O titulu Escape from Bug Island (známém také jako Necro-Nesia) se mluví už od loňské výstavy E3, kde byl představen veřejnosti. Prezentace sice nikoho příliš nezaujala, přesto však se za ten rok napsalo o hře docela dost článků. Nedivte se - mezi všemi těmi infantilně vyhlížejícími hříčkami, rodinnými tituly a party hrami survival horor vynikne. Nyní, takřka přesně na první výročí jejího odhalení světu, hra Escape from Bug Island vychází, takže můžeme konečně posoudit, zda se z ní vyklubal kvalitní horor či nikoliv. Nevyklubal. Escape from Bug Island je zločin spáchaný na herním průmyslu; je to paskvil, který nikdy neměl doputovat na pulty obchodů. Ale to bychom předbíhali...
#hodnoceni
Pořádnou podpásovku vám hra uštědří hned na začátku, když skupinka tří přátel zakotví u Ostrova brouků a začne si povídat. Vývojáři evidentně nechtěli natěšené hráče zdržovat intrem, a tak se do krátkého rozhovoru mezi těmito postavami pokusili zakódovat analýzu jejich vztahů a příběhové pozadí. Pojďme si je tedy představit! Michelle je roztomilá šprtka, která často užívá spojení jako "oblíbený entomolog", zato Mike je blbec, drsňák a děvkař k tomu a kdoví proč si s sebou přivezl brokovnici. Hlavní postavou je však Ray, Mikův nejlepší kámoš a tak trochu stydlín. Ray miluje Michelle, ale ostýchá se projevit své city, čehož využije Mike a požádá Michelle, aby s ním chodila. Prostě na to jde jako Pepík z první třídy, kterému se líbí Maruščiny copánky a na Michelle zčistajasna vybalí větu "Budeš se mnou chodit?". Michelle je zaskočená, a tak si jde vyčistit hlavu procházkou (v noci, do lesa, který je typický výskytem přerostlých brouků). Mike krátce nato zmizí taky.
S větví v ruce a kapsou plnou kamenů se jakožto Ray vydáváte do přírody, abyste své virtuální kamarády - pokud možno živé - našli. Nejprve se ale musíte poprat s ovládáním, které staví na schopnostech ovladačů Wii-mote a Nunchuk. Pohyb postavy se ovládá analogovou páčkou na Nunchuku, přičemž v uzavřených prostorách se bůhvíproč aktivuje systém známý ze starých konzolových adventur (pohybem páčkou doprava neběžíte na tu stranu - jen se tímto směrem otočíte). Akce se pak ovládá specifickými pohyby Wii-mote a jejich kombinacemi se všemi možnými tlačítky. Zpočátku se systém jeví docela přívětivě a přirozeně, avšak po chvíli začnete propadat beznaději.
Ani by nevadilo, že máchání Wii-mote přesně nekoresponduje s pohyby ruky hrdiny, problém je v tom, že útok je omezen chudou škálou animací. V praxi to vypadá tak, že Ray třikrát uhodí nepřítele, dá si krátkou pauzu a pak ten samý chvat zopakuje. Hra nabízí dokonce přepnutí do first-person perspektivy a tím pádem možnost útočit na slabá místa nepřátel, což probíhá následovně: stisknete tlačítko A, zaměříte dané místo, pozici uzamknete stiskem tlačítka B a pak specifickými pohyby házíte kameny na cíl. V průběhu útoku se "samozřejmě" Ray nemůže pohybovat z místa na místo.
Nepřáteli vám jsou larvy, ryby, přerostlé kudlanky, můry, žáby, pavouci, mutanti, King Kong a další divy zdejší fauny. Bojovat se ale nevyplácí, takže po většinu herního času prostě zdrháte a snažíte se dostat k místům vyznačeným na mapě. Je to skutečně ubíjející, neboť dobrodružství se odehrává v zelené pustině, kde je jen pár stromů a hmyz.
Zpracování je přinejmenším hnusné. Už na samém začátku vás překvapí, proč se hrdina pohybuje jako by měl housera, zakrátko si však zvyknete a pak už vás nezaskočí ani zadrhávání postav o přírodní překážky. Grafika připomíná první hry pro PlayStation 2 a stejně tak chudá je i zvuková stránka, kterou reprezentuje broučí "šustění" a zhruba tři krátké melodie. Většina dialogů pro jistotu namluvena nebyla, a tak si musíte vystačit s titulky. Tohle berte jako kladnou vlastnost - alespoň ty virtuální idioty nemusíte poslouchat.
