První kusy šili ve starém mlýně. Firma nadšenců pak udělala z Česka balonovou velmoc

Petr Korbel
28. 11. 2021 19:44
V Česku nepůsobí mnoho firem, které je možné označit za hlavní lídry ve svém oboru. Takové, jež dominují světovému trhu a udávají jeho směřování. Jednou z mála výjimek je brněnská společnost Balóny Kubíček, která patří mezi tři největší výrobce horkovzdušných balonů na světě. Letos jich plánuje vyrobit rekordních 150 kusů, zatímco loni to bylo 132 a předloni 114.
Foto: archiv společnosti Balóny Kubíček

Srovnatelných počtů dosahují jen britská Cameron Bal­loons a španělská Ultramagic, ostatní výrobci jsou daleko za nimi. Celkově už firma Balóny Kubíček, která vznikla v roce 1990, prodala zhruba dva tisíce balonů.

"Nyní nás limituje zejména nedostatek manuálních pracovníků," podotýká spolumajitel a syn zakladatele Petr Kubíček. Podle jeho slov podnik v současné době kvůli absenci lidí nedokáže uspokojit až pětinu zájemců. Výrazný růst poptávky v Evropě a USA přičítá podnikatel pandemii, jež omezila cestování mezi kontinenty. Mnozí lidé, kteří by jinak vyrazili na exotickou dovolenou, zůstali doma, ale přitom si stejně chtěli dopřát zážitky, mezi něž patří i vzduchoplavba.

Od ostatních výrobců balonů se brněnský podnik odlišuje především tím, že si sám, respektive prostřednictvím sesterské firmy Textil Kubíček, vyvíjí a vyrábí neprodyšnou tkaninu pro plášť obalu. "To nám poskytuje výhodu, protože žádný konkurent si látku sám nevyrábí, všichni ji musí nakupovat," zdůrazňuje Petr Kubíček, dvojnásobný mistr republiky v balonovém létání.

Lehčí než vzduch

Firmu hned po revoluci založil jeho otec Aleš Kubíček. Ten před rokem 1989 působil v První brněnské strojírně, kde navrhoval turbíny. Ve volném čase skákal padákem a létal na větroni. Často také chodil do přírody a měl přátele mezi trempy, kteří se po přečtení knihy Karla Vrchoveckého Lehčí než vzduch rozhodli, že rovněž chtějí do oblak.

Jejich přání ovšem naráželo na dva zásadní problémy - nedostatek peněz a absenci balonů v tehdejším Československu. Zeptali se proto jediného inženýra, kterého znali, zda by moderní montgolfiéru dokázal zkonstruovat. Aleš Kubíček souhlasil.

Budoucí vzduchoplavci potřebovali peníze a střechu nad hlavou. V roce 1980 proto pod hlavičkou Svazarmu založili Aviatik klub Brno a našli si dobře placenou brigádu na brněnském výstavišti, kde myli okna pavilonů. Za vydělané peníze koupili látku a bývalý mlýn, který posloužil jako základna. V roce 1982 dokončili model, po několika měsících pak vznikl skutečný balon. "Chtěli oslavit 200 let od prvního veřejného letu bratří Montgolfierů z 5. června 1783," líčí Petr Kubíček, který před sedmi lety po otcově úrazu řízení firmy převzal.

Jenže samotný balon nestačil. Potřebný byl také úřední souhlas, protože balon se v té době jevil jako možný prostředek pro ilegální překročení státní hranice. Aleš Kubíček musel jako předseda klubu přesvědčovat úřady, že členové sdružení nehodlají emigrovat, nýbrž chtějí v Brně etablovat nový sport. Což se zdařilo a v červnu 1983 balon odstartoval. Dostal imatrikulaci OK‑3010 a dodnes se dá nafouknout. 

