Praha - Pan Jiří měl solidní práci, ale po mnoha letech chtěl zkusit změnu. Uspěl ve výběrovém řízení u firmy, která nabízela zajímavější práci i vyšší plat. Vše vypadalo výborně - měla o něj zájem, šlo o zavedenou seriózní společnost, s budoucím šéfem se na další schůzce dohodl na nástupu od prosince a ještě si pak vyměnili mail s podrobnostmi.

Jiří podal výpověď v dosavadním zaměstnání, ale na konci listopadu přišel šok. Z nové firmy mu volali, že museli přehodnotit své plány, takže plánované místo pro něj od pondělí nemají. Bohužel předtím nedostal ani pracovní smlouvu - její podpis totiž budoucí šéf sliboval až na začátek prosince s tím, že jejich personalistka to dříve nestíhá a je to přece „jen formalita". Jiří tak nečekaně zůstal bez práce i bez peněz.

Lidé, kteří se po 1. lednu 2014 ocitnou v podobné situaci jako on, už budou v lepší situaci. Nový občanský zákoník totiž výslovně zakotvuje takzvanou předsmluvní odpovědnost. Zjednodušeně řečeno: Když se druhá strana tváří, že smlouvu uzavře, a na poslední chvíli „cukne", lze po ní požadovat náhradu škody.

Fungovat to má i naopak - stejné právo získají firmy ve vztahu k budoucím zaměstnancům. Pokud se s uchazečem dohodnou na nástupu a on těsně před ním couvne, hrozí mu problémy i přes to, že ještě nepodepsal smlouvu.

Náhradu škody mohou firma nebo uchazeč požadovat i tehdy, jestliže se dodatečně ukáže, že druhá strana při vyjednávání pracovní smlouvy úmyslně sdělila nepravdivé údaje nebo něco podstatného zamlčela. Nový občanský zákoník totiž výslovně hovoří o možném postihu za nepoctivé jednání před uzavřením smlouvy.

Pravidla o předsmluvní odpovědnosti se přitom týkají nejen pracovního práva, ale všech soukromoprávních vztahů jak mezi podnikateli, tak mezi firmou a spotřebitelem nebo i mezi běžnými občany navzájem. Nejpravděpodobnější je jejich využití v obchodních vztazích mezi podnikateli. Komplikace čekají na firmy nabízející mystery shopping či spotřebitelské testy.

Pozor na to, co slibujete

Na zásadě, že každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, se nic nemění. Podle nového občanského zákoníku však nesmí jít o situaci, kdy někdo zahájí jednání nebo v něm pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít. A klíčová jsou pak zejména následující ustanovení:

Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.

Zákoník dále stanoví, že při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany sdělí všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít.

Strana, která jedná nepoctivě, má podle nového zákoníku nahradit druhé straně škodu. Ta je omezena na částku odpovídající ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.

„Pokud si tedy firma například bezprostředně před uzavřením pracovní smlouvy rozmyslí zaměstnávání pracovníka, aniž by k tomu měla spravedlivý důvod, může být povinna nahradit škodu, která nepřijatému pracovníkovi vznikla. Jako vždy však bude záležet na konkrétních okolnostech případu," říká Viktor Zelinka z advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík.

Následky hrozí i v případě, že je pak smlouva skutečně uzavřena. „Pokud si strany při vyjednávání pracovní smlouvy nesdělí vzájemně všechny okolnosti rozhodné pro její uzavření, například zaměstnavatel zatají, že tato pozice vyžaduje časté pracovní cesty, pak odpovídá druhé straně za újmu, která jí v důsledku toho vznikla," upozorňuje Marie Janšová z advokátní kanceláře Glatzová&Co.

Raději opatrně

Jak vykládat pojem „spravedlivý důvod", který nečekané ukončení jednání ospravedlňuje? „Tento pojem by měl být posuzován z obecného vnímání spravedlnosti, přičemž by se vždy měl vzít v úvahu širší kontext konkrétní situace. Pokud jedna ze stran ztratí důvěru v partnera, z jeho jednání získá negativní pocit, bude se zřejmě jednat o spravedlivý důvod ukončení jednání, neboť nikdo nemůže být "spravedlivě" nucen uzavřít smlouvu s někým, komu nevěří. Takováto nedůvěra by ale neměla pramenit z pouhého rozmaru," vysvětluje Daniel Vitouš, právník společnosti Ambruz & Dark Deloitte Legal.

Odpovědnost lze omezit nebo vyloučit, pokud protistraně dáme jasně najevo, že jednání může skončit i jinak než uzavřením smlouvy. Tedy když jí například upozorníme, že ještě jednáme s dalšími zájemci nebo že zatím jen „mapujeme situaci".

