Dlouholetá architektonická dominanta pražského Žižkova už rok postupně mizí před očima. Někdejší telefonní ústředna přišla o věž vysokou bezmála sto metrů. Z budovy dnes zbývá jen torzo a okolojdoucí může nahlédnout do jejích útrob, tedy do někdejších kanceláří, z nichž bourací stroje postupně ukusují další a další části.
Relikt socialistické architektury plný azbestu bourá Central Group, který budovu i s pozemky pod ní koupil už v roce 2017. O tom, co objekt přezdívaný Mordor nahradí, se pak rozhodovalo v interní architektonické soutěži. Z více než stovky návrhů vybral developer jeden z nejodvážnějších: tři rozvlněné věže plné zeleně, v nichž mělo vzniknout na tisíc bytů. Autorem projektu byl ateliér české architektky Evy Jiřičné, která už přes pět desetiletí působí v Londýně.
Návrh bytových domů o výšce 80, 90 a 100 metrů ale tvrdě narazil. Projekt Jiřičné a jejích kolegů strhal Klub Za starou Prahu, památkáři i politici. Budovy se na Žižkov nehodí, příliš vyčnívají, daly by se shrnout jejich výhrady. Ke kritikům se přidala organizace UNESCO, domy by totiž narušovaly pražské panorama.
V té chvíli to měl developer spočítané, a tak před dvěma lety projekt odpískal a dohodl se s architektkou na přepracování. Nový návrh už nemá obsahovat rozvlněné domy a vejde se do výškového limitu 56 metrů. Na místě někdejšího Telecomu tak nakonec vznikne úplně jiný projekt.
"Novou podobu bychom chtěli představit v průběhu letošního roku," říká mluvčí Central Group Ondřej Šťastný. Už dříve ovšem firma naznačila, že původní nákresy renomovaného architektonického studia nezahodí. Domy podle nich postaví prý buď jinde v Praze, nebo v jiném českém městě. A když neuspěje, zkusí najít vhodnou lokalitu v zahraničí.
Sama Jiřičná neskrývala zklamání z výsledku. Ostatně, jistou zabetonovanost českého hlavního města a nelibost jeho obyvatel a politiků k novotám kritizuje dlouhodobě. "Svěrací kazajka komunismu přežila až do dnešní doby. Dostat povolení a postavit tady něco trvá strašně dlouho. A hranice, ve kterých se architekti musí pohybovat, jsou strašně blízko u sebe," glosovala před časem v pořadu Spotlight.
Město jednoho (tančícího) domu
Když zahraniční turista před cestou do českého hlavního města při sestavování itineráře nahlédne do průvodců, najde v nich nepřeberné množství architektonických tipů. Drtivá většina ovšem odkazuje na historické budovy. Co se moderních domů z nedávné minulosti týče, omezují se většinou doporučení na jeden jediný: Tančící dům, budovu na Rašínově nábřeží, kterou v polovině 90. let navrhli věhlasní architekti Frank Gehry a Vlado Milunić.
Spolu s ním pak milovníci architektury jezdí obdivovat možná ještě dílo Jeana Nouvela, známého francouzského architekta, podepsaného pod návrhem smíchovského administrativního centra Zlatý Anděl. Stavaři ho dokončili v roce 2000. Od té doby se sice v Praze postavilo mnoho zajímavých budov, žádná z nich ale nebudí vášně, emoce a není tak unikátní, aby se mohla stát ikonickou.
O které jde? Hned několik jich lze nalézt v Karlíně. Vznikl tu například rozsáhlý kancelářsko‑obytný komplex s názvem River City Praha s budovami pojmenovanými podle známých světových veletoků, jehož autory jsou kodaňský architekt Schmidt Hammer Lassen a pražské studio ATREA. Za pozornost stojí ve stejné čtvrti Corso Karlín, budova vzniklá přestavbou někdejší tovární haly. Autorem fúze starého a nového byl známý španělský architekt Ricardo Bofill.
