Curych - Počet britských občanů, kteří se rozhodují pro smrt ve švýcarské nemocnici v Curychu se za poslední rok zdvojnásobil.
Píše o tom britský deník Independent, který se zároveň ptá, zda není načase změnit britské zákony, aby se lidem otevřela tato možnost také na ostrovech.
V Británii je aktivní eutanazie zakázána a trestá se jako asistence při sebevraždě. Ovšem tamní lékaři přiznávají, že se často uchylují k pasivní formě.
Země zažila i několik soudních rozsudků, které přiznaly právo na smrt.
Loni v květnu však britská Sněmovna lordů zablokovala návrh zákona o lékařské pomoci při sebevraždě nevyléčitelně nemocných. Hlasování totiž předcházely odmítavé reakce veřejnosti.
Smrt za 3500 dolarů
Podle záznamů curyšské nemocnice Dignitas zde zemřelo od ledna 2006 přesně 34 britských občanů. Průměr z let 2003 až 2006 byl přitom pouze 14 osob. Celkem od otevření kliniky Dignitas vypilo smrtící směs barbiturátů 76 Britů, kteří tak tvoří nejpočetnější skupinu "žadatelů o smrt".
Od roku 1998 byla na tamní klinice eutanazie provedena u 450 pacientů. Každý z nich musí zaplatit 3500 dolarů za předepsaný koktejl a administrativní poplatky.
Kromě toho musí splňovat další požadavky jako například duševní způsobilost a musí být schopen sám pít. Jakákoliv přímá asistence se očekávat nedá.
A smrt přichází rychle. Pouhých pět minut po vypití smrtícího koktejlu nastává kóma, po dalších dvaceti minutách pak smrt.
Cílem zakladatele Ludwiga Minelliho je uzákonit "dobrovolnou smrt" také pro duševně nemocné pacienty. "Pokud prohrajeme, jsem odhodlán předložit náš požadavek Evropskému soudu pro lidská práva," nechal se slyšet Minelli.
Legálně jen ve třech státech
Milosrdná smrt z rukou lékaře patří ve světě ke kontroverzním tématům. V případě eutanazie pro mentálně postižené jde o problém ještě choulostivější.
Prozatím je eutanazie uzákoněna jen v Nizozemsku, Belgii a americkém státě Oregon. Svého práva zde však mohou využít pouze pacienti trpící nevyléčitelnou chorobou, kteří musejí být duševně schopni vyjádřit přání ukončit život a musí být občany daných států.
Švýcarská nemocnice v Curychu nabízí své služby každému.
Pasivní eutanazie se toleruje
V řadě zemí světa se připouští takzvaná pasivní eutanazie, při které se smrtelně nemocnému přestane poskytovat péče. Ale příslušné zákony většinou chybí a systém funguje tak, že justice "přimhouří oko".
Vůbec prvním státem, který kdy eutanazii schválil, bylo v roce 1996 Severní teritorium v Austrálii. Po několika případech asistovaných sebevražd ale australská vláda s ohledem na ústavu tuto praxi zakázala.
V evropských státech je situace různá. Ve Švédsku není například pomoc při eutanazii trestným činem, ale přestupkem, který musí být nahlášen úřadům.
Oficiální žádost o uplatnění práva na milosrdnou smrt se letos objevila poprvé i v Polsku, kde eutanazie také stojí mimo zákon.
Francouzský parlament předloni schválil zákon, který za určitých podmínek umožňuje nechat zemřít člověka, jehož stav je beznadějný. Eutanazie, tedy aktivní přispění k úmrtí takového člověka, je však nadále zakázána.
Případ Schiavové oživil debatu
Téma eutanazie v USA, kde je tolerována ve státě Oregon, zviditelnil předloňský případ Terri Schiavové, která strávila 15 let připoutaná na lůžko s nevratně poškozeným mozkem.
Do sedmileté soudní bitvy mezi manželem a rodiči Schiavové o to, zda ženu dále udržovat při životě, se zapojil i prezident George Bush. Soud nakonec rozhodl o odpojení Schiavové od přístrojů.
V Německu zákon o eutanazii neexistuje, ale pasivní je slučitelná se zákonem v tom smyslu, že žádný lékař nesmí být nucen zachraňovat za každou cenu vyhasínající lidský život.
Podobně český zákoník označuje "eutanazii a asistované suicidium" za nepřípustné, nicméně "vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu".