„Vhodné je například dát protistraně najevo, na čem závisí konečné rozhodnutí smlouvu uzavřít, aby průběh jednání nevzbuzoval v druhém účastníkovi naději, že k tomu již bez dalšího dojde. V ideálním případě je vhodné vše písemně zadokumentovat a nechat si potvrdit, že protistrana o těchto okolnostech ví. Tento důkaz může totiž hrát stěžejní roli v případném soudním sporu," doporučuje Zelinka.

Konkrétnější mantinely předsmluvní odpovědnosti poskytnou až případná rozhodnutí soudů, k nimž spory podle nového občanského zákoníku doputují.

Pokud jde o pracovní poměry, i nadále existuje čistější řešení: Uzavřít smlouvu s klasickou zkušební dobou, během níž lze smlouvu kdykoliv ukončit i bez udání důvodu. S „nechtěným" pracovníkem nebo naopak zaměstnavatelem se tak lze podle zákoníku práce rozloučit třeba hned po prvním dni. (Teoreticky i v takovém případě hrozí odpovědnost za škodu, jestliže by druhá strana prokázala, že šlo o čistě účelový krok.)

Hrozba pro mystery shopping?

Odpovědnost toho, kdo "zahájí jednání o smlouvě a pokračuje v něm, aniž má úmysl smlouvu uzavřít", mimo jiné ohrožuje firmy zabývající se takzvaným mystery shoppingem nebo spotřebitelskými testy.

„V otevřené tržní společnosti je právem každého zjišťovat si údaje o stavu trhu a možných nabídkách různých podnikatelů. Nikdo také nemůže odpovídat za to, že smlouvu neuzavře. Pouhá nezávazná poptávka po podmínkách případné smlouvy proto do rozsahu předsmluvní odpovědnosti nespadá," ujišťuje Lukáš Poddaný, advokát společnosti Ambruz & Dark Deloitte Legal.

Problém však podle něj může nastat v okamžiku, kdy by tyto společnosti skutečně začaly jednat o uzavření smlouvy. Například když si už nechají připravit návrh přímo pro danou osobu nebo si domluví schůzku, kde by se smlouva měla podepsat, ačkoliv ji od počátku neměly úmysl uzavřít. U pouhého testu lze obtížně splnit i další zákonnou povinnost, a to pravdivě sdělit při jednání všechny důležité okolnosti.

Online deník Aktuálně.cz oslovil v listopadu několik společností nabízejících mystery shopping. Ukázalo se, že se na nový zákoník teprve připravují a konkrétní dopady zatím nedokážou odhadnout.

„V současné době vyhodnocujeme detailně možné dopady, chystáme úpravy smluvních vztahů jak směrem k zadavatelům, tak k mystery shopperům," říká Tomáš Macků ze společnosti Ipsos Company.

„Mystery shopping děláme v 90 procentech případů na objednávku klienta v jeho distribuční síti," podotýká Michal Osuský ze společnosti NMS Market Research. Těchto situací se nová úprava nedotkne, protože zadavatel nebude náhradu škody požadovat. Osuský připouští, že u zbývajících případů - testování konkurence a nezávislých auditů - teď bude řešení komplikovanější.

„Tyto firmy by se měly vyvarovat toho, aby druhé straně vznikla újma," doporučuje Ondřej Mikula z advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík.

Zkoušet oblečení se nebojte

Ustanovení o předsmluvní odpovědnosti lze použít i na vztahy mezi firmou a běžným spotřebitelem, nebo i mezi občany navzájem. Měli by se tedy lidé začít bát, pokud „začnou jednat o kupní smlouvě" například v obchodě s oblečením nebo elektronikou?

„Při zkoušení oblečení či testování elektroniky by nemělo dojít k naplnění předpokladů pro vznik předsmluvní odpovědnosti. Takový krok je spíše prohlížením, vybíráním zboží než jednáním o uzavření smlouvy," říká advokát Viktor Zelinka.

Při takových situacích navíc zpravidla nevzniká větší škoda, a druhé straně se tak nevyplatí jít do sporu. Opět ale bude záležet na konkrétních případech a míře „nepoctivého jednání".

Možnosti už tu jsou

Nový občanský zákoník sice od ledna 2014 věnuje předsmluvní odpovědnosti několik ustanovení a hovoří o ní konkrétněji, případná odpovědnost za škodu při nepoctivém jednání nicméně vyplývala už z dosavadního občanského i obchodního zákoníku. Obecně totiž zmiňují povinnost jednat v právním (obchodním) styku poctivě, v souladu s dobrými mravy a předcházet případné škodě.

Právě kvůli své obecnosti a malému povědomí veřejnosti se příliš podobných sporů zatím k soudu nedostalo. Výjimkou je verdikt Nejvyššího soudu z roku 2006 potvrzující, že strana, která na poslední chvíli odmítne smlouvu uzavřít, může nést odpovědnost za škodu vzniklou tomu, kdo jednal v takzvané dobré víře.