Světoznámý americký tvůrce Richard Meier stojí zase za administrativní budovou Parkview na Pankrácké pláni. Letos by pak měli dělníci dokončit práce na rekonstrukci barokního paláce Savarin v historickém centru Prahy podle návrhu předního britského architekta Thomase Haetherwicka. Společnost Crestyl, která rekonstrukci vnitrobloku a jeho přestavbu na kanceláře, obchody a unikátní veřejné prostranství realizuje, ovšem také prošla několikaletým martyriem v souboji s úřady. A památkáři dodnes bedlivě dohlížejí i na samotné stavební práce.
Ztracený blob
O jedno dílo, jež parametry architektonické dominanty splňovalo, přišla Praha před patnácti lety. Přes všechny kontroverze kolem průběhu soutěže či řešení pozemků by sídlo Národní knihovny podle Jana Kaplického bezesporu místo v bedekrech zaujalo.
Budova postavená podle návrhu mezinárodně respektovaného architekta, respektive architektky, s potenciálem stát se předmětem obdivu turistů, přibyla v Praze až loni na podzim. Kancelářské centrum Masaryčka postavila developerská společnost Penta Real Estate a v září se sem začali stěhovat první nájemci. Přestože příběh Masaryčky navržené studiem Zahy Hadid měl nakonec relativně šťastný konec, ani on se neobešel bez dlouholetých sporů s odpůrci.
"Od vstupu do projektu až do kolaudace uplynulo přibližně deset let. Z toho největší část zabralo veřejné projednávání a vypořádání všech připomínek. Do řešení byla kromě místních úřadů zatažena i mise UNESCO, ombudsman, dokonce i soudy," popisuje komplikace Rudolf Vacek, ředitel rozvoje společnosti Penta Real Estate. Odpor nakonec přinutil firmu k ústupkům - snížení hlavní budovy, zmenšení projektu a přepracování celé jedné jeho části.
"Dokázali jsme nakonec najít kompromis, ve všech posuzovaných sporech nám bylo dáno za pravdu, ale dokončení projektu se mimořádně prodloužilo, stavbu to prodražilo. A to kvůli několika málo odpůrcům, kteří se na těch sporech chtěli především zviditelnit," myslí si Vacek.
Spory o stavbu u Masarykova nádraží
- Pozemky u Masarykova nádraží koupila Penta v roce 2016. Projekt od počátku čelil kritice kvůli předimenzovanosti nebo zhoršení dopravy. Penta zažádala o územní rozhodnutí v lednu 2020 - den poté, co na radnici Prahy 1 došlo k převratu a kritici projektu skončili v opozici.
- Stavební úřad pak opakovaně obešel některé účastníky řízení a o projektu ani povolení stavby je neinformoval. Investor se drobnými změnami vyhnul jak posouzení vlivů na životní prostředí, tak účasti spolků. Na pochybení už v roce 2021 upozornil ombudsman.
- Organizace Arnika se bránila a nedávno u Nejvyššího správního soudu uspěla. Podle soudu chyboval magistrát i stavební úřad. Magistrát nyní musí znovu zvážit, zda posouzení vlivů bylo potřeba a zda se měla povolování stavby účastnit veřejnost.
- Ani po otevření komplexu spory neskončily. Penta dodatečně získala povolení k vybudování nástavby. Objekt tím převýší okolní zástavbu a překročí povolenou hranici čtyřicet metrů. Kritici se obávají narušení panoramatu i rušení nočního klidu.
Naděje pro filharmoniky
Až na nerealizovaný Kaplického "blob" stojí za projekty aspirujícími na architektonická lákadla hlavního města soukromí investoři. Nad seznamem oceňovaných historických budov si ovšem nelze nevšimnout, že mnohé vznikaly pod taktovkou města.
