Běžíte temnou uličkou, která nikam nevede. Bliká tu stará rozbitá lampa. Ve chvíli, kdy se dostanete na konec, víte, že je vše ztraceno. Už o vás nikdy nikdo neuslyší. Budete jen další překážkou, která zmizela z cesty rodině Corleone.
Vymlátit duši z nepoddajného prodavače, uplácet policisty, postřílet kolegy z konkurenčního gangu. To jsou povinnosti člena mafie, jak je prezentuje remake hry The Godfather speciálně upravený pro konzoli Wii. Hra se chlubí oficiální licencí slavné filmové trilogie Francise Forda Coppoly, natočené podle fascinující knižní předlohy Maria Puza. Minimálně po příběhové stránce měli tedy autoři z čeho čerpat a nutno říci, že toho dobře využili. Příběhové sekvence, dokud jsou vyprávěny enginovými animacemi, velice kvalitně uvádějí do děje, a z velké části jsou obšlehnuty přímo z Coppolova filmu. Jakmile dojde na hru, je to o něčem jiném, ostatně není vždycky jednoduché udělat zajímavý herní úkol tak, aby jeho provedení souhlasilo s originálem. Přece jenom je pro hru lepší zobrazit exekuci zrádce coby smrtonosnou přestřelku než tento důležitý moment odbýt jediným stiskem spouště najisto. Kvůli tomu je řada detailů příběhu záměrně pozměněna. To je nutné i proto, aby veškeré důležité činnosti mohl vykonávat hlavní herní hrdina, tedy hráč. Tato nová postava byla doplněna do příběhu celkem vkusně, ačkoliv někteří puritánští fandové budou možná změnami pohoršeni.
#hodnoceni
Na vlastní pěst
Herní náplň však nesestává pouze z činností spjatých s příběhem, takřka kdykoli během hry se můžete rozhodnout, že si od hlavní linie odpočinete a vydáte se na průzkum velikého New Yorku. Po několika hodinách hraní k tomu budete mít hned několik dobrých důvodů, protože s postupem času, jak získáváte lepší a lepší postavení v rodině (což se děje výhradně v rámci příběhu), rozšíří se i vaše možnosti jakožto příslušníka mafie. Vážený člen bratrstva Corleonů má samozřejmě právo najímat ostatní členy pro pomoc se složitějšími "prácičkami" a tím si otevřít cestu k mnohem vyšším finančním příjmům. Do hry se dostalo i několik elementů převzatých z RPG her, v podstatě za všechno dostáváte kromě peněz i jakousi obdobu zkušenosti a s postupem na vyšší level jsou vám přidělovány dovednostní body, které můžete utratit za vylepšení vašich schopností. Připočtěme k tomu občasná setkání s pokoutnými prodavači, kteří vám za nehorázné sumy prodají skutečně zabijácké zbraně, oproti nimž jsou základní pistolky jen dětskými hračkami, a máme představu celkem slušně vytvořeného zázemí pro vývoj postavy.
Je fakt, že kdyby tu RPG část hry vůbec nebyla, nikdo by si toho možná nevšiml, přesto však jde o poměrně výrazný prvek. Dovednostní body můžete přidělovat různým vlastnostem v oborech Enforcer a Operator, které bych asi označil jako ekvivalenty "boje" a "vyjednávání", kdyby v tom druhém mimo jiné nefigurovala vlastnost nazvaná "zdraví". Rozhodnete-li se preferovat jeden z těchto oborů v přidělování bodů, odemknou se vám daleko dříve takzvané perky, čili výhody. S těmi je život gangstera hned o něco jednodušší (speciálně v případě nekonečných nábojů do všech zbraní, kterých se vám ale dostane až v hodně pokročilé fázi hry).
Grafika dostala přes hubu
Pohled na mapu dává poměrně dobrý přehled o tom, kde se nachází cíl některé z misí nebo jak daleko je nejbližší obchod, jehož příjmy se dosud nesypou do vaší pokladny. Hned po druhé zatáčce jsem ale většinou ztratil přehled o tom, kam jedu, a musel se podívat znovu. Částečně je to jistě způsobeno mou neschopností, lze ale rovněž obvinit uniformní vizuální stránku hry, která neoplývá přílišnou různorodostí. Unikátně vyhlížejících, a tím i zapamatovatelných míst, je v celém zdejším New Yorku jen velice málo. Podobně jsou na tom lidské postavy a vozidla, kterých je maximálně pár desítek typů a navíc se někdy zčistajasna zjeví nedaleko před vámi, za což bych tvůrce enginu z fleku nakopal do zadní části těla.
