Praha – Davidu Cameronovi se nedaří plnit předvolební slib omezit imigraci do Velké Británie a to velmi posiluje zastánce Brexitu, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz vedoucí katedry anglofonních studií na Metropolitní univerzitě v Praze profesor Bořivoj Hnízdo.
Britové rozhodnou v referendu o tom, zda zůstanou v EU, či odejdou, ve čtvrtek 23. června.
"Británie byla, je a bude vždy jiná než ostatní členské státy Evropské unie. Jen jednou nohou v Evropě a tou druhou v zámořském anglofonním světě," uvádí přední český expert na Británii, který ve Spojeném království téměř dvě desítky let žil.
Může nakonec zafungovat, že se většina Britů lekne změny, a proto se rozhodne neopouštět Evropskou unii?
Bořivoj Hnízdo: Jistě může. Ono je jednodušší něco říci v průzkumech veřejného mínění a něco jiného se pak definitivně rozhodnout.
Pokud zvítězí stoupenci setrvání v Evropské unii, neznamená to, že problém zmizí. Diskuse se povede dál. Výsledek bude těsný, pokud máme průzkumům věřit.
Ty se ale v poslední době příliš netrefují. Poslední britské parlamentní volby toho byly jasným důkazem. Čekal se vyrovnaný souboj, ale jasně zvítězili konzervativci.
Nikdo nyní nemůže říci, že to bude tak či onak. Výsledek je otevřený.
Zní to možná paradoxně, ale málokterá země profitovala z členství v Evropské unii tak jako Británie. Když vstupovala na začátku sedmdesátých let, britská ekonomika kulhala za kontinentální západoevropskou, měla řadu problémů.
Dnes je to po Německu druhá největší ekonomika. Rostoucí ekonomika.
Zvítězí-li odchod z Evropské unie, nehrozí, že Skotové ve druhém referendu zvolí nezávislost, aby byli v EU? A není tento skotský faktor důvodem, proč mnoho lidí raději bude hlasovat pro setrvání v Unii?
Výsledek referenda samozřejmě závisí hlavně na Angličanech. Skotů není tolik, aby to mohli výrazně ovlivnit.
Skotská národní strana s touto hrozbou dalšího referenda operuje. Ale může to dopadnout úplně jinak.
Největším argumentem opuštění EU je mít vlastní kontrolu nad migrací. Ne že by byli úplně proti imigraci, ale chtějí ji kontrolovat i ze zemí Evropské unie.
Ale co by to znamenalo? Hraniční kontroly mezi Anglií a Skotskem. Neumím si představit, že by existoval jediný Skot, který chce, aby existovaly hraniční kontroly mezi Skotskem a Anglií.
Stejný případ je Irsko. To je sice velmi proevropské, ale pokud by Velká Británie z EU vystoupila, nastala by otázka kontroly hranic mezi Severním Irskem a Irskou republikou.
Tam kontroly nikdy nebyly, ani v době nejhoršího terorismu a éry Irské republikánské armády. Nastala by nová situace.
Neumím si představit žádného irského politika, který by chtěl, aby taková hranice vznikla. Nastala by otázka "bližší košile než kabát". Irsko by mělo velké dilema, zda zůstat v EU, nebo více spolupracovat s Velkou Británií.
Zastánci odchodu dost argumentují tím, že pokud země zůstane v Unii, počet obyvatel postupně naroste způsobem, jaký už Británie nemusí být schopna zvládnout. Je toto argument, který může rozhodnout ve prospěch těch, kdo chtějí pryč z Evropské unie?
Tábor odchodu tímto faktem sbírá rozhodně stoupence.
Když se David Cameron stal premiérem, slíbil, že imigraci dostane pod hranici sto tisíc lidí ročně. Do Británie přichází ročně půl milionu osob a nesouvisí to se současnou migrační krizí. Nezačalo to loni.
Cameronovi se v žádném případě tento slib nedaří plnit, to roční číslo se dokonce ani nesnižuje. Naopak se zvyšuje. A to je argument zastánců odchodu, i když samozřejmě ne všichni příchozí migranti v zemi zůstávají natrvalo.
My se na to referendum díváme hodně kontinentálně. Británie je dnes jiná, než byla v šedesátých letech. Je tam mnoho lidí s jiným původem. Například z Karibiku, z Afriky, z Indie. Ti by si přáli, aby mohlo přicházet více lidí z těchto částí světa, a ne z Evropské unie.
