Podle všeho poslední vystoupení téhle série na konzoli PlayStation 2 slibovalo už v předstihu být takovým vyvrcholením snah tvůrčího týmu Zipper Interactive, který v případě SOCOMu představil světu skutečně sofistikovanou taktickou akci s bohatým multiplayerovým vyžitím. Není jistě náhodou, že se jednotlivé díly těšily a stále těší velkému online zájmu hráčů, jakkoliv nebyla online scéna na PS2 nikdy příliš početná. Nicméně pro nás může být u zde anoncované kapitoly Combined Assault stejně důležitá také singleplayerová kampaň, tedy hraní pro jednoho hráče. Zde přitom opět velíte speciální čtyřčlenné jednotce, v níž jednoho z vojáků ovládáte přímo a zbyvší skrze tradičně pestrý výčet povelů, jenž zůstal v zásadě nezměněn, a který vám umožňuje lepší vzájemné krytí a eventuální suplování akcí!
#hodnoceni
Fiktivní země, reálná hrozba
V Combined Assault se ocitnete ve fiktivní zemi Adjikistan, v níž se hodně mluví rusky, a kde operuje nebezpečná polovojenská frakce nesmírně čile se angažující na trhu s drogami a hlavně se zbraněmi. Nejste však zdaleka prvními americkými vojáky v akci, jak seznáte na začátku hry, kdy vás čekají záchranné mise vašich dřívějších spolubojovníků, mezi nimiž najdete staré známé Boomera a Vandala (první a druhý díl). S ohledem na skutečnost, že tito v prvních inkarnacích série SOCOM ještě neuměli ani plavat, je div, že se dokázali dostat tak daleko. Správně, vody ve vašem okolí tedy bude chvílemi docela dost, nicméně občasné plavání vašemu týmu již nedělá nejmenší problémy. Stejně jako řízení různých dopravních prostředků (člun, džíp s kulometem, atd.), kde ovšem stále platí, že řidičem může být pouze vaše maličkost.
Inspirace třetím dílem
V Combined Assault tak zůstala většina nových prvků viděných v předchozím třetím dílu. Do tohoto výčtu patří zejména kontextové ovládání, kdy skrze k tomu vymezené tlačítko můžete poslat vaše muže vybraným směrem či je rychle odvolat - tomu se děje v real-time, díky čemuž má hraní mnohem dynamičtější spád. Skrze zapauzované dění se pak vynoří velice komplexní povelové menu, díky němuž můžete zadávat příkazy buď celé jednotce, nebo jejím jednotlivým členům, což je asi největší novinka tohoto dílu. A nezůstalo jenom u toho, lehce se modifikoval i pohled na jejich aktivity. Zatímco dříve jste měli na displeji jasně naznačeno, že jdou např. po vašem boku, nyní tohle info tvůrci vyškrtli a nahradili jej pohříchu ne úplně nejvýraznějším ukazatelem symbolizujícím, kterak dobře jsou schovaní. A na koho z nich je konkrétně veden atak.
Pakliže je výše naznačený útok proti vaší jednotce doveden do krajnosti a někdo z týmu padne, máte jasně vymezený časový limit, po který jej musíte stihnout oživit. K tomu účelu koneckonců vaše postava může vzít do každé mise speciální medikit s množstevním omezením jeho využití, se kterým lze dále napravit i některé méně fatální šrámy. Tyto se tedy již automaticky nezacelují, jako tomu bylo ve trojce, dosažením checkpointu, kterých je tady nota bene výrazně méně. Ale díky za ně, neboť dílčím způsobem usnadňují hraní sestávající klasicky z infiltrace nějakého komplexu, nalezení konkrétních osob a nebo dokumentů - či likvidace, resp. demolice určitých subjektů, resp. objektů. Ve druhém případě to může být kupř. mobilní vojenská kolona.
Plížením vpřed!
Znovu je kladen velký důraz na stealth aktivity, pročež znovu nechybí ve trojce viděná maximální svoboda při definici výzbroje. Každou zbraň lze tedy ještě rámcově modifikovat, vylepšit o lépe vyhovující optiku, vrhač granátů, přídavnou rukojeť pro lepší držení, tlumič, apod. Ke slovu může přijít občas i nůž, nebo výpad pažbou držené zbraně, to když se k protivníkovi dostane natolik blízko, že se dá hovořit o střetu tváří v tvář. Na rozdíl od minulosti poražení konečně vyklízejí herní plochu téměř okamžitě, jejich těla se ihned rozplývají do nicoty a po nějakou dobu tu zůstávají jenom jejich zbraně, které lze použít v případě, že vám došla munice.