Při prvním startu jej řídil Vratislav Hlavatý, tehdy jediný tuzemský zkušební pilot horkovzdušných balonů. Ten vycvičil dva piloty a instruktory, Aleše Kubíčka a Jana Kunovského, což byl iniciátor celé akce. Ti následně proškolili další členy. Jenže potom se ukázalo, že na jeden balon je pilotů až příliš, a tak se členové klubu rozhodli, že zhotoví další. 

Jeden z balonů byl určen pro spřátelený pražský klub, a tehdy narazili na námitku, že jejich činnost začíná zavánět nedovoleným podnikáním. Aleš Kubíček se však nevzdal. Přesvědčil Aerotechnik Kunovice, který vyráběl motorizované kluzáky Vivat, aby do svého oficiálního sortimentu zahrnul taktéž balony. V roce 1985 vznikla balonová značka Aerotechnik, přičemž výroba zůstala v Brně. Ve starém domě se nacházela dílna, ve které pracovala švadlena a pletly se v ní koše. Vzniklo tam přes 30 balonů.

"V roce 1990, jakmile to bylo možné, otec rozjel vlastní byznys. Nejprve podnikal jako živnostník, následně šlo o společnost s ručením omezeným. V Aerotechniku sice také ještě běžela výroba, po čtyřech letech ale skončila," přibližuje Petr Kubíček počátky nynější rodinné akciové společnosti.

Do světa přes Belgii

Ze zpětného pohledu se jako klíčová událost jeví průnik na belgický trh. Tehdy se Kubíčkovy balony dokonce nazývaly BB, jako Brno a Brusel. Aleš Kubíček se krátce po revoluci setkal s belgickým podnikatelem, jenž spatřil jedinečnou šanci, že bude velmi levně nakupovat u nás a draze nabízet na Západě.

"Prodával naše výrobky s neuvěřitelnou obchodní marží. Nicméně doba byla převratná, na Západě nás nikdo neznal, naše firma působila v zanedbaném pavlačovém domě, a tak jsme byli vděčni za příležitost. Seznámil nás s tržními principy a naučil, že zákazník má vždy pravdu. Byla to prospěšná a zároveň perná zkušenost," vzpomíná Kubíček mladší. 

Potíží nakonec vzniklo tolik, že se koncem 90. let obchodní partneři rozešli. Mezitím však brněnská firma využila získaný čas. Navázala styky s dalšími prodejci. Ke zvýšení konkurenceschopnosti vedlo rovněž zahájení vlastního tkaní látky v roce 1997.

Firma zahájila zahraniční expanzi. Koncem 90. let skončily aktivity britské firmy Thunder and Colt a její obchodní ředitel zůstal bez uplatnění. Oslovil Aleše Kubíčka a ten mu nabídl mzdu, jež byla na tehdejší české poměry ohromná, ale v Británii odpovídala příjmu méně zdatné písařky. Angličan nabídku přesto přijal. Při práci pro brněnskou společnost využil své cenné kontakty a brzy se mu dařilo prodávat balony v nečekaném množství. 

Výrobní prostory tak přestaly stačit. V roce 2005 vyrostla velká továrna na okraji Brna, kde se přímo před výrobní halou rozkládá dostatečná plocha pro zkoušky balonů. Dnes v ní pracuje 80 pracovníků firmy Balóny Kubíček, přičemž celá skupina Kubíček jich má 125. 

Po úspěchu v Evropě se společnost chtěla prosadit i na druhém břehu Atlantiku. "V USA se nám otevřely možnosti kvůli tomu, že tam v letech 2007 a 2008 ukončili prodej balonů dva velcí producenti, Aerostar International a FireFly Balloons," uvádí Petr Kubíček. 

Přibližně dva roky trvalo, než brněnský výrobek získal typové osvědčení amerického Federálního leteckého úřadu, jenže ani pak se zákazníci hrnout nezačali. "Museli jsme zlomit strašlivou nedůvěru, což bylo vyčerpávající, ale zhruba po deseti letech vytrvalého úsilí jsme se zařadili mezi hlavní prémiové značky na americkém trhu," vyzdvihuje Kubíček.

Pokračování článku si můžete přečíst v týdeníku Ekonom.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy