Warcraft - jméno, při kterém se odrostlým hráčům vybaví jejich pařanské začátky u bezkonkurenční strategie, zatímco ti mladší si vzpomenou spíše na putování v nejnovějším veleúspěšném MMORPG. Jaký je ale progamingový Warcraft III: Frozen Throne a na co je potřeba dát pozor, pokud se chcete zlepšovat?
Trocha historie
Že vám jméno Warcraft neříká? Nevadí, zde je malý výlet do historie této hry. Společnost Blizzard vydala v roce 1992 strategii Warcraft: Orcs&Humans. Ta sklidila velký úspěch a dostalo se jí i několik ocenění. Dva roky nato spatřil světlo světa druhý díl s podtitulem Tides of Darkness a fanoušci se o něco později dočkali ještě datadisku Beyond the Dark Portal. Poté se Blizzard věnoval jiným titulům, které se do herní historie zapsaly stejně nesmazatelným písmem - Diablo a Starcraft jistě nemusíme nikomu představovat.
Píše se rok 2002 a na svět se dostává předlouho očekávaná hra - nový výtvor Blizzardu, Warcraft III: Reign of Chaos. Převratnému příběhu, hernímu prostředí, novátorskému pojetí strategické hry (tzv. RPS - Role Playing Strategy) a především výborně propracovanému multiplayeru neodolaly miliony hráčů. Za rok pochopitelně následoval přídavek - The Frozen Throne. Ten si získal srdce příznivců předcházejících dílů a fakt, že ho ještě mnozí hrají dodnes (a řady hráčů se dokonce rozšiřují), myslím, vypovídá o jeho kvalitě více než dostatečně.
Multiplayer
Grafika je pěkná, příběh působivý, přesto to samo o sobě nestačí k udržení hráčů po dobu několika let. Hlavní devizou této hry je bezesporu multiplayer - jen tak se můžete utkat s živými protivníky, kteří jsou přeci jen lepší než nascriptovaní roboti, jen tak si hru doopravdy užijete. A jen tak se můžete účastnit progamingových turnajů v této hře. Přestože hra nabízí různé herní modifikace (a některé jako Dota jsou i vcelku populární) a režimy her (duel, týmové hry ve dvou, třech, čtyřech, případně všichni proti všem), nejhranější formou jsou bezesporu zápasy 1v1. Při nich se také nejlépe ukáže, kdo zná hru lépe a umí efektivněji ovládat svoji rasu, má rychlejší rozhodování a víc mu to pálí, prostě kdo je ten lepší nebo, jak říkají progameři, kdo má větší skill.
Hrát můžete za jednu ze čtyř ras klasičtí lidé, noční elfové, orkové a nemrtví. Každá je úplně jiná, disponuje odlišnými jednotkami, budovami, formou vylepšení a podobně a každá vyžadujé svůj vlastní styl hry. Orkští válečníci jsou silní bijci na zemi, ale ve vzduchu už to s nimi je horší. U lidí to platí obráceně, co ztrácejí pěšáci jim vynahradí jezdci na gryfonech. Nemrtví se ostatní snaží zaskočit hlavně velkým počtem jednotek, jak by také ne, když si ze záhrobí mohou povolávat posily. A konečně, noční elfové jsou možná na první pohled relativně slabá rasa, pokud však hráč dovede využít všemožných bonusů, zjistí, že se může směle měřit s ostatními.
Každá strana také oplývá několika hrdiny a právě ti jsou něco, co odlišuje Warcraft od ostatních strategií. Na začátku hry máte možnost postavit si tzv. oltář a v něm hrdinu vytrénovat. V okamžiku, kdy hrdina přijde do hry, je schopen naučit se nějakou schopnost. Za zabití nepřátelských vojáků a neutrálních příšer přibývají rekovi zkušenosti, jejichž prostřednictvím stoupá jeho úroveň. A věřte, že nadupaný hrdina si bezproblémů poradí s menší armádou složenou z jinak obyčejných jednotek.
Battle.net
Warcraft je nejhranější progamingová strategická hra, tedy přinejmenším v evropských zemích. Je tomu možná i proto, že online hraní je opravdu jednoduché - nemusíte se starat o žádné zajišťování hracích serverů. Jediné, co vám stačí, je vlastnit originální CD klíč a mít přístup na internet. Jeho prostřednictvím se totiž připojíte na evropský Battle.net, takové W3 shromaždiště, kde se odehrávají v podstatě všechny hry (pokud nejsou výjimečně na lanu).
