Sarajevo - O životě v době téměř čtyřletého obklíčení za bosenské války vypovídá virtuální muzeum, které otevřelo v pátek své brány v Sarajevu u příležitosti dvacátého výročí zahájení konfliktu v bývalé jugoslávské republice.
"Je to historie, která vypovídá o našem odporu vůči neviditelnému nepříteli. Byli jsme pohyblivé cíle a měli jsme jedinou zásadu: zůstat ve městě, protože jsme neměli jinou možnost," řekla autorka projektu Suada Kapicová.
Konflikt stál zemi kolem 100 tisíc obětí a z více než 2,2 milionu lidí, tedy z poloviny obyvatel, se stali uprchlíci. Za 44 měsíců obklíčení Sarajeva ztratilo život podle oficiální statistiky 11 541 lidí, střelba poničila čtvrtinu všech budov ve městě.
Nyní sarajevské oběti války na Titově třídě v centru města připomíná 11 541 červených židlí.
Muzeum tvoří tisíce rozhovorů s obyvateli Sarajeva a s politickými a vojenskými činiteli města uskutečněných během války, ale také obrázky a fotografie.
Do dvou let by mělo v Sarajevu vzniknout i skutečné muzeum. Bude postaveno v centru Sarajeva na otevřeném prostranství o rozloze 11 500 metrů čtverečních, uvedl další autor projektu, bosenský režisér Dino Mustafič.
"Toto muzeum bude mít klíčovou roli pro příští generace. Bude to paměť a varování, které nám připomene důležitost míru," řekl Mustafić.
Území Bosny a Hercegoviny obývají příslušníci tří národností, jejichž názory na budoucnost země se po pádu jugoslávského komunistického režimu podstatně rozcházely. Zatímco bosenští Srbové a Chorvaté dávali najevo separatistické úmysly, bosenští Muslimové byli připraveni hájit jednotu země.
Na přelomu let 1991 a 1992 přerostlo napětí mezi etniky do otevřené války, v níž proti sobě stanuli bojovníci jednostranně vyhlášené Republiky srbské a bosenská armáda, tvořená převážně muslimy.
Bosenští Srbové využili toho, že se jim do rukou dostala část výzbroje jugoslávské armády, včetně těžké techniky, a počátkem dubna 1992 Sarajevo obklíčili.
Odříznutím města od zbytku země začalo pro Sarajevany období nedostatku a strádání. Denně byla metropole ostřelována z děl a minometů rozmístěných v okolních kopcích. Kromě obytných domů se terčem střelby staly také školy či nemocnice.
Zničena byla rovněž budova bosenského parlamentu a národní knihovna, v níž shořely stovky vzácných rukopisů.
Mnoho životů mají na svědomí také střelci, kteří pálili do lidí na chodnících ze střech budov nebo z oken.
Obyvatelé města trpěli nedostatkem pitné vody, jídla i léků. Často nešla elektřina, nefungovalo telefonické spojení a jako topivo se v zimě využívaly stromy z městských parků. Kapacita hřbitovů přestala po čase stačit, a tak se začalo pohřbívat i na stadiónu Koševo, kde se v roce 1984 konalo slavnostní zahájení zimních olympijských her.
Bosenští vojáci se několikrát pokusili obklíčení prolomit, ale neuspěli. Velmi těžké boje se odehrávaly například kolem hory Igman jihozápadně od Sarajeva.
Mírové jednotky OSN si zřídily v červnu 1992 základnu na sarajevském letišti Butmir a dostaly tak do Sarajeva humanitární a potravinovou pomoc. Neměly však mandát ke zrušení blokády Sarajeva silou.
Obléhání Sarajeva trvalo přesně tři roky, deset měsíců a pětadvacet dní, tedy déle než například proslulá blokáda Leningradu za druhé světové války.
Daytonská mírová dohoda rozdělila Bosnu na dvě části. Jednu tvoří Muslimsko-chorvatská federace (51 procent území), druhou Republika Srbská (49 procent).
Přestože se představitelé muslimů a Srbů často hádají o dalších politických krocích, panuje v Bosně klid a od roku 1995 žádné násilnosti nepropukly.
