Výročí vzniku Aktuálně.cz - "Odchod kvalitních a renomovaných žurnalistů do internetové firmy je ... ne snad přímo nerozum. Spíš jen déjà vu éry, která už skončila. Je mi líto," politoval novináře, kteří šli psát pro Aktuáně.cz Miloš Čermák v Reflexu 13. října 2005.

Čermák psal o internetu jako jeden z prvních novinářů v České republice. V případě Aktuálně.cz se ale ve své předpovědi zmýlil. Na rozhovor přišel s tabletem v ruce, přesto ale přiznal, že zůstává věrný papírovým novinám - i když se z nich nedozví žádné zprávy.

A.cz: Předpověď krátké budoucnosti Aktuálně.cz vám nevyšla. Jak ji hodnotíte dnes?

Tehdy jsem si myslel, že mám pravdu, a neměl jsem ji. Předpověď osudu Aktuálně.cz dnes uvádím jako dobrý příklad toho, že jsem negativní vizionář - to, co řeknu, nakonec neplatí. Aktuálně.cz je v tomto smyslu jedním z mých nejlepších kousků. Tehdy jsem říkal, že je to nesmysl, v jednom článku jsem opovržlivě napsal, že to bude jen blog Sabiny Slonkové a že Roman Gallo (spoluzakladatel Aktuálně.cz - pozn. redakce) je šílenec. Což obojí platí, samozřejmě. Ale zmýlil jsem se a Aktuálně.cz nakonec při prodeji Centra zvýšilo hodnotu firmy určitě o desítky ne-li stovky milionů korun. Takže to byl pokus úspěšný, dokonce i obchodně - což jsem si myslel, že bude katastrofa. Nikdy jsem totiž nezpochybňoval, že novinářsky jde o velice zajímavý projekt. Lidé, kteří do Aktuálně tehdy šli, a pracují tam dodnes, tvoří stále jednu z nejkvalitnějších redakcí v Česku.

A.cz: Důkazem toho, jak se vztah médií a internetu za těch pět let změnil jste i vy sám. V roce 2005 jste byl novinář z klasického média, dnes si sám někdy říkáte novinář "twitterový" nebo "facebookový".

Dnes už nejsem jako novinář nikde zaměstnaný a píšu si jen to, co chci. Média se od roku 2005 změnila zcela zásadně, ta změna nemá v historii obdoby. Dnes už média nejsou jen "přednáškou", při které někdo mluví a ostatní poslouchají, ale změnily se v konverzaci. Dnes lidé nevyhledávají zprávy, jako tomu bylo v celé historii médií, dnes si vás naopak zprávy najdou samy. Studentů žurnalistiky jsem se ptal, odkud se třeba dozvěděli, že zemřel Michael Jackson. Jen asi pět procent řekne, že z klasických médií - novin, rádia, televize. Většině to řekli kamarádi, rodiče, nebo jim to někdo napsal na sociálních sítích. Kdybyste se zeptal lidí o generaci starších, odkud se dozvěděli o smrti princezny Diany, abychom zůstali u souměřitelného příkladu, tak by ten poměr byl úplně opačný.

A.cz: Kupujete si dnes ještě papírové noviny?

Noviny jsem nikdy neopustil, kupuju si dvoje až troje denně. Dokonce když jsem třeba v Řecku, kde nerozumím ani písmeno, stejně si koupím tamní deník, prostě jen proto, abych měl noviny. Nikdy se z nich ale nedozvím žádné informace. Kupuju si je cestou do práce, nebo když si jdu třeba zaběhat, ale když je pak otevřu, už všechno vím, protože jsem byl ráno na záchodě na Facebooku, a nebo děti pustily ke snídani televizi. Myslím, že to je generační věc. Dnešní dvacetiletí už prostě noviny nikdy číst nebudou. Při přednáškách se studentů obvykle ptám, kdo z nich ten den četl noviny. Když jsem se ptal v roce 2001, zvedla ruku asi třetina třídy, a tehdy mi přišlo šokující, že je to tak málo, navíc u studentů žurnalistiky. A letos se poprvé nepřihlásil nikdo.

A.cz: Firma NextBig, ve které působíte, teď připravuje projekt, který by měl čtenáře přimět, aby platili za obsah na internetu. Za jak dlouho budou podle vás Češi platit za zprávy na webu?

Za zprávy nebudou platit nikdy. Ale ono se za ně vlastně neplatilo nikdy, vždycky se platilo za přístup k nim, za distribuci. Za obsah na internetu lidé nikdy nebudou platit tak jako si třeba kupují kafe. Ale mohli by za ni platit způsobem, jakým třeba mají předplacenou kabelovou televizi. Já mám kabelovku asi tři roky, platím za ni nějakou sumu, přitom na ni skoro nekoukám, takže mě v přepočtu jeden film přišel tak asi na tisícovku. A náš projekt, který vymyslel Tomáš Bela, říká: oslovíme vydavatele, abychom společně vymysleli, za kterou jejich službu nebo část obsahu by lidé byli ochotni platit. Pak zkusíme na jejich serverech vytvořit určité placené zóny, a to celé dohromady zpoplatníme jedním systémem, který dostal jméno Piano. Bude stát měsíčně nějakou sumu. Systém pozná, kolik času na kterých částech čtenář strávil, a podle toho by si pak většinu té sumy měli rozdělit provozovatelé obsahu. Bude to fungovat? Nevíme, ale myslíme si, že by mohlo. Na Slovensku to budou nabízet poskytovatelé internetu.