"Mlč," vzkázal včera soud v německém Hamburku šéfovi nejsilnější opoziční strany FDP Guido Westerwellemu. Ten totiž otevřeně kritizoval bývalého kancléře Gerharda Schrödera, že po prohraných volbách šel hned do společnosti North European Gas Pipeline.
Nebudeš mlčet? Tak plať
Ta má pod palcem projekt severomořského plynovodu, který propojí Rusko a Německo, a to pod mořem. Schröder o něm vyjednával se svým přítelem, ruským prezidentem Vladimirem Putinem. A vůdcem konsorcia je ruskou vládou ovládaný plynárenský gigant Gazprom.
Westerwelle několikrát kritizoval, že Schröder míří právě do této firmy, notabene jako předseda. Soudci ale řekli, že to nemá dělat, a to pod hrozící pokutou čtvrt milionu eur. Shodou okolností je to roční plat bývalého kancléře u jeho nového zaměstnavatele.
Schröder ale rozhodně není ve svém počínání osamocen. Podnikání a politika se snoubí snad ve všech státech světa. Italský premiér Silvio Berlusconi stojí v čele státu od roku 2001. A ne že by mu nepomohlo vlastnictví mediálního impéria.
Ses svým majetkem, odhadovaným na dvanáct miliard dolarů, se pravidelně řadí do třicítky největších boháčů světa a nemůže se s ním měřit žádný jiný politik.
Do stejného žebříčku patří i thajský protějšek Berlusconiho Tchaksin Šinavatra, který tvrdí, že ve víkendových volbách opět vyhrál. Podobně jako italský politik i Šinavatra vydělává v mediálním světě, k tomu mu pomáhají telekomunikace a další aktivity okolo moderních technologií.
Cheney a jeho kamarád Halliburton
Jeho majetek Forbes odhadl před rokem na zhruba dvě miliardy dolarů. Sám však svůj podnik Shin řídit nesmí, thajské zákony to totiž vylučují. A tak se o řízení podniku dělí příbuzenstvo.
Opačně než nyní kritizovaný Schröder na to šel Dick Cheney, viceprezident Spojených států. Byl v nejvyšším vedení koncernu Halliburton, který se zabývá především energetikou, ale těží významně i z vojenských zakázek.
Že je Halliburton chráněncem Bílého domu, bylo vidět v případě války v Iráku. Neustále se spekulovalo a dokazovalo, že Halliburton předražuje své služby pro armádu. Vše nakonec ale utichlo a vládní kontrakty živí Halliburton dál.
I čeští ministři mají kam jít
České podniky se umí o bývalé politiky také dobře postarat. Bývalý vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn jen nedávno složil funkci ve vládě a už má novou. Teď vede "lidské zdroje" v mladoboleslavské Škodě Auto.
Dřívější ministři financí zase zamířili do peněžních ústavů. Pavel Mertlík se tak například stal hlavním ekonomem Raiffeisenbank.
Ivan Kočárník zase skončil v České pojišťovně. Ten v roce 1996 schválil převzetí moci nad největším pojišťovacím ústavem v zemi finanční skupinou PPF.
