"Tento druh objevů nám umožňuje skutečný pohled do někdejších životů předků člověka, do světa, v němž žili, a na věci, jichž se obávali," zdůraznil americký paleoantropolog Lee Berger z univerzity Witwatersrand v jihoafrickém Johannesburgu.

Závěry výzkumu zveřejnil více než 80 let po nálezu ostatků pravděpodobného předka člověka známého jako dítě Taung. Objev dítěte Taunga v roce 1924 vedl k pátrání po původu člověka v Africe místo v Asii či Evropě, jak nabízely dřívější teorie.#reklama

Badatelé považují fosílii opočlověka Australopitheka africana za důkaz "ztraceného článku" v evoluci člověka. Vědci se domnívali, že Taunga zabil leopard nebo šavlozubá šelma, před deseti lety ale Berger společně se svým vědeckým kolegou Ronem Clarkem teorii opravili o tvrzení, že oním dávným lovcem byl veliký dravý pták.

Orli probodnou lebku

Opřeli se o zjištění, že většinu ostatních fosílií na stejném místě tvoří malé opice, jejichž rány nasvědčují, že je zabil dravý pták. Ještě nedávno nebyli schopni oba vědci ukázat poškození na Taungově lebce, jež by mohlo pocházet od útoku ptáka.

Berger však před pěti měsíci narazil na studii z univerzity v americkém Ohiu o loveckých schopnostech dnešních orlů v západní Africe, kteří se podle předpokladů podobají dravým ptákům z Taungovy doby.

Orli jsou schopni se vrhnout střemhlav dolů, probodnout opičí lebku zadním drápem a pak se vznášet ve vzduchu a čekat, až jejich kořist skoná, než jí pak lebku rozervou.

Průzkum pozůstatků tisíců opic představuje vzorec ran způsobených ptáky včetně otvorů a drápanců za očními důlky. Berger se pak vrátil k Taungově lebce a nalezl stopy po seknutí drápy i za jeho očními důlky.

Podle něho si žádný z badatelů, kteří desítky let diskutovali o způsobu, jakým dítě zemřelo, předtím poškození oční jamky nevšiml. Předek člověka tedy musel pro své přežití odolávat nejen útoku lovců na zemi, ale i ze vzduchu.