Second Opinion je pokračováním hry Trauma Center: Under the Knife z Nintenda DS. Zábavná chirurgická "simulace" není zrovna obvyklým tématem videoher a z toho důvodu vzbudil první díl jistý rozruch mezi fanoušky Nintenda. Obě hry si lze jen velice těžko představit na kterékoli z konkurenčních platforem, takže jde v obou případech o dobrou demonstraci ovládacího rozhraní. Protože ale zajímavý nápad a provedení samo o sobě nestačí k rozhodnutí, zda brát nebo nebrat, doporučuji vám pozorně si přečíst následující recenzi, abyste poznali, je-li Trauma Center něčím pro vás.
#hodnoceni
V první řadě si všimnete minimalistické prezentace, kterou je tato hra typická a za niž bylo Nintendo už mnohokrát v minulosti kritizováno. Relativně zajímavý příběh není vyprávěn žádnými animovanými sekvencemi: vždy vidíte jen obrázek aktuálního prostředí, postavu, která právě mluví a text její řeči. To je vše. Samotná herní grafika je taky spíše jednodušší, ale je to tak dobře. Nepochybuji totiž, že realistické zobrazení operovaných vnitřností by značně zvedlo věkovou hranici přístupnosti. Navíc by se to nedalo hrát, protože běžný člověk nepozná jeden orgán od druhého, natož aby hledal nějaké neobvyklosti nebo odhadoval, co kde je potřeba zašít. Zde je všechno pěkně přehledné, barevně odlišené a vždy je dáno, co se s čím má udělat. Když se některé místo zalije krví, máme tu perfektně fungující odsávání. Klesá-li tlak krve na životu nebezpečnou míru, stačí píchnout pár povzbuzujících injekcí, a před odříznutím větších nádorů zase lokálně aplikujeme uklidňovák, aby se nádor trochu zmenšil. To jsou takové typické příklady toho, jak vlastně chirurgie v podání Trauma Center vypadá, a přestože to místy může působit divně až komicky, ve hře to funguje skvěle.
To ale neznamená, že byste si neužili frustrace. Naopak, hra dokáže být se svými časovými limity a událostmi, které se dějí všechny naráz, pěkně těžká. Vždycky máte ale v rukávu eso, speciální funkci Healing Touch, která vám na chvíli zpomalí herní čas a umožní zvládnout spoustu věcí najednou. Nicméně hra počítá s tím, že tuto speciální schopnost použijete a během operací se tak vyskytují pasáže, které se ani jinak téměř zvládnout nedají. Proto si můžete u každé mise zvolit, zda ji chcete mít snazší či obtížnější. Když budete chtít, můžete se k ní později kdykoli vrátit a zkusit ji dokončit s lepším hodnocením. Anebo na vyšší obtížnost. Líbí se mi, že kvůli tomu není potřeba lézt do žádných menu, volbu má člověk pořád na očích. Stejně tak lze kdykoli přescrollovat na vybranou epizodu, případně pohodlně přeskakovat mezi sériemi, do kterých jsou epizody poskládané. Po dokončení každé série dostanete navíc jednu bonusovou epizodu. Z těchto bonusů je sestavena celá jedna vedlejší příběhová linie, což je sice nepodstatné, ale potěší to.
Řezání do pacientů za použití Wii-mote není o nic větším problémem než totéž s pomocí stylusu. Pakliže máte zkušenost z některé hry na Wii, která nepoužívala ukazovací funkci moc kvalitně, to znamená, že pohyb kurzoru například neodpovídal pohybům vaší ruky, nemusíte se bát, že by se tady stalo něco podobného. Snímání polohy je plynulé a rovnoměrné, takže pokud se vám příliš neklepou ruce, budou vaše řezy rovné a čisté. Pojďme si udělat menší exkurzi do jedné menší operace - bude to sice jen takové nahlédnutí, ale pro názornost to postačí.
