Venku svítí teplé kalifornské sluníčko, dalo by se chodit jen v košili s krátkými rukávy. Uvnitř výstavní haly ovšem běží klimatizace naplno. To je prostě takový pro Evropana těžko pochopitelný zvyk vychladit pracovní místnosti, jak to jen jde. Holt Amerika...
Jenže ve výstavní hale hotelu Hilton v San Francisku si člověk přesto připadá jako na starém kontinentě. Plochu větší, než má kdokoli jiný, tu zabírá stánek Evropské unie v modrých barvách. O kousek dál je stánek Evropské laboratoře pro molekulární biologii. Ve vedlejší řadě vystavuje Britská rada, tamhle zase asociace irských univerzit...
Ti všichni ukazují, co se u nich ve výzkumu děje. A také, že se na tom mohou podílet cizinci.
Jsme na výstavě, která doprovází výroční zasedání Americké asociace pro povznesení vědy (AAAS), největšího vědeckého sdružení na světě. Zastoupení Evropanů ovšem dává jasně najevo, že starý kontinent má zájem o spolupráci.
Kdo pokulhává vzadu
Čísla, která shromáždila Evropská komise, ovšem docela jasně ukazují, kdo je ten větší a kdo menší partner.
Investice do vědeckého bádání dosahují v Evropské unii (25 zemích ještě bez započítání Bulharska a Rumunska) jen 1,86 procenta hrubého domácího produktu. USA dávají na výzkum 2,66 procenta HDP. Pro srovnání: Japonsko investuje 3,18 procent HDP.
Počet výzkumníků na tisíc zaměstnaných osob: Evropská unie 5,5, Spojené státy 9,1, a Japonsko 10,1. A počet podaných patentů pokrývajících významnou část světa? Unie má 30,5 patentu na milion obyvatel, USA 53,1, ovšem Japonsko dokonce 92,6 patentu na milion obyvatel.
Už tyhle údaje jasně ukazují, že Evropa se snaží upoutat zájem americké vědy pokud možno dřív, než se americká pozornost definitivně obrátí směrem k nadějným partnerům v Asii.
I proto je evropská přítomnost v San Francisku tak citelná. Oproti tomu japonské zastoupení je malé a čistě obchodní. Automobilka Subaru zde vystavuje své vozy a přesvědčuje návštěvníky, že jsou technicky vyspělejší, úspornější a tudíž ekologicky přijatelnější než místní auta.
USA nejsou rozvojový stát
Ale zpět k Evropě. Zástupci Unie tu představují nový evropský program pro financování vědy v Unii. Potrvá od roku 2007 do roku 2013 a vědci při něm na své bádání dostanou celkem 54,4 miliardy eur.
"Tento náš program je otevřen i pro spolupráci s americkými výzkumnými ústavy," láká na odborných seminářích i v neformálních diskusích Christian Patermann, jeden z ředitelů výzkumného odboru Evropské komise. Hned však férové dodává že až na výjimky, jako jsou třeba mladí nadějní vědci, Unie týmům ze zámoří jejich účast na evropských projektech nebude financovat. Musí si najít grant v USA a z něj pak svoji část společného evropsko-amerického výzkumu platit. Anebo by se vědci museli nechat zaměstnat na evropském pracovišti.
"Evropské fondy jsou pro členské a kandidátské země, pro úzce spolupracující státy, jako je Norsko, Švýcarsko či Izrael, a pak pro rozvojové země," vysvětluje Patermann a s úsměvem dodává: "A Spojené státy rozvojovou zemí, způsobilou pro evropskou pomoc, opravdu nejsou."
Evropa tedy nenabízí peníze, ale "jen" mozkovou sílu a nápaditost svých vědeckých ústavů. Snad to bude potenciálním partnerům ze zámoří stačit.
Kde starý kontinent neztrácí glanc
Faktem je, že evropská věda má Američany stále čím zaujmout. Například fyzikové při debatách na zasedání AAAS přiznávali, že se nemohou dočkat, až bude hotový Velký hadronový urychlovač. Ten se staví v Evropském středisku jaderného výzkumu CERN na hranicích Švýcarska a Francie. Hotový má být koncem letošního roku, a pak se stane největším urychlovačem vysoce energetických subatomárních částic na světě.
Experimenty v tomto zařízení by měly více prozradit o podstatě hmoty i o jejím rozložení ve vesmíru. Pochopitelně se na nich podílejí i Američané. Stejně jako na stavbě Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru ITER, při jehož konstrukci, která právě začíná, má vedoucí postavení Evropská unie. V tomto případě jde o hledání nového zdroje energie z vodíku.
Právě před zahájením zasedání AAAS také podepsali zástupci Evropské komise a americké vlády dohodu o společném, široce pojatém (a oboustranně placeném) výzkumu stavu životního prostředí na Zemi.
Jak se bude vyvíjet další spolupráce, se uvidí. Jisté je, že tím, kdo je celkově pozadu a potřebuje se přiučit, je Evropa.
| Další články z konference v San Francisku naleznete ZDE. |
