Firmu 3D Realms zná dnes každý, kdo se aspoň trochu zajímá o svět videoher. V roce 1996 vstoupila do historie díky drsnému blonďákovi před nímž se strachy štěpí atomy, na jehož návrat se marně čeká již přes deset let. Ne všichni však vědí, že lidé z 3D Realms už se ve videoherní branži pohybují téměř dvacet let a mají toho na triku mnohem víc, než jen Duke Nukema.
Na začátku devadesátých let se studio jmenovalo Apogee, taktéž známá firma v oboru shareware, pod jejíž taktovkou vyšlo nepřeberné množství slavných titulů jako Hocus Pocus, Commander Keen (od id Software, autorů dalších slavných sérií jako Doom a Quake), Rise of The Triad či Duke Nukem.
Apogee, potažmo 3D Realms však má prsty i v projektech, u nichž byste to vůbec nečekali a které jsou obvykle spojovány s úplně jinými subjekty. Příkladem je Wolfenstein 3D či Descent, ale i novější Max Payne a loňská akce Prey. Všechny tyto projekty vznikly za přispění, jak finančního tak kreativního, lidí z 3D Realms.
Jistě se teď ptáte, jak je možné, že se firma podílí na hrách, ačkoliv její logo nikde nefiguruje. Je to jednoduché, říká Scott Miller, jeden ze spoluzakladatelů společnosti (druhý je George Broussard), funguje to tak, že 3D Realms osloví nějaký tým, případně je tomu naopak, a dohodnou se na vzájemné spolupráci. Často jde o nové studio s dobrým nápadem, ale malými zkušenostmi, které pro změnu dodají lidé z 3D Realms.
Druhou stránkou věci je finanční podpora. V běžné praxi vydavatel koupí práva na hru a z vývojáře, jenž s nápadem přišel, se stane něco jako zaměstnanec, který musí poslouchat šéfa. Nikoliv však u 3D Realms, které se o náklady, rizika i výdělky dělí tzv. fifty-fifty. Když druhé studio vloží do projektu vlastní peníze, lidi jsou daleko lépe motivovaní a nikdo jim navíc nepřikazuje, co mají dělat, takže je zde mnohem větší prostor pro kreativitu a nové nápady.
Trocha historie
Zajímavý je způsob, jakým se 3D Realms dostali do své dnešní pozice. Na začátku devadesátých let, ještě pod názvem Apogee, si spoluzakladatelé Scott Miller a George Broussard všimli, že pod taktovkou tehdejšího Softdisku vychází hodně kvalitních titulů, které mají na svědomí John Carmack, John Romero a několik dalších, kteří později založili id Software. Apogee je přesvědčilo, aby pro ně ve chvílích volna vyrobili Commander Keen. Softdisku se však nelíbilo, a ani se nedivíme, že platí elektriku a vytápění kanceláří, kde se dělají hry pro konkurenci. Aby se předešlo soudnímu sporu, id a Softdisk se dohodly, že práva na Commander Keen zůstanou jeho autorům, ale pro Softdisk musejí vytvořit dalších dvanáct her.
Id Software v tomto období přišel z 3D enginem, na němž pak běžely hry jako Catacomb 3D či Hoovertank. Scott Miller z Apogee spatřil ve třetím rozměru obrovský potenciál a rozhodl se kout železo, dokud bylo žhavé. Jenže jak to udělat, když byli lidé z id zaneprázdněni svým závazkem pro Softdisk? Nakonec vymyslel lišáckou lest a sice, že Apogee vyrobí hru (ScubaVenture) a podstrčí jí Softdisku jakožto dílo id Softu, který se zatím bude věnovat něčemu zcela jinému. Revolučnímu. Wolfensteinovskému
Start legendy
Úspěch Wolfenstein 3D přinesl obrovský zisk, díky němuž se Apogee mohli začít věnovat dalším ambiciózním projektům. George Broussard začal dělat na převedení svého blonďatého tahouna do 3D, zacímco Scott Miller se spojil s Parallaxem a společně se pustili do létajícího Descenta. To nakonec nedopadlo, protože vývoj sežral moc peněz, studna vyschla a Miller musel odprodat svůj podíl vydavateli Interplay, bez šance na podíl z případného úspěchu. A že ten byl pořádný.
Po megaúspěchu Duke Nukem 3D se začali jeho tvůrci poohlížet po dalším projektu, do něhož by vložili své nápady a nabídla se finská firmička Remedy, s níž v minulosti makali na Death Rally a která byla celá natěšená na něco nového. Každý asi ví, co následovalo: Max Payne. Ovšem k jeho existenci vedla celá řada událostí. Remedy měli tehdy rozdělanou izometrickou akci s názvem Dark Justice, jenže Miller vyžadoval plně trojrozměrnou akci, zaměřenou na hlavní postavu a silný příběh. Tím vznikl onen newyorský policista s pochmurnou minulostí (o inspiraci brutálním filmem Payback už se Miller nezmiňuje).
Za zmínku stojí i způsob, jakým vznikl dnes neodmyslitelný bullet-time. Na konci devadesátých let se Scott Miller osobně vydal do Finska, kde si právě pohrávali s nápadem, že by kulky byly skutečné vymodelované objekty, a ne jen imaginární odečítače zdraví. Aby to Millerovi mohli předvést, pustili mu ukázku ve zpomaleném režimu. Voilá a nápad, který změnil videohry, byl na světě.
Úspěch Max Payne byl tak enormní, že obě firmy opět zajistil jak po stránce slávy, tak financí. Krom zisků z prodeje byla později licence prodaná vydavateli Take Two za 48 milionů dolarů. Remedy i 3D Realms se pak rozběhly za novými projekty, zatímco manager Samuli Syvahuoko se pustil do nového byznysu mobilních her. 3D Realms byli osloveni studiem Human Head (Rune, série Blair Witch), kteří neměli do čeho píchnout a toužili po tom. 3D Realms se rozhodli oživit svůj hybernovaný Prey, předali Human Head veškeré materiály a začali pracovat na "novém Prey". Další zážez na pažbě.
Současnost
V roce 2006 Syvahuoko prodal svou firmu na mobilní hry, založil Recoil Games a vrátil se mezi PC a konzole s projektem Earth No More, o němž jsme napsali obsáhlé preview. Pro 3D Realms to znamená postup na další stupínek, protože poprvé spolupracují na více než jednom projektu současně (dle Millera mají další tři zatím tajné kšefty), přičemž počítají až s osmi současně vyvíjenými hrami.
Najít pro tento plán spolupracovníky by nemělo být těžké, přeci jenom vyhlídka spolupráce s renomovaným týmem, větší prostor pro kreativitu, sdílení finančních nákladů, rizik i úspěchů, společně s jednodušším přístupem k vydavateli (3D Realms má smlouvu s Take Two) je pro nové, ambiciózní, leč nezkušené týmy více než lákavá. V budoucnu nás tak zřejmě čeká několik zajímavých překvapení z této vývojářské farmy.
Je však velkou otázkou, zda mezi nimi bude i Duke Nukem. Poslední týdny se sice informací navršilo, dokonce vyšel i trailer, nicméně jeho kvalita (nakonec celá hra poběží na značně upraveném Unreal 2 enginu), byla věru nevalná. Možná by pro 3D Realms bylo z marketingového hlediska lepší hru nikdy nevydat a jen párkrát do roka vypustit nějaký ten obrázek, prohlášení atd. Možná by to bylo dobře i pro samotné hráče, kteří jinak tváří v tvář svým velkým očekáváním, budou nakonec zklamaní.