Vzhledem k tomu, že přenášení a uklízení vámi zlikvidovaných těl nebylo v minulosti stejně potřeba, byl i tenhle aspekt (viděný s mnohem lepším využitím v sériích jako Tenchu, MGS či Splinter Cell) nakonec vyškrtnut. Koneckonců nejinak se vedlo nápadu s možnou likvidací světelných zdrojů! Už jsem tohle téma kdysi nakousl. SOCOM prostě předstihl dobu, resp. potenciál současných herních strojů. Mnoho tvůrci prvotně zamýšlených featur nedosáhlo svého upotřebení a jistě není náhodou, že kupř. takový Ghost Recon Advanced Warfighter z X360 nedosahuje ani zlomku možností, co SOCOM. Neoperuje na tak otevřeném prostoru a nenabízí zdaleka takovou svobodu pro vaše konání. Ubisoft je zkrátka opatrný a vychází mu to. Protože si je vědom, že v Zipper Interactive si vůčihledně ukousli mnohem větší krajíc
Stále stejné chyby
V čem je největší problém? Přes sympaticky otevřené mise, které vám ale po grafické stránce (ačkoliv podporuje 480p a některé moc pěkné efekty) dech zrovna nevyrazí, a proti slušné atmosféře boje. Přes již proklamovanou spoustu možností, jak to tady vlastně sehrát, počítaje v to i pořadí, ve kterém budete plnit zadané úkoly. Přes výborný a dynamický systém přechodu mezi third-person a first-person perspektivou s cizelérským odstřelováním nepřátel skrze headshoty. Navzdory inteligentnímu kontextovému tlačítku, umožňujícímu v příhodný čas otevírání či zavírání dveří, šplhání po žebříku nebo překonání nějaké terénní nerovnosti. A v neposledku přes jasné vymezení postavení lokalizovaných oponentů na radaru nalézajícímu se příhodně v rohu vašeho displeje. Všechno pozitivní je zapomenuto! Tohle hraní totiž znovu strhává z piedestalu skutečnost, že AI všech zúčastněných neskutečně osciluje. Dalo by se říci, že někdy až směrem do minusových hodnot
Vedle zcela příkladných momentů kooperace vašeho mužstva se dočkáte také tristních situací, kdy vás všechny postřílí jeden jediný chlapík pár metrů vzdálený, aniž by vaši muži dokázali reagovat. S tímhle se váže i povědomí, že jednotka leckdy neplní zadané příkazy, i když mají aspoň trochu slušnosti, že vám občas dají tohle odmítnutí na vědomí. Do výčtu naprosto neuvěřitelných příhod kolegů ve zbrani patří příležitostné padání z výšek, pochopitelně veskrze fatální, nebo některé bugy, kde stojí za zaznamenání ten s autem. Do něj jsem nasedl v očekávání rychlejší cesty vpřed a ostatní mě následovali. Bohužel jeden z vojáků termín nastoupit pojal tak, že prošel "skrze auto" a zůstal v něm uvězněn způsobem, že jakýkoliv pokus o rozjetí vozidla vyústil v jeho smrt a následnou nevoli ostatních, kteroužto dali hodně hlasitě najevo. Střelbou. A na jejím konci jsem byl já a pak nutný restart.
Multiplayer především
Sluší se říci, že oponenti na tom nejsou také zrovna dvakrát dobře. Často reagují zcela neadekvátně nastalé situaci a korunou jejich snažení mohou být momenty, kdy jsem se jim ocitl v těsné blízkosti (a přišel jsem docela hlučně), nastalá reakce však připomínala vstup do muzea voskových figur. Uvedený AI deficit Zippery trápí a souží už od prvního dílu a je trochu zvláštní, že s tím za ty roky NIC zásadního nedokázali udělat. K čemu mi pak je komplexní herní partie, když v ní jsou takovéhle neuvěřitelné bugy, o které zakopáváte na každém rohu.
Pravda, znovu můžeme říci, že SOCOM je spíše o online zkušenosti, ale tohle neobstojí. I když nově nabídnutá kooperativní akce (bohužel jenom skrze online, resp. LAN propojení) až pro čtyři hráče určitě potěší a to tím spíše, že vedle společné účasti na singleplayerové kampani lze vyzkoušet jednotlivé mise v rámci jiných režimů (vystřílení všech protivníků, záchrana a doprovod rukojmích na určené místo, apod.), což výrazně přidává na počtu hodin, které tady nakonec strávíte. Nelze nepřipomenout, že týmových klání se může zúčastnit až 32 lidí naráz, a že online hrátky jsou plně kompatibilní se SOCOM 3. Což se týká také zdejší přítomnosti multiplayerových map z předchozího dílu, patchů a updatů. Bonbónkem nakonec může být další eventualita provázání hry s PSP počinem SOCOM: US Navy SEALs Fireteam Bravo 2.
Recenze vychází ve spolupráci se serverem GamePro.
