Vědci zařídí, že jedovatá rtuť v zářivkách nebude vadit

Jan Červenka
29. 8. 2008 20:35
K jejímu odstranění ze svítidel poslouží selen
Foto: Ludvík Hradilek

Providence - Nízkoenergetické zářivky mohou odebírat až o 75 procent méně energie oproti běžným žárovkám. Problémem je však rtuť, kterou tyto zdroje světla obsahují a která je zdraví nebezpečná. Vědci z americké Brownovy univerzity v Providence vymysleli, jak ji z rozbitých zářivek bezpečně zachytit. Informoval o tom časopis New Scientist.

Bez rtuti to nejde

Rtuť je neoddělitelnou součástí zářivky a umožňuje její fungování. Ve skleněné trubici jsou rtuťové páry a vzácný plyn argon. Pokud díky elektrodám na konci trubice dojde v zářivce k doutnavému výboji a tím k ionizaci obsaženého plynu, výboj začne vydávat ultrafialové záření, které je však neviditelné. Proto jsou stěny trubice pokryty vrstvou zvanou luminofor, která absorbuje ultrafialové záření a sama vydává viditelné světlo. Dnešní zářivky mají oproti běžným žárovkám až desetkrát vyšší životnost.

Rtuť nejčastěji známe z teploměrů nebo z amalgámů používaných v  lékařství do zubních plomb. Je to jediný kov, který je za normálních podmínek v kapalném stavu. Rtuť je kumulativním jedem, to znamená, že se dlouhodobě ukládá v organismu, zejména v játrech, ledvinách a slezině. V ledvinách může zůstat i desítky let a příznaků chronické otravy rtutí je mnoho: od vypadávání vlasů k neurologickým potížím.

Kritická čtvrthodina

Problémem zářivek jsou právě obsažené rtuťové páry. Dnešní zářivky obsahují až pět miligramů rtuti, což by podle názoru odborníků mohlo ohrožovat zdraví dětí a těhotných žen v případě, že zářivka praskne a rtuť se dostane ven. Podle Michaela Bendera, ředitele projektu Mercury Policy ve Vermontu, jsou tyto obavy na místě patnáct minut po případném prasknutí zářivky, tak dlouho rtuťová náplň většinou ze zářivky uniká.

Vědci přišli na to, že se rtutí výborně reaguje selen. Efekt se ještě zvýší, pokud je tento prvek ve formě nanočástic. V tom případě stačí jeden gram selenu na to, aby absorboval 99 procent rtuťových par obsažených v zářivce. Tkanina impregnovaná selenem tak poslouží při manipulaci, například transportu, kdy by mohly zářivky prasknout.

Konec žárovek do 2012

Tým z Brownovy univerzity také přišel s plastovým sáčkem, který je napuštěn těmito selenovými částicemi: do něj je možné uložit staré zářivky a ty potom bezpečně zlikvidovat.

Objev byl představen na sjezdu Americké společnosti pro chemii  ve Filadelfii a mohl by být dalším krokem v plánu Američanů odstavit do roku 2012 běžné žárovky a nahradit je úspornými zářivkami.

Čtěte také:

Žárovky i zářivky míří do sběru. Náhrada se připravuje

 

 

Právě se děje

Další zprávy