La Jolle - Vědci zjistili, že pouhý zápach určité bílkoviny v moči postačí k tomu, aby se myší samci dali do boje. Již dlouho se předpokládalo, že jisté pachy feromonů vyvolávají agresivní chování, ale až do dnešního dne se jednalo o pouhé dohady. Informaci přinesl server www.nature.com.
Proč myši útočí?
Myší samci napadají ostatní myši, pokud pro ně představují hrozbu, například, pokud se do jejich teritoria vkrade jiný myší samec, ale obvykle se chovají přívětivě k myším samicím a nevšímají si nedospělých jedinců ani vykastrovaných myších samců. V případě útoku mohou být poměrně agresivní. "Domácí myší samec pronásleduje narušitele, kouše do něj, kope ho a zápasí s ním," cituje server bioložku Lisu Stowersovou ze Scrippsova výzkumného institutu v La Jolle v Kalifornii, která spolu se svými kolegy objevila bílkovinu, jež tuto agresi zapříčiňuje.
Stowersová a její spolupracovníci nejdříve rozdělili molekuly moči podle velikosti a testovali, které z těchto molekul, jsou-li naneseny na kastrované myší samce, vyvolávají agresivní chování u domácích myších samců. V další fázi zúžili výzkumníci výběr na hlavní močové bílkoviny (MUPs), jejichž role v komunikační chemii byla do té doby pouze tušená. Zprvu vědci předpokládali, že MUPs tvoří jakési "kapsy", které zachycují menší feromony zodpovědné za vyvolávání agrese. Další pokusy nicméně ukázaly, že jsou to právě MUPs samotné, jež způsobují agresivní chování. Bílkoviny tedy samy o sobě fungují jako feromony agrese.
Nos jej odhalí
Zdá se, že za zachycení pachu feromonů je v nosní dutině odpovědný vomeronasální orgán, což je trubice ústící na začátku nosní dutiny přímo za nozdrami, která obsahuje smyslové neurony. Hlavní čichové čidlo je přitom umístěno v zadní části nosu a oba systémy jsou napojeny na odlišné části mozku.
Klaus Miczek, který se na Tuftsově univerzitě v Medfordu ve státě Massachusetts zabývá studiem mozkové chemie se zaměřením na abnormální úrovně agrese, upozorňuje dle serveru na to, že hlavní močové bílkoviny (MUPs) mohou u myší spíše než s agresí souviset obecně se sociálním rozlišováním. Podle Miczeka by proto bylo vhodné uskutečnit další pokusy, při kterých by MUPs byly nastříkány na samice a nedospělé jedince.
Jak Stowersová tak Miczek zdůrazňují, že spouštěcí mechanismy agrese se u myší a lidí liší, a tudíž nelze předpokládat, že by zmíněné výzkumy vedly k objevení léků na abnormální úroveň násilí u lidí.