Nepřekvapilo vás tedy vítězství Sadiqa Khana, který je pákistánského původu, ve volbách starosty Londýna? Nebo je Londýn natolik specifický, že jinde v Británii by se to stát nemohlo?
Našla by se města, kde by se to stát mohlo, i taková, kde nemohlo. Moc mě to nepřekvapilo, Londýn je opravdu kosmopolitní město. A v posledních letech vždy při přímé volbě starosty byl zvolen velmi silný charakter.
Mají vůbec Britové nějaký pocit sounáležitosti s pro ně tak vzdálenými státy, jako jsou Česká republika nebo, řekněme, třeba Lotyšsko?
Ale to zase ano. Třeba vzpomínky na československé letce jsou v Británii stále živé. Stejně tak přetrvává britské sebezpytování za Mnichov.
Jedno si je ovšem třeba uvědomit. Británie nikdy nebyla, není a asi nikdy nebude plně evropskou zemí. Vždy v Evropě bude jednou nohou a druhou v zámořském anglofonním světě. To se asi nezmění.
Není to nic špatného pro nás v kontinentální Evropě mít v Evropské unii zemi, která má více globální pohled a pro kontinentální Evropu je branou do mimoevropského světa. A tou Británie je. Kulturně i ekonomicky.
V České republice často slyšíme, že Brexit oslabí Evropskou unii a to bude vyhovovat Rusku. Mají dnes Britové z Ruska obavy, nebo je jim jedno?
Byl bych opatrný. Evropská unie by byla oslabena ekonomicky, protože britská ekonomika je v EU druhá největší po Německu. Takže by utrpěl jednotný trh.
Oslabila by politicky, protože Británie má zvláštní vztahy se Spojenými státy a pořád je to globální, atomová mocnost a stálý člen Rady bezpečnosti OSN.
Ale vojenské oslabení je něco jiného. Obrana je záležitostí Severoatlantické aliance, ne Evropské unie. NATO by, myslím, Brexitem nebylo oslabeno, nedošlo by k žádné změně v rovnováze sil mezi Západem a Ruskem.
A bojí se tedy Britové nějak Ruska?
Řekl bych, že problémy východní Evropy – například východní Ukrajiny – jsou Britům přece jen trochu vzdáleny. Nejen geograficky, ale v této oblasti nebyla nikdy Británie přímo angažována.
Pokud máme mluvit o bývalém Sovětském svazu a jeho vlivu, tak více byla Británie historicky svázána se Střední Asií.
Lze říci, že budou rozdíly v hlasování v referendu 23. června mezi sociálními skupinami, venkovem a městy, mladšími a staršími voliči?
To víte, že sociologové nelení. Jsou zřetelné rozdíly geografické. Skotsko bude z větší části hlasovat pro setrvání v EU, stejně tak jako Londýn. Ale jenom ten vnitřní Londýn, ne ty takzvané home counties kolem Londýna.
Jsou i generační rozdíly, jistě. Mladší generace je více proevropská. Otázka je, zda mladý volič půjde hlasovat.
Také jsou průzkumy, že lidé s vyššími výdělky a vyšším vzděláním jsou více pro setrvání v Unii než ti, co mají nižší příjmy.
Trochu to souvisí s ideou, že Brusel je odkladištěm pro neúspěšné politiky a sídlem byrokracie, která je vzdálena obyčejným lidem a problémům obyčejných lidí.
Mají nějaký vliv přímluvy zahraničních politiků nebo osobností, aby Britové zůstali v Evropské unii?
Odpůrci členství argumentují tím, že Británie má tradiční vztahy s USA, Austrálií, Kanadou. Kuriózní ale je, že všechny tyto země také chtějí, aby Británie zůstala v Unii.
Na jednu stranu britští politici i občané Británie musejí vnímat a určitě vnímají, co si myslí v zemích, které jsou přátelské a spojenecké. Na druhé straně Britové nemají moc rádi, když jim cizinci radí, jak se mají rozhodnout. I když je to třeba Barack Obama.
Podle průzkumu po Obamově silné intervenci ve prospěch setrvání v Unii pětadvacet procent respondentů řeklo, že tento názor vezme v potaz při svém rozhodování. Pokud by se vyjádřila královna Alžběta II., přes šedesát procent Britů by k jejímu názoru přihlédlo. Ale královna se samozřejmě k tomu nebude veřejně vyjadřovat.
