Dallas - Život rodiny Munozových se loni v listopadu v mžiku obrátil naruby. Tehdy se třiatřicetiletá Marlise, matka patnáctiměsíčního Matea, doma v kuchyni skácela k zemi a už nevstala, napsal The New York Times (NYT).
Pro manžela Ericka bylo nesmírně těžké vyslechnout si diagnózu lékařů. Jeho manželka je klinicky mrtvá, a to zřejmě vinou krevní sraženiny v plicích.
On i rodiče byli připraveni dát Marlise navždy sbohem tak, jak si ostatně ona sama přála. Lékaři z nemocnice Johna Petera Smithe v texaském Fort Worth jim ale oznámili, že klinicky mrtvou ženu musí udržovat při životě, jelikož je ve čtrnáctém týdnu těhotenství.
Americký Texas je totiž jedním ze států, jejichž legislativa zapovídá odpojit těhotné pacientky od přístrojů.
Nerespektují její přání, tvrdí matka
Od výše popsaných událostí uběhl více než měsíc, ale případ zůstává v mnoha ohledech problematický.
Vyvolává totiž bezpočet etických otázek, jež se týkají práva na ukončení vlastního života, práva plodu na život i interrupce. A to jak mezi právníky, tak mezi lékaři.
Rodiče chtějí dceru odpojit, aby splnili její přání. Marlisin otec Ernest Machado se zlobí, jelikož nechápe, proč se vláda vměšuje do podobných záležitostí. "Je jenom hostitelem pro plod," řekl na adresu své dcery.
"Stát Texas nerespektuje přání naší dcery," přitakává mu jeho choť Lynne.
Bije mu srdce, nic víc nevíme
Není přitom vůbec jisté, že je plod v pořádku. Marlise totiž podle lékařů pravděpodobně nedýchala už hodinu i více před tím, než ji našli. "Víme, že mu bije srdce, ale to je všechno, co víme," řekl Machado.
Lékaři se podle něj chtějí rozhodnout, co s dítětem, až dosáhne 22. až 24. týdne vývoje, kdy by mělo být jasné, zda ho žena bude schopná donosit. "Je to velice frustrující, zvlášť když do rozhodování nemůžeme vstupovat," řekl Machado s tím, že se pouze prodlužuje utrpení rodiny.
Vše je podle zákona, zní z nemocnice
Vedení nemocnice se brání, že postupuje podle zákona, což ale někteří odborníci na lékařskou etiku zpochybňují. Podle nich si nemocnice dost možná zákon vykládá nesprávně.
Zmíněnou právní normu Texas přijal v roce 1989, ale o deset let později byla novelizována.
Zákon výslovně říká, že těhotné pacientce nikdo nemůže vzít "život udržující léčbu". Jenže, jak se shodují někteří experti, klinicky mrtvé ženě fakticky nelze takovou léčbu poskytnout. Různí se tudíž názory, zda se zákon vztahuje pouze na kóma a vegetativní stav, nebo i na klinickou smrt.
Nemocnice zdravotní stav ženy oficiálně nekomentovala, jelikož jí to manžel nepovolil. Podle rodičů ale dali lékaři jasně najevo, že Marlise je klinicky mrtvá.
"Pokud je mrtvá, nechápu, jak může být pacientem. A nechápu ani to, jak pak u ní někdo může hovořit o možnostech léčby," řekl NYT expert na právní stránku zdravotní péče Thomas W. Mayo z Dallaské univerzity.
"Tyto zákony v podstatě ženám odpírají práva, která ostatní mají, a to rozhodovat s předstihem o vlastní zdravotní péči a určit si, jak chtějí zemřít," dodala právnička z Drexelovy univerzity ve Filadelfii Katherine A. Taylorová.
"Texaští zákonodárci nemohou po lékařích požadovat nemožné, aby se pokusili léčit někoho, kdo je mrtvý," řekl Arthur L. Caplan zabývají se lékařskou etikou ve zdravotnickém centru na Manhattanu. "Nedomnívám se, že tento zákon byl myšlen způsobem, kterým si ho vykládá nemocnice."
I plod má právo na život, tvrdí druzí
Ti, kteří jednání nemocnice kritizují, navíc tvrdí, že plod je ještě tak malý, že jeho matka by měla právo žádat potrat.
Najdou se ale i hlasy zastávají opačné hledisko. "Nenarozené dítě by mělo být uznáno za samostatnou osobu," říká ředitel Texaské aliance pro život Joe Pojman. "Řekl bych, že i když je ona sama klinicky mrtvá, podpořil bych pokračování v léčbě, která dítěti umožní přežít s nadějí, že se narodí naživu."
Podobné případy, kdy bylo dítě udržováno naživu i přes klinickou smrt matky, jsou navíc ve světě známy. Podle Jeffreyho P. Spikea, profesora klinické etiky na Texaské univerzitě, to ale dosud vždy proběhlo v souladu s přáním rodiny.
Přestože si rodiče Munozové přejí, aby byl zákon zrušen, nepodnikli vůči nemocnici žádné právní kroky. Do budoucna je nicméně nevyloučili.
