Brno, Praha - Klinika Medra v Dominikánské republice je nadějí pacientů, jimž lékaři už skoro žádnou naději nedávají. Do zařízení, které slibuje vyléčit nasazením kmenových buněk, míří i lidé z České republiky.
Posledním známým případem je dvanáctiletý Filip z jihočeského Cizkrajova, který se téměř utopil na školním výletě a má od té doby poškozený mozek.
Léčbu na klinice zaplatila loni své matce také Petra Chalupová z Brna. Jejich příběh ukazuje, jaké naděje lidé do léčby vkládají. Ale také, co mohou reálně očekávat.
Jen po telefonu
Kmenové buňky
KMENOVÉ BUŇKY
Dokážou se přeměnit v další buňky lidského těla: svalové, kostní, nervové, kožní... Různé typy lidských kmenových buněk se vyskytují v dospělém těle, například v kostní dřeni, tukové tkáni, vlasových váčcích. Obsahuje je i krev z pupečníkové šňůry. Ale za nejlépe "proměnlivé", a tedy nejvhodnější pro léčení, se zatím považují kmenové buňky z lidských zárodků ve stadiu několika dní po oplození, kdy embryo tvoří pouze shluk několika buněk. Vědci pro pokusy zpravidla používají embrya, která zbyla nevyužita na klinikách pro umělé oplození. V budoucnu si lékaři slibují, že budou pomocí kmenových buněk "opravovat" srdce po infarktu, slinivku břišní diabetiků, poškozenou míchu a snad i mozková centra narušená třeba Parkinsonovou nemocí.
"Mamince, které je nyní pětapadesát, zjistili lékaři před třemi lety amyotrofickou laterální sklerózu," vypráví Petra Chalupová, která pracuje jako finanční poradkyně v Brně.
Při této nevyléčitelné chorobě postupně zanikají buňky v míše. Následně pak ochabují svaly, nemocný postupně přestane být schopen hýbat se, obtížně mluví, později musí dýchat s přístrojem. Nemá však narušené intelektuální funkce, takže vše dobře vnímá.
Loni se Petra Chalupová doslechla o klinice Medra, která sídlí v Kalifornii, ale zákroky pomocí podání embryonálních kmenových buněk uskutečňuje v Dominikánské republice.
"Volala jsem tam a nakonec jsme se dohodli, že tam maminka přijede," vzpomíná Petra Chalupová. Lékař William Rader, s nímž jednala, ji ujistil, že vyléčit onemocnění její maminky není pro kliniku problém.
"Víte, trochu mi bylo divné, že mi nechce nic konkrétního sdělit e-mailem, všechno říkal jenom po telefonu. Vlastně teď nemůžu doložit, co přesně o léčbě tvrdil," zamýšlí se Petra Chalupová.
Jedna léčba a dost
Prodala byt a za získané peníze poslala loni v dubnu maminku i s tatínkem do Dominikánské republiky. Stálo ji to celkem asi 800 000 korun. Z toho zhruba 600 000 zaplatila za léčebný zákrok, další peníze pohltila cesta a ubytování.
Jet s nimi nemohla, protože zrovna v porodnici čekala narození syna Davida. Poprosila tedy kamarádku Zuzanu Večerkovou, aby její rodiče doprovodila a tlumočila jim.
"Ubytování nám klinika zajistila v luxusním hotelu," vzpomíná Zuzana Večerková. "Druhý den po příletu pro nás poslali auto. Přijeli jsme někam, co vypadalo jako ordinace, ale ani ne jako nemocnice. Lékař Rader se široce usmíval, říkal, že se určitě všechno vyléčí, ale diagnózu s námi nijak neprobíral."
Nechal si ovšem podepsat prohlášení, že v případě neúspěchu léčby nebude klinice kladena žádná vina.
"Pak přišla sestra, zavedla Petřině mamince do ruky infúzi a také jí dala injekci. Tímto způsobem, jak nám řekli, se do jejího těla dostaly potřebné buňky," vypráví Zuzana Večerková. "A pak nás zase odvezli do hotelu. Ani na žádnou kontrolu jsme už potom nemuseli."
