Praha - Byli jsme ozářeni evropským sluncem, za zvuků Ódy na radost jsme radostně jásali.
Těmito jízlivými slovy popsal premiér Mirek Topolánek atmosféru, která panovala na den přesně před rokem při podpisu Lisabonské smlouvy v klášteře sv. Jeronýma v metropoli tehdy předsednického Portugalska.
Zatímco někteří politici - jako například kancléřka Angela Merkelová - tehdy možná až pompézně věštili novou a lepší Evropu, rok po podpisu je třeba dát za pravdu spíše Topolánkově skepsi.
Je však pravda, že sám premiér pro ratifikaci dokumentu neudělal nic - nejprve úlevně prohlásil, že dokument je "zaparkován" u Ústavního soudu a když soudci dali Lisabonské smlouvě zelenou, parlament se jí nakonec stejně nezabýval. Projednávání reformní smlouvy prozatím odsunul na únor.
Topolánek tak nesplnil slib, který dal v listopadu kancléřce Merkelové. Angele, jak ji familiérně oslovoval, řekl, že se vynasnaží, aby ratifikace proběhla ještě do konce letošního roku.
Po právě skončeném summitu je ale jisté, že ratifikace bude pro Česko o něco snazší. Irové totiž dostanou ústupky, které se hodí i Čechům. Konkrétně jde o zachování pravidla jedna země-jeden eurokomisař.
To by mimochodem bez poupravené Lisabonské smlouvy neplatilo - i stávající platný "jízdní řád" Unie - smlouva z Nice - předpokládá snížení počtu členů Komise.
Pokud vše půjde hladce, Evropa by se reformní smlouvy mohla dočkat koncem příštího roku. Ideálně ještě v říjnu - tehdy totiž končí funkční období současné Komise a čeká se boj o obsazení postů eurokomisařů.
A to je tradiční zápas národních týmů, tedy přesně to, co v Lisabonské smlouvě podle kritiků chybí.
