Do vesmíru se tento mladý, sedmadvacetiletý muž s dobrým třídním profilem podíval jako první člověk planety během zuřící studené války, kdy se USA přetahovaly s Ruskem o vítězství v "technických závodech", kam patřily i lety do vesmíru.
První kosmonaut a celebrita
Z neznámého vojenského letce se během hodiny stala celosvětová celebrita. A sovětská vláda toho samozřejmě náležitě využila k propagačním účelům.
Jurij Gagarin byl povýšen z nadporučíka na majora, vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu a Leninovým řádem, dostalo se mu triumfálního přijetí v Moskvě a v následujících dnech a měsících po celém světě - od Londýna až po Havanu. Do hvězdného městečka za ním přijel ze spřízněné země i Fidel Castro.
Za zmínku stojí i to, že Gagarinova vůbec první zahraniční cesta vedla do Prahy.
Jurij Gagarin byl po svém slavném - stoosmiminutovém letu - krátce poslancem Nejvyššího sovětu, ale nadále zůstal především zapáleným pilotem a kosmonautem. Podílel se na výcviku skupiny kosmonautů a usiloval o účast v nakonec zrušeném programu letu na Měsíc.
Tajnosti vyvolaly pochyby
Informace o jeho cestě "za nebe" byly ovšem ve své době pečlivě utajovány. Skeptiky to vedlo ke spekulacím, zda Gagarin skutečně ve vesmíru byl, anebo zda jde o obrovský podfuk.
Jak napsal časopis Reflex, pochyby živila i ta okolnost, že při tak významném startu nebyly přítomny žádné oficiální osobnosti, o novinářích už vůbec nemluvě. Takže jediným svědectvím o Gagarinově epochálním letu je jeho vlastní slovní popis v autorské knize Cesta ke hvězdám:
"Přes iluminátor kosmické lodi vypadala Země přibližně stejně jako z proudového letadla letícího ve velké výšce. Na jejím povrchu se jasně rýsovaly horské hřebeny, velké řeky, plochy lesů a pobřežní linie moří. Dobře jsem viděl mraky a jejich lehké stíny na povrchu Země. Při pohledu na obzor jsem jasně rozeznával jeho zakřivení, což na mne působilo neobvyklým dojmem. Zemi lemovala jemná, světle modrá aureola, která postupně tmavla a přecházela v tyrkysovou zeleň, modř a fialovou až do uhlové černě.
Rozechvělý vzrušením jsem nahlížel do tohoto světa, pro mne nového a neobvyklého, a snažil se všechno si dobře zapamatovat. Okny zářily do kabiny podivuhodně jasné a studené hvězdy, strašlivě vzdálené, ale přesto se z oběžné dráhy Vostoku zdály blíže než ze Země. Ostatně zde nejde o nějakou tu stovku kilometrů, které jsou ve srovnání se světelnými roky pouhou kapkou v oceánu, ale o zásadní věc, totiž že člověk překonal zemskou tíži a vstoupil do vesmíru..."
Gagarin zemřel 27. března 1968 společně se svým instruktorem při běžném cvičném letu, když se jejich MiG-15 pravděpodobně dostal do stopy turbulence jiného stroje.
Město Gžatsk, které se nacházelo poblíž Jurijovy rodné vesnice, se od roku 1968 jmenuje na jeho památku Gagarin. Jeho jméno nese i planetka č. 1772 a kráter na odvrácené straně Měsíce.
