Oxford - Pomůcka pro pacienty s Alzheimerovou chorobou by měla pomoci i zdravým, ale zapomnětlivým lidem. Anebo těm, kdo rádi vystavují svůj život na sociálních sítích.
Technici z výzkumného střediska Microsoftu v britské Cambridgi vymysleli záznamové zařízení, které se dá nosit na šňůrce na krku a vypadá jako malé placaté pouzdro na doklady. Přístroj obsahuje fotoaparát, který automaticky snímá, co se před člověkem děje.
Jak uvádí časopis New Scientist, zařízení bylo původně míněno jako pomůcka pro nemocné s Alzheimerovou nemocí. Tato choroba nevyhnutelně ničí lidský mozek, vymazává vzpomínky a vede k tomu, že nemocní nikoho nepoznávají, nedokážou rozumně promluvit. Lékaři však prokázali, že když se lidé s poruchou paměti dívají na snímky, jednotlivé události si snáze vybaví, a zůstanou pak i lépe zachyceny v jejich paměti.
Pro běžné lidi příští rok
Badatelé z Microsoftu svůj nápad prodali společnosti Vicon z Oxfordu, která jej chce dotáhnout do praktického konce a nabídnout je od příštího roku ke koupi i běžným lidem.
Fotoaparát pravidelně, třeba jednou za půl minuty, dělá snímky toho, co se před člověkem děje. Je však také vybaven měřičem pohybu a světelnými čidly, takže rozpozná, když člověk vstupuje do nového prostředí, a pořídí hned snímek. Obsahuje dokonce i infračervený senzor, který podle tepla zjistí, že před nositelem stojí jiná osoba, a vyfotí ji.
Díky tomu si držitelé přístroje mohou vybírat obrázky do upomínkového alba, uživatelé sociálních sítí zase mají možnost umístit na web dostatek snadno pořízených snímků. Ale lidé si také dokážou dělat přesné záznamy o tom, kde byli a s kým se tam setkali. Mohou si tedy i vytvářet obrázkovou galerii lidí, s nimiž se seznámili, aby je tak snadno nezapomněli.
Nápověda do ucha
Není to první nápad, jak využít techniku na pomoc paměti. Například ve výzkumném středisku firmy Hewlett-Packard v anglickém Bristolu už před pár lety sestavili zařízení, které připomíná sluchátka na uši, ale obsahuje i malou kameru, jež je nasměrována vždy tam, kam míří pohled.
Na koho se uživatel přístroje podívá, toho kamera nasnímá a obrázek se pak ihned porovná se snímky uloženými v databázi. Jakmile přístroj člověka na snímku identifikuje, diskrétně hlasovým syntezátorem pípne do ucha jeho jméno, případně i nějaké údaje o něm. Takže pak už není problém jej správně oslovit a přátelsky si s ním povídat.
Mělo to však zatím podstatnou vadu: s přístrojem na hlavě člověk vypadal dost srandovně. Kdyby byl ovšem zabudován třeba do přívěsku na krk, stal by se možná nenápadnějším a mohl být třeba pomůckou pro šéfy, kteří chtějí předstírat, že jim nedělá problém pamatovat si své podřízené.
