Cesta, kterou se v herním průmyslu ubírají vývojáři z Quantic Dream, nejde rovnou cestou k snadnému zbohatnutí. Nekopírují komerčně osvědčené nápady, nechrlí akční RPG nebo stále stejné střílečky z druhé světové války. Dávají přednost propracovanému příběhu, do detailu vykresleným charakterům a komplexní provázanosti herního světa s velkým důrazem na absolutní interaktivnost, kterou se nemyslí laciné ničení předmětů, ale důsledné dodržovaní zákona akce a reakce v rámci mezilidských vztahů. Právě tenhle přístup hodlají ještě více prohloubit v Heavy Rain - titulu, jenž vzešel z demonstračního technologického videa prezentovaného na E3 v roce 2006. Video si během krátké doby stáhlo přes milión lidí a chytré mozky v Quantic Dream vycítili, že tohle je šance na skutečný next-gen.
Zatímco před dvěma lety na E3 bylo prezentováno pouze tech-demo, na letošní GC V Lipsku jsme měli možnost zhlédnout video již hratelné verze doprovázené komentářem šéfa Quantic Dream Davida Cage. Dle jeho slov je Heavy Rain především titulem pro dospělé - skutečný thriller, jehož příběh, vyprávějící o novinářce Madison pátrající po masovém vrahovi, nebude posouván vpřed skrze předělové animace, ale zásadně hráčovou akcí, jeho počínáním a v závislosti na jeho činech. Story si z největší části budete muset vytvořit sami, jediné, co je dané, je začátek a konec.
David Cage si myslí, že doba je připravena na hry s dospělými tématy, vyprávějící komplexní příběh s opravdovým významem a patřičnou hloubku. Vojákování, kdy jeden hrdina tvořený podle stále stejné šablony spasí celý svět, máme dost. Nyní přišel čas opravdových lidských dramat s uvěřitelnou zápletkou. Přesně o tom by měl být Heavy Rain: věrohodný příběh jednotlivce nepostrádající napětí, protože „obyčejné“ příběhy mohou být stejně, ne-li více, vzrušující.
Máme-li ději věřit, musí mít hrdinové duši. Nestačí pouze vytvořit polygonového panáka, jenž neustále opakuje stejné věty a provádí ty samé činnosti. V Heavy Rain budou mít postavy svůj osobitý charakter. Budou se chovat podle podnětu od hráče a okolí, v souladu se svou morálkou. Díky tomu se každý stane právě hrdinou svého vlastního příběhu.
Události, které zažije novinářka Madison, mohou vést nejkratší cestou k závěrečným titulkům nebo se (v závislosti na hráčově přístupu) klikatit nejrůznějšími odbočkami. Jenomže tady nejde o nějaké volitelné questy, ale o komplexní chovaní. V předvedené ukázce zkoumala Madison dům člověka podezřelého z několikanásobné brutální vraždy žen, které navíc preparuje. Kromě pohybu podřizujícímu se okolnostem, tedy povětšinou opatrné našlapovaní, lze v domě dělat cokoliv. Můžeme tak obezřetně hledat důkazy, poté nepozorovaně zmizet a zavolat policii, nebo si nedávat tolik pozor a čelit nebezpečí přímé konfrontace s preparátorem. Kamkoliv půjde nahlédnout, cokoliv sebrat, přesunout či zničit, ale vždy musíte mít na paměti, že nic se neděje bez následků.
Povalíte-li vázu, majitel domu si toho všimne a začne hledat, kdo že mu to šmejdí po bytě. Nebudete-li dostatečně obezřetní a něčím na sebe upozorníte, můžete se pokusit schovat. Nepodaří-li se a preparátor vás najde, asi nejlepší volbou je útěk. Nezapomínejte však, že tady za vás nikdo automaticky nic neudělá, tudíž i obyčejné zavřené dveře mohou být problém. Díky tomu, že máte ale naprostou volnost, můžere klidně povalit stůl a tím třeba útočníka zpomalit.
Jakmile dojde na osobní kontakt, nepromění se Madison v bojovníka z Tekkena, ale je potřeba mačkat čudlíky objevující se v rychlém sledu na obrazovce, jak to známe i z jiných her.
Videoher nabízejících více možností řešení situace je dost, ovšem vždy se jedná o řešení předem daná gamedesignérem. Hráč pouze plní jeho vize, přitom každý má své vlastní. Heavy Rain nikomu nic nenařizuje. Máte dům a víte, že se do něj potřebujete dostat, to je cíl, cesta je ale pro každého jiná. Někdo použije dveře, jiný jižní okno a další třeba sklepní okénko. Zkrátka žádný diktát. Je pravdou že, možnost tiché nebo hlučné cesty je ve spoustě her, ovšem v Heavy Rain nejsou pouze k dvě řešení, je jich nespočet.
Každý bude hrát jinou hru odehrávající se ve stejných kulisách. Jen musíte mít na paměti, že v Heavy Rain se neděje nic automaticky. Nestačí zmáčknout čudlík ovladače a okno je otevřené, budete muset udělat správný pohyb analogovými páčkami, případně celým ovladačem. Jak provést správný pohyb uvidíte přehledně na obrazovce. Ani při rutinních operacích, jakým je otvíraní dveří či dvířek různých schránek, nestačí pouze stisknout čudlík. Budete muset použít ruce, respektive analogové páčky, ony budou vaší prodlouženou virtuální rukou.
Celá koncepce se zdá velmi zajímavou a vpravdě revoluční, nicméně je tu několik nevyjasněných otázek: bude to zábava bez silného scénáře? Nebude ovládání příliš složité? Nebude po chvíli otravovat nutnost při každém banálním úkonů nejrůzněji kvedlat ovladačem? Na to odpoví až plná verze. A je dost možné, že dáme konečně Sony za pravdu, když prohlásila, že next-gen přijde, až oni řeknou.
