Na Lord of the Rings: Conquest pracuje Pandemic Studios – studio, co má za sebou SW: Battlefront 1 & 2 a Mercenaries 1 & 2. Tudíž je to tým, jenž stojí za solidními kousky, které se vždy rádi vracíme. Na Games Convention 08 v Lipsku jsme měli možnost zahrát si právě LOTR: Conquest a máme obavy, že si tento ambiciózní tým zakládá na pořádnou ostudu.
Základní princip hry je naprosto stejný jako v SW: Battlefront. Před vstupem na bitevní pole si vyberete třídu vašeho vojáka (střelec, rytíř, mág a scout), respawn bod, na kterém se chcete vynořit, a můžete se na to vrhnout.
Vyzkoušel jsem si hned dvě mapy. Nejdříve jsem se postavil Sarumanovi u Železného pasu a poté jsem statečně vzdoroval útoku skřetů na hradbách Helmova žlebu. Jako jednotku jsem si ze startu zvolil rohanského panoše a s velkým napětím jsem se vrhl do bitevní vřavy. Mé očekávání ale po pár sekundách rapidně kleslo. Bitevní vřava se tomu všemu snad ani nedá říkat. Hra se snaží tvářit velkolepě, ale bohužel se jí to vůbec nedaří. Po mapě pobíhá pár zmatených panáčků, u kterých mi připadalo, že jsou ve zdejší hře omylem. Umělá inteligence spolubojovníků a nepřátel se rozhodně nechová chytře. Všechny počítačem ovládané postavy zmateně pobíhaly po bojišti a ochotně nabíhaly do vystřelených šípů.
Hned jako druhou jednotku jsem si totiž vyzkoušel střelce, který neměl daleko ke statusu „hrdina“. Jeho tendenci vyslaných šípů by mu záviděl i samotný Legolas. Tvůrci z Pandemicu totiž z luku udělali slušný kulomet a abych byl upřímný, raději bych uvítal pomalejší nabíjení luku. Tato rychlopalba ve mně probouzela pocit, že toto se do středověkého (resp. středozemního) hraní vůbec nehodí. Ale zpět k umělé inteligenci. Se střelcem jsem se postavil na jedno místo, ze kterého jsem to začal svižně kropit, a skřeti si to jen radostně namířili proti mým šípům. Dokonce se ani neobtěžovali rozložit své síly, abych měl problémy je sestřelit. Naopak utvořili těsnou formaci, díky níž mi stačilo jen držet tlačítko pro střelbu.
Hraní za obyčejného rytíře nenabízí nic převratného. Mačkáním tlačítka kosíte skřety, avšak v nabídce je taky vrhání dýk, kterými můžete nečekaně překvapit nepřítele. Mág potom umí seslat léčivou podporu a zatopit nepřátelům pomocí firewallu mu taky nedělá problémy.
Vrátím se ale ještě k umělé inteligenci. Od spolubojovníků nečekejte žádné velké činy, všechno je prakticky málem jenom na vás. Když jsem například zabíral respawn bod, jenž měl pod kontrolou nepřítele, bylo nereálné ho získat pro sebe. Sám jsem prostě nedokázal udolat všechny skřety, a když spolubojovníci jen přihlížejí mému urputnému boji a občas jim dojde, že by mi mohli možná pomoct, je to pak obtížné. Jednotky navíc nevypadají jako vojáci z filmu, což mě taktéž trochu zarazilo.
Jak jsem psal o pár odstavců výše, neminula mě ani bitva u Helmova žlebu, jež byla absolutně slabá. Seřazené pluky elfů na obraném valu či počáteční obranu tvrze tady nečekejte. Jste vrženi do rozběhnuté bitvy a na hradbách se snažíte zastavit skřety, kteří vylézají po žebřících po hradbách. Je navíc smutné, že jednotek je v bitvě málo a bohužel se tak nedostavuje pocit megalomanské bitvy.
Následně nám hrozil výbuch a roztříštění hradeb (tak jako to známe z filmu) a museli jsme z nich slézt dolů za skřety a tam pobíjet přibíhající jedince s pochodněmi, kteří měli zapálit bomby – mně samotnému se to nepodařilo.
Nechci, aby to z mé strany vypadalo příliš negativně, ale nedá se svítit, LOTR: Conquest mě teda zatím vůbec nepřesvědčil. Chápu, že se jedná spíše o multiplayerovou hru a ta největší zábava přijde v online bitvách, ale v současné době je to výsledek žalostný. Rozhodně jsme čekali více. Snad to bude po vydání plné verze jinak.
