Zaragoza (Od zpravodaje Aktuálně.cz ve Španělsku) - Dá se srovnat obrovský úspěch československé expozice na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu, od níž letos uběhlo už půl století, se současnou světovou výstavou EXPO 2008, která právě skončila ve španělské Zaragoze?
Jednoduchá odpověď: nedá. Mezi 104 zúčastněnými státy Česká republika zastoupena vůbec nebyla. Druhá nástupnická země, Slovensko, měla expozici hezkou, nicméně nikoli převratnou.
Ovšem EXPO v Zaragoze bylo zajímavé samo o sobě a stojí za to se za ním ohlédnout.
Zlatá hvězda za prototypy
V posledních měsících se to v českých médiích hodně připomínalo, že na světové výstavě EXPO v Bruselu před padesáti lety se československá expozice stala mezi návštěvníky nejoblíbenější a získala hlavní cenu Zlatou hvězdu.
Na tehdejší výstavě Československo působivě představilo svůj průmysl, hlavně strojírenský, umění (včetně Laterny Magiky) i spotřební zboží. Pravda, spotřebními výrobky byly většinou prototypy, které se nedostaly do výroby, takže pak na ně ani nebylo nutné stát frontu před obchodem.
Nicméně expozice měla úspěch. Nyní nezopakovaný.
Zurčící bystřiny
Zatím poslední světová výstava EXPO právě skončila ve španělské Zaragoze. Jejím ústředním zaměřením byla "voda a udržitelný rozvoj".
Jak už bylo řečeno, Česká republika se neúčastnila. Slovenský pavilón ovšem vzbuzoval zájem návštěvníků, což se dalo poznat podle toho, že se před ním neustále vinula fronta několika desítek lidí, podobně jako před jinými výstavními stánky, které vzbudily pozornost.
Autoři představili Slovensko jako zemi s nádhernou přírodou, v níž turista může vidět zurčící bystřiny i horská jezírka. Doplnili, že zde jsou minerální a termální prameny a mnoho lázní, které lákají zahraniční návštěvníky k delšímu pobytu.
Trochu nesourodě dodali vystavovatelé do expozice také fotografie mezinárodně úspěšných slovenských závodníků ve vodních sportech v posledních letech.
Štamprle s vodou
Působivým zážitkem však byl program v ústředním sále slovenského pavilónu. Při vstupu dostal každý návštěvník malou štamprli, která ovšem neobsahovala borovičku, nýbrž, jak se vzhledem k tématu sluší, vodu, konkrétně minerálku Lucka.
V tmavém sále s imitovanou studnou se pak kolem něj promítaly záběry slovenské přírody, potůčků, řek a jezer, doprovázené efektní hudbou skladatele Tomáše Rojčka.
Nápad měl ovšem tu smůlu, že z nějakého důvodu jej měli i autoři spousty ostatních pavilónů, včetně třeba pavilónu OSN (ten byl ovšem nudnější než ten slovenský). A tak v nich diváci obcházeli tmavé místnosti, v nichž se promítaly obrázky vody, případně opravdová voda někde po zdi tekla. Čímž mnohé pavilóny návštěvníkovi navzájem splývaly a ztrácely osobitost. Škoda.
Shrnuto: Slovenský pavilón, i když pěkný a působivý, příliš vysoko z řady nevyčníval. Určitě patřil ve srovnání s ostatními k lepšímu průměru, ale na úspěch, získaný před půlstoletím, nedosáhl.
Zavlažování podle mobilu
K tématu udržitelného rozvoje se nejvíce přiblížil pavilón Evropské unie. Pro návštěvníky měl nejenom umělé mořské pobřeží (ovšem bez moře) s plážovými sedátky, ale také spoustu informací o výzkumných projektech financovaných z evropských peněz.
Od jednoduchého, který umožní zemědělci hlídat a ovládat zavlažování pole na dálku pomocí mobilního telefonu, až po projekty složitější. Třeba programy pro rychlé vyhodnocování rizika povodní. Anebo komplexní systém sledování vodních toků nikoli podle umělých hranic států, ale podle přirozených hranic povodí.
Podobně byl působivý a přitom informačně bohatý třeba německý pavilón představující mimo jiné technologie pro čištění pitné vody. Ale to byly výjimky.
Bez svěcené vody
Jinak EXPO kladlo větší důraz na pouhé připomenutí, že voda je důležitá pro život, což bylo nutné vyjádřit obrazovými prostředky, protože jen vysloveno to zní hodně banálně. A podstatně menší prostor dostala nová technická řešení, která umožní vodní systémy zachovat.
Výrazněji se vymykalo největší sladkovodní akvárium v Evropě, protože v něm plavaly opravdové živé ryby, krokodýli a další vodní živočichové z celého světa. A pak byl překvapivý pavilón Vatikánu. Nebyla v něm vystavena svěcená voda, jak by si člověk mohl myslet, nýbrž umělecká díla z papežských sbírek. Zobrazovala například pokřtění Krista v řece Jordán, nebo Ježíše, jak umývá nohy apoštolům.
Někteří vystavovatelé si tématem vody hlavu vůbec nelámali. Třeba indický pavilón byl plný stánků s běžnými suvenýry, vedle nich měl restauraci, a aby se neřeklo, na zadní stěně taky jednu televizní obrazovku, na níž běželo jakési video o vodě prostříhané reklamami. A hotovo. I to patřilo ke světové výstavě v Zaragoze.
Čtěte také:
Změna klimatu je nebezpečná, řekl evropský komisař na výstavě EXPO