Ze všeho nejdříve proběhne brífink. Zpočátku hraní vám do všeho kecá sestra, která je zřejmě chytřejší než chudák novopečený doktůrek, a lépe ví, co je kdy potřeba udělat. I brífink jako takový tedy vede ona. Dozorující druhý doktor se ozve až v případě, kdybyste operaci nezvládli. Sestra tedy vysvětlí problém, důvod operace, a jde se na věc. Na pacientově těle je v místě předpokládaného řezu značka. Toto místo je potřeba vydezinfikovat - vezmete tedy dezinfekci (analogovou páčku nahoru) a Wii-motem přejedete celou plochu budoucího řezu. Skalpel, prosím! Ach ano, ten je na analogu vlevo. A už řežeme - šmik! To byla rychlovka. Teď je tedy vidět vnitřek. Podle toho, co je potřeba udělat, používáme opět skalpel, ultrazvuk pro zjištění neviditelného, laser k vypálení vypálitelného, nebo pinzetu k vyndání cizích předmětů, jako jsou střepy skla. Když je vše hotovo, rána se opět vydezinfikuje, zašije (šití na analogu vpravo), převáže a můžeme toho spáče probudit.
Většina věcí, k jejichž výběru se vždy používá některý z osmi směrů na analogu, má větší škálu použití - například zmíněnou pinzetu lze použít i ke spojení příliš rozšklebené rány uvnitř těla před šitím. Někdy vás možná překvapí nový předmět na místě, kde byste čekali jiný. Podle momentální potřeby máte na výběr buď použití ultrazvuku, nebo lupy. To by nevadilo, kdyby na to hra nějak upozornila, ale značka pro oba předměty je stejná, a tím pádem jste odkázaní na svou intuici nebo na to, že vám někdo řekne "tohle si musíš přiblížit". V tom smyslu, že je potřeba použít lupu. Jediná chyba, přes kterou jsem se nakonec nepřenesl, spočívá v odklepávání jednotlivých vět v rozhovorech. Během vyprávění příběhu nebo při brífinku samozřejmě stačí neustále mačkat tlačítko A (je to ale otrava!), nicméně během operace je to poněkud nepříjemné i z toho hlediska, že stejným tlačítkem A se používají předměty. Teoreticky se tedy může stát, že odklepnete rozhovorovou sentenci a vzápětí říznete pacienta do žaludku. Nejde o nic fatálního, protože si na chirurga jenom hrajete, ale způsobuje to určitou nejistotu během stresujících pasáží hry a to není dobře.
Sérii Trauma Center se nedá upřít originalita a zábavnost. To je to nejdůležitější, co vás u téhle hry případně udrží. Kdo se nebojí nějaké té výzvy v podobě časových limitů a neúprosných požadavků na rychlost a přesnost, ten asi Second Opinion jen tak neodloží. Ačkoliv i ta tvrdá pravidla se dají občas obejít a někdy jsem si nebyl jist, zda si lidé v Atlusu všechno pořádně promysleli. Například, jak jsem říkal, je možné vpálit pacientovi pár povzbuzováků, když vám začne odcházet. V případě, že hodně krvácí, není vám to nic platné, tedy - v případě, že hodně VIDITELNĚ krvácí. Někdy se přesouváte v rámci jedné operace z jednoho místa na druhé a když onu berličku s injekcemi (které nejsou samospasitelné, brzy dojdou a chvíli trvá než vám je sestra doplní) použijete před přesunem, funguje to, i když by to už poté nešlo. Stejně tak si můžete zapamatovat, jak probíhá operace v konkrétní epizodě a těsně před nějakým průšvihem, ještě než uděláte poslední úkon, pacienta nadopujete. Ale to jsou tak jako tak drobnosti. Důležité je, že tu máme další dobrou hru, která není příliš podobná žádné jiné.
Článek vyšel ve spolupráci s Gamepro.cz
