Jimi objevený mechanismus se projevuje v rostlinách, zvířatech i lidech. Jeho znalost dnes umožňuje vědcům sledovat projevy dědičnosti a mohl by v budoucnu vést k prevenci některých dědičných chorob.
Mladý objev
Oba vědci si rovným dílem rozdělí deset milionů švédských korun (asi třicet milionů korun českých).
Andrew Fire (narozen v roce 1959) působí na Stanfordově univerzitě. Craig Mello (narozen v roce 1960) je profesorem na Massachusettské univerzitě ve Worcesteru.
Stockholmský ústav Karolinska, který o udělení Nobelovy ceny za medicínu rozhoduje, tentokrát vybral objev starý osm let a vědce, kteří ještě nepřekročili padesátku. V posledních letech ocenění získávali spíše odborníci v důchodovém věku za objevy, které praxe prověřovala i několik desítek let.
"Je to určitě zasloužená cena a trochu jsme čekali, že může přijít. Tohle je mimořádně významný objev," hodnotí genetik Václav Pačes, předseda Akademie věd ČR.
Zničení instrukcí pro rakovinu
"Dokonce doufáme, že v budoucnu díky tomuto objevu budeme schopni zastavit v těle pacienta šíření instrukcí od nežádoucího genu," popisuje profesor Pačes. "Dejme tomu od genu, který zmutoval a řídí procesy vedoucí ke vzniku nádoru. Pokud budou přenášené informace zničeny, nemůže se pak nežádoucí gen projevit."
Geny pracují tak, že vysílají instrukce z jádra buňky do buněčného "meziprostoru", kde se podle nich vytvářejí určené bílkoviny. Ty pak ovlivňují fungování celého organismu. Instrukce přenáší ribonukleová kyselina (RNA), v tomto případě takzvaná mediátorová RNA (mRNA).
RNA má obvykle podobu jednoho vlákna, v němž jsou za sebou napojena "písmena" genetického kódu. V některých případech ji však mohou tvořit vlákna dvě. Právě Andrew Fire a Craig Mello objevili a v roce 1998 popsali přirozený mechanismus, při němž dvouvláknová RNA znemožní přenos informace z mRNA. Zapojí se totiž do procesu, při němž je vlákno mRNA rozštěpeno a zničeno. Tím se vlastně "umlčí" gen, který se v dané buňce nemá projevit.
Obdobným mechanismem se buňka také brání například proti infekcím přenášeným dvouvláknovou RNA některých virů.
Vlákna z laboratoře jako lék
Postup oba vědci objevili při studiu funkce genů parazitické hlístice (Caenorhabditis elegans). Pojmenovali jej interference RNA a dnes se už tyto znalosti široce používají při studiu fungování genů mnoha živých organismů.
Jeho další možné uplatnění zatím vypadá jako sci-fi: lékaři budou "umlčovat" nežádoucí lidské geny, které způsobují některou dědičnou chorobu. Vpraví totiž člověku do buněk uměle připravená vlákna RNA, která přenosu instrukcí zabrání, takže nemoc vůbec nepropukne. Takovéto pokusy zatím probíhají na laboratorních zvířatech.
Jestli se tato představa o novém typu léčby vyplní, se teprve ukáže v budoucích letech. Nicméně už dosavadní poznatky stačily na to, aby oběma objevitelům zajistily nejprestižnější vědeckou cenu na světě.
Převezmou ji ve Stockholmu 10. prosince, ve výroční den úmrtí Alfreda Nobela (zemřel před 110 lety).
V úterý bude vyhlášena Nobelova cena za fyziku, ve středu za chemii.
Informace o historii Nobelových cen naleznete ZDE.
