Praha - Lékaři, kteří přicházejí do styku se smrtí, odsuzují výstavu mrtvých těl v Praze, kterou dnes uvidí novináři a od soboty každý, kdo si zakoupí vstupenku.
Rozřezané lidské mrtvoly v různých polohách budou vystaveny v pražské Lucerně. Kontroverzní expozice nazvaná "Bodies... The Exhibition" (Těla... Výstava) ukazuje vnitřní orgány i samotné lidi stažené z kůže a třeba naaranžované, jako kdyby hráli basketbal.
Zážitek pro voyeury
"Hrubě se mi to nelíbí," říká vedoucí Ústavu lékařské etiky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Petr Příhoda. "Je to projev neúcty k lidem, jimž tato těla patřila. S mrtvými se má zacházet pietně, a to rozhodně není tento případ."
Návštěvu výstavy považuje doktor Příhoda za projev voyeurismu. "Taková výstava může jen zvýšit neúctu a lhostejnost k životu," zdůrazňuje.
Ani Helena Haškovcová, profesorka lékařské etiky z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, se na výstavu nechystá: "Určitě tam nepůjdu. Mně celé takzvané křičící umění vadí a nenacházím pro něj jiné hodnocení, než že se jedná o patologii autora a patologii doby."
Veřejné pitvy byly také představením
V dávnější minulosti provozovali lékaři v Evropě veřejné pitvy, obvykle popravených zločinců. Začalo se s nimi už ve 13. století. V Praze provedl první veřejnou pitvu lidského těla slavný lékař Jan Jessenius v roce 1600.
Takovéto pitvy sloužily zčásti pro výuku medikům, ale i jako velké zábavné představení pro běžné zájemce.
V 19. století "lékařská představení" přitvrdila. Londýnské a pařížské nemocnice zpřístupnily některé operace i platícím divákům. Na doplnění se patří dodat, že většina operací té doby byly amputace a prováděly se bez umrtvení. Musel to tedy pro diváky být skutečně "zážitek".
"V nejlepším případě chirurgové pacienta opili do němoty a pak teprve jej řezali," konstatuje Jiří Kozák, primář centra pro léčení bolesti ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole.
Až od čtyřicátých let 19. století se postupně pro znecitlivění při operaci začal používat oxid dusný (rajský plyn) a éter.
Do moderní doby to nepatří
Veřejné pitvy stejně jako veřejné amputace sice mohly sloužit výuce budoucích lékařů a snad i k poučení laiků, spíše se však dají chápat jako morbidní atrakce. A to si lékaři myslí i o nynější výstavě v Lucerně.
"Viděl jsem obdobnou výstavu před několika lety ve Vídni. V Praze už na ni nepůjdu," zamýšlí se Rastislav Druga, vedoucí Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. "Aranžování mrtvých těl do takových poloh považuji za neetické a nevhodné." A s ohledem na vystavená těla profesor Druga dodává: "Je vůbec otázka, jestli ti lidé, než zemřeli, poskytli realizátorům výstavy informovaný souhlas k použití svých těl tímto způsobem."
Ve Vídni navštívil obdobnou výstavu i Libor Páč z Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
"Když si to srovnám, řekl bych, že chodit na tuhle výstavu je stejně divné, jako když se dřív lidé chodili dívat na popravu. To prostě nepatří do moderní doby," soudí profesor Páč.
Plastinace vhodná pro výuku mediků
Lékaři však oceňují použitou metodu konzervace lidských těl. "Pro výuku mediků je velice dobrá. Dá se tak v některých případech nahradit skutečná pitva," hodnotí profesor Druga.
"Takto je možné připravit vynikající preparáty pro výuku, suché, prakticky nerozbitné," konstatuje profesor Páč.
Metodu, pojmenovanou plastinace, vymyslel německý anatom Gunther von Hagens. Vodu a tuk při ní nahrazuje plastická hmota. Díky tomu se na preparát může sahat, nepáchne ani se nekazí. Dokonce si může uchovat většinu mikroskopických vlastností původní tkáně.
Postup je velmi pracný. Během něj je mrtvé tělo například vloženo do acetonu, následně zmraženo a aceton při tom "vytáhne" vodu z těla a sám se přesunuje na její místo v buňkách. Pak se tělo vloží do tekutého polymeru, například křemíkové gumy nebo epoxidové pryskyřice. Poté se aceton ve vakuu odpařuje a vtahuje na svoje místo tekutý plast, který pak ztuhne působením tepla, ultrafialového světla či některého plynu.
Takto impregnovaný preparát, ať už to je tělní orgán nebo celé tělo, si uchovává svoji původní barvu, na rozdíl od klasických preparátů uchovávaných ve formaldehydu.
"Plastinace je drahá metoda a u nás se používá na Anatomickém ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Plastinují se zde orgány a končetiny, nebo jejich části," informuje profesor Druga.
Dá se bez toho obejít
Gunther von Hagens svůj postup využil pro přípravu lidských těl pro výstavy. Pražskou expozici však nepořádá on, nýbrž skupina jeho následovníků, protože platnost von Hagensových patentů už vypršela.
Organizátoři argumentují, že výstava je vlastně vzdělávací.
Odborníci, které oslovil online deník Aktuálně.cz, však o vzdělávacím významu pochybují.
"Pokud má někdo hlubší zájem o anatomii lidského těla, je k dispozici celá řada anatomických atlasů a učebnic od populárnějších až po vysoce odborné. Bez výstavy v Lucerně by se lidé určitě obešli," hodnotí profesor Druga.
"Ale nedá se s tím nic dělat," soudí lékařský etik Petr Příhoda. "Veřejnost je zpovykaná šoubyznysem, půjde tam a bude se jí to, bohužel, líbit."