Chtěli jsme to nejlepší
"Musím říct, že nějakou změnu jsme viděli," navazuje zase Petra Chalupová. "Mamince, která už má šedivé vlasy, vyrostlo nově několik vlasů úplně tmavých. Také jí z rukou zmizely jaterní skvrny. Ale stav nemoci se bohužel nijak nezlepšil."
Její maminka se mezitím dostala do stadia choroby, kdy prakticky nemůže mluvit.
"Nevím, možná jsme si měli tu léčbu předem víc rozmyslet," zamýšlí se dnes Petra Chalupová. "Ale chtěli jsme pro maminku to nejlepší, aby se mohla radovat z vnuka, a ne aby jí takhle brzy přestávalo poslouchat tělo."
Když se však zamyslí nad tím, co asi cítí maminka chlapce Filipa, říká: "Asi bych na jejím místě udělala totéž a tu léčbu zase zkusila. Člověk se nechce vzdát naděje..."
Horentní suma za experiment
Ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd Eva Syková nad případem jenom kroutí hlavou.
"Nedokážu si představit, že bychom naše pacienty dali do hotelu, bez zajištění odborné péče," říká. Za zdravotně nežádoucí považuje i to, že nemocný člověk musí kvůli léčení tak daleko cestovat.
O klinice Medra si profesorka Syková nedělá velké iluze. "Považuji za neetické vybírat horentní sumy za léčení, které má přitom v podstatě charakter experimentu. Kdyby bylo aspoň jasné, že pomohou třeba polovině pacientů, tak řeknu: no dobře, tak ať si to nechají zaplatit. Ale v tomto případě nejenže nevíte, jestli léčba pomůže, ale nemůžete ani vědět, zda naopak neublíží."
Řada pochybností
Embryonální buňky, jak se ukazuje, mohou totiž v některých případech vytvořit nádory. Vědci ještě potřebují zjistit více o tomto mechanismu jejich přeměny, aby jí mohli zabránit.
Eva Syková má pochybnosti také o podávání buněk přímo do krve.
"Podle výsledků na laboratorních zvířatech víme, že při čerstvém poranění míchy je porušena bariéra mezi krevními cévami a poraněnou tkání. Proto se kmenové buňky vpravené infúzí samy přesouvají do narušeného místa. Ale u amyotrofické laterální sklerózy tato bariéra porušena není. Takže se kmenové buňky těžko mohou z krevního oběhu dostat do místa, kde kvůli nemoci zanikají nervové buňky, a nahradit je. Spíše bych řekla, že bude nutné buňky složitě vpravovat přímo do míchy," předpokládá.
Jak říká, žádné uznávané lékařské pracoviště na světě ještě nenabízí rutinní léčbu embryonálními kmenovými buňkami. Proto nevěří, že by to dokázala klinika Medra.
Slibná metoda - pro budoucnost
"Kmenové buňky ale považuji za velice slibnou metodu. Myslím, že jednou výrazně posunou hranice medicíny. Ale bude to ještě pár let trvat," říká profesorka Syková. Sama se na jejich výzkum také soustřeďuje.
"V Motolské nemocnici v Praze ve spolupráci s naším Ústavem experimentální medicíny teď uskutečňujeme experimentální léčbu pacientů s poškozenou míchou pomocí kmenových buněk získaných z jejich vlastní kostní dřeně," líčí. "Zatím se ukazuje, že v případě akutních poranění míchy by mohlo dojít po jejich podání k lepší regeneraci. Ale při dlouhodobé, chronické poruše tak jednoduchá léčba nepomůže a musíme vypracovat mnohem složitější postupy."
I profesorka Syková předpokládá, že se budou při léčení lidí používat kmenové buňky z lidských zárodků, které jako nepotřebné zůstávají na klinikách pro umělé oplození.
"Náš tým umí lidské embryonální kmenové buňky izolovat. Už je dokážeme v laboratoři přimět, aby se měnily v požadované buňky těla, včetně buněk nervových. Ale když zjišťujeme, zda se uchytí v těle pokusných zvířat, vidíme, že tam zatím nepřežívají. Tady prostě lékaře v celém světě ještě čeká spousta výzkumů, než nabídnou funkční terapii."