Když už jsem u toho hanobení grafiky: nejenom, že není možné vejít do velké většiny domů, které tak slouží jen coby jakési kulisy, ale ke všemu není vidět moc daleko před sebe. Vzdálenější domy se nejdříve zobrazí coby šedivé kvádry a když jsou dva bloky od vás, zčistajasna jim naskočí textura. Některé povrchy vyhlížejí docela dobře, postavy jsou celkem kvalitně vymodelovány (když se pohnou, už to tak slavné není) a většina efektů přinejmenším plní svou funkci, přesto však na grafiku soustředění hráči asi moc potěšeni nebudou. Na druhou stranu, ulice jsou přímo přelidněné a je na nich velký provoz. Vzhledem k tomu je potěšující, že vás během hraní nebude obtěžovat žádné zbytečné nahrávání. Streamování o sobě dá vědět jen ve vzácných případech, kdy se vám při rychlé jízdě zachce jít do menu a hra na vteřinu nebo dvě zaváhá, protože napřed musí nahrát do paměti všechna potřebná data.
Design hry jde ruku v ruce s grafickou stránkou - na první pohled je dobrý, na ten druhý v něm převažuje stereotyp a nedodělky v detailech. Některé obchody, hotely a podniky jsou od sebe naprosto k nerozeznání. To samo o sobě nemá vliv na zábavnost, s trochou ironie by se dokonce dalo říct, že člověk alespoň nemusí hrát od začátku, aby si některé pasáže zopakoval. Nicméně jsou tu i horší chyby, přičemž většina je k nalezení v exteriérech. Nechápu, co tu má co dělat cesta zatarasená nerozbitnými krabicemi nebo prázdným, sotva metr vysokým vagónkem; je opravdu k vzteku, že kvůli takovým nesmyslům je nutno se vracet a hledat jinou cestu k cíli. Naštěstí se takové věci neopakují příliš často. Jestliže se ale dá proskočit rozbitým oknem za pomoci akčního tlačítka na způsob Resident Evil 4, mohl si někdo dát tu práci a tuhle vlastnost hry trochu zobecnit.
Máte Wii, jděte do toho!
Důvod, proč má smysl se zabývat myšlenkou na pořízení Godfathera, je zejména nekomplikovaná zábavnost, jíž se vyznačují veškeré klíčové akce. Samozřejmě, že atraktivita pěstních a střeleckých soubojů, což je v podstatě nejdůležitější náplň hry, z velké části vyplývá z dobré implementace pohybového ovládání. Občas jsem měl problém donutit postavu k provedení některého exekučního pohybu, ale jinak je unikátní Wii ovládání hlavním důvodem, proč se mi souboje líbily, a s gamepadem bych už asi Godfathera hrát nechtěl. Po nějakém čase vás asi trochu zarazí, že ve hře neexistuje mnoho dalších činností kromě střílení, rozbíjení ciferníku a jízdy autem za tímto účelem. Vydírání policejních šéfů nebo vykrádání bank, to jsou takové spíše okrajové záležitosti.
Jakkoli to ale působí stereotypně, jen tak vás to bavit nepřestane, pokud tedy vůbec začne. Díky tomu, že i příběhové mise většinou sestávají z navzájem velmi podobných úkonů, je atmosféra budovaná příběhem po čase značně rozmělněná. Nicméně po odehrání mnoha desítek hodin mohu potvrdit, že byla odvedena dobrá práce na velice zábavném jádře hry. To, co je kolem, někdy příjemně překvapí (nenadálá přepadovka konkurenčním gangem), jindy velice rozladí (již zmíněné chyby v designu či občasné bugy). Pokud máte možnost nejprve si hru vyzkoušet, nejlépe v trochu pokročilejší fázi, udělejte to. V tomto případě se velice vyplatí dát na první dojem.
Článek je připraven ve spoluprácí s webem GamePro.cz.