To, že žádná nová na objednávku radnice mezi nimi není, by se mohlo v dohledné budoucnosti změnit. Nedávno dostaly konkrétní kontury dva veřejné projekty, jež by na seznam architektonických skvostů mohly přibýt: nový koncertní sál pro Pražskou filharmonii a přestavba hlavního nádraží. Pod oba se podepsali také nositelé významných jmen světové architektury.
Soutěž o podobu útočiště filharmoniků vyhrál v květnu 2022 dánský ateliér Bjarke Ingels Group. Jeho návrh, na rozdíl třeba od kontroverzní Kaplického chobotnice, dosáhl téměř nemožného - sklidil všeobecné nadšení. Budova a okolní veřejný prostor, jež mají vzniknout v Holešovicích poblíž stanice metra Vltavská, okouzlily odbornou i laickou veřejnost.
Podle optimistické verze by se mohlo začít stavět za tři roky. Zdaleka to ale není jisté. Hlavní komplikací se jeví financování. Náklady na výstavbu se už ve fázi studií několikrát prodražily. První odhady hovořily zhruba o devíti miliardách korun, pak se částka zvýšila na bezmála 13 miliard. A podle zkušeností s takovými projekty ani to patrně není finální součet.
Zástupci města chtějí výši celkové investice upřesnit během následujících tří měsíců. Lidové noviny v minulém týdnu přišly s odhady nejmenovaných lidí ze stavebního byznysu, kteří hovoří dokonce o 19 miliardách.
Nárůst nákladů prý je nevyhnutelný nejen kvůli plánovaným dalším úpravám projektu, extrémně drahá bude také přestavba stanice metra, mostu přes Vltavu a okolí plánovaného koncertního sálu. Vzhledem k tomu, že ani na aktuální investici zatím město nenašlo dost vlastních peněz, je otázka, zda tak masivní prodražení nemůže stavbu zhatit.
Pravým opakem nadšeně přijaté budovy filharmonie se stal loni na konci roku představený návrh na rekonstrukci brutalistické budovy hlavního nádraží a okolních Vrchlického sadů. Pochází z dílny jiného dánského studia Henning Larsen Architects. Dřevěné klenby, připomínající spíš stavbu z Blízkého východu, vzbudily rozpaky.
Vášnivá diskuse se rozpoutala také kolem praktického provedení: výsledkem rekonstrukce by mělo být ubourání části budovy a cestující čekající na vlaky by tak museli pobývat v sice krytém, stále ale venkovním prostoru. Pražský Institut plánování a rozvoje tak sice hovoří o začátku výstavby už v roce 2028, skeptikům se tento termín jeví jako silně nerealistický.
Odvážná Ostrava
Jak si vedou jinde? České Budějovice stejně jako Praha propásly šanci chlubit se dílem Jana Kaplického. Místní fanoušci architektury několik let žili v naději, že na pozemcích poblíž sídliště Máj vyroste kongresové centrum podle jeho návrhu. Tahanice a spory ale nakonec před čtyřmi lety vyústily v definitivní stop. Aktuální plány magistrátu jsou značně přízemnějšího rázu: na parcele by prý mohl stát aquapark.
Daleko vstřícnější novotám je Zlín. Zatímco v Praze s žádným velkým projektem neuspěla, v rodném městě se Jiřičná prosadila a kongresové centrum podle jejího návrhu už téměř 15 let poskytuje mimo jiné své zázemí Filharmonii Bohuslava Martinů.
Na vůbec největší architektonický skvost má ale zaděláno Ostrava. Výstavbě koncertního sálu, který podle představ amerického architekta Stevena Holla bude zasazen do historické budovy Domu kultury, už by snad nemělo nic stát v cestě. Původně plánovaný termín zahájení projektu za zhruba 3,7 miliardy korun v roce 2022 se ještě nestihl. První dělníci a stavební stroje by ale měli na místo dorazit už letos.