Hráči na Battle.netu jsou nositeli svého unikátního accountu. Pokud hrajete ladder hry, do vašeho profilu se vám započítávají statistiky odehraných zápasů. A pozor, nejsou to jen výhry a prohry, lze tu vyčíst i informace o délce hry, použitých hrdinech a tím pádem pravděpodobně i taktice. Průměrná úspěšnost v závislosti na rase protihráče a na mapě je již taková statistická samozřejmost.
Zajímalo vás někdy, podle čeho se určují protihráči v ladder hrách? O tuto záležitost se stará systém AMM (Automatic Match Making). Ten vyhodnotí váš dosažený level v daném typu her spolu se statistikami (výhry / prohry) a na jeho základě vám určí soupeře, jenž bude na stejné úrovni jako vy - s nímž si nejlépe zahrajete. Za nasbírané výhry si na Battle.netu můžete také pořídit různé speciaální ikonky, které jsou jakýmsi metrem vašich dovedností. Pokud na tom budete dobře a uděláte několik set vítězných her za nějakou rasu, budete si moci jednu takovou ikonu pořídit a ukázat, že vy jste ten největší machr!
Taktiky a progaming
A jak taková hra vlastně probíhá? Čím se odlišuje herní styl začátečníka od pokročilého hráče a od profíka v oboru? Rasy ve Warcraftu jsou až na drobnosti vybalancované, záleží tedy na dovednostech jednotlivce, jak se dokáže prosadit. Mnoho hráčů chápe snahu o vítězství tak, že se s protivníkem přetahují o výhodu nad tím druhým. A z tohoto důvodu vznikají taktiky (obvykle připraveny nějakým profi hráčem), jež popisují nejvýhodnější styl hry, tak abyste byli v případném střetu se soupeřem zaručeně ve výhodě. Základ opravdu profesionální hry tvoří dvě složky, tzv. macro-management a micro-management.
Předmětem macra je kontrola ekonomiky (přísunu zlata a dřeva), basebuildu (tedy stavění budov tak, aby byly co nejvýhodněji rozloženy), buildorderu (pořadí stavění budov a jednotek ve hře, aby odpovídaly zvolené strategii a cíli, jehož se snažíte dosáhnout) a hospodaření se surovanami. Vědět, kdy přesně postavit jakou budovu a jakou jednotku je umění, které skutečně ovládají jen ti nejzkušenější hráči. A přestože si mnozí myslí, že to umí, často spíš podceňují význam této části hry.
Druhou neméně podstatnou složkou je micro-management. Jeho popis zní poněkud jednoduše - správné ovládání vašich jednotek v boji. Nenechte se však zmást - patří mezi to včasné a efektivní stahování zraněných vojáků, správné rozestavení jednotek a jejich rychlé přeskupování, blokování pohybu nepřítele... mluvit bychom mohli do nekonečna. Dobrý hráč musí micro ovládat dokonale a k tomu jsou zapotřebí rychlé reflexy, umění se správně rozhodovat a v neposlední řadě hbité prsty. Ptáte se k čemu prsty? Vězte, že počet úderů do klávesnice (a myši) v zápasech nejlepších světových progamerů často přesahuje průměrnou hodnotu 300 APM (actions per minute). A pokud to stále nezní dost neuvěřitelně, zkuste si 15 minut v kuse klepat 5x za vteřinu do klávesnice tak, aby to dávalo smysl. Obdivuhodný výkon.
Na konečný výsledek hry má ovšem vliv i technické zázemí hráče, především je důležité mít kvalitní myš s přesným optickým senzorem. Opravdu nejvíc naštve, když vám v rozhodujícím momentu hry vypoví vaše vybavení poslušnost. Nicméně platí, že v utkáních těch nejlepších obvykle vítězí ten, kdo dokáže dokonale skloubit micro a macro s použitou taktikou, ten, kdo se dovede nejlépe přizpůsobit strategii soupeře a včas najít účinnou obranu, tzv. counter. Používané strategie se samozřejmě vyvíjejí, takže hráči musí dostatečně trénovat, aby jim vše vycházelo, jak má. Příprava je tedy nepostradatelná.
