldo Moro byl obětován, protože řada vlivných lidí si to přála. Byl obětován v zájmu státu. Indicie vedoucí k možným pachatelům byly záměrně ignorovány, některé důležité dokumenty se vyšetřovatelům nedostaly do rukou," uvedl Imposimato v rozhovoru pro agenturu AFP.
Reagovalo se pomalu a špatně
V knize píše, že pátrání po Morovi mohlo být úspěšnější, kdyby někteří lidé, známí sympatiemi k Rudým brigádám, byli vyslechnuti včas a kdyby se reagovalo na informace o tajných skrýších a sídlech členů teroristické organizace.
Své vzpomínky po třiceti letech zveřejnil také americký diplomat a vyjednavač Steve Pieczenik, kterého vyslal po únosu do Říma tehdejší americký prezident James Carter. Knihu nazval úderně: Zavraždili jsme Alda Mora.
Italští politici se podle něj obávali, že Moro vyzradí únoscům citlivá státní tajemství. Podle něj také v Itálii i v zahraničí leckdo nebyl spokojený s tím, že se Moro zasadil o sblížení křesťanských demokratů a komunistů na italské politické scéně.
Kissingerovo varování
Podle Morovi manželky Eleonory ještě před únosem jejího muže varoval před spoluprací s komunisty bývalý šéf americké diplomacie Henry Kissinger.
"Varoval ho, že za strategii, kterou zvolil, draze zaplatí," říká dnes Eleonora Morová. I ona je přesvědčena, že část vysoce postavených italských politiků se Alda Mora chtěla zbavit, protože věděl příliš mnoho.
Italský týdeník Oggi nedávno napsal, že řada dokumentů, vztahujících se ke krizi roku 1978, je v archivech nedostupná nebo se záhadně ztratila.
Brigády už jsou historií
Bezpečnostním složkám se v osmdesátých letech podařilo struktury Rudých brigád rozbít. Zatkly i lidi, kteří se podíleli na vraždě Mora.
Jedna z nich, teroristka Barbara Balzeraniová, byla předloni podmínečně propuštěna na svobodu, přestože ji tribunál v roce 1985 odsoudil na doživotí.
