Podnikat začal Martin Wichterle, dnes stoprocentní vlastník strojírenského holdingu Wikov a vnuk nejen v Česku dobře známého vědce a vynálezce, hned po revoluci, v roce 1990. Jako vystudovaný geolog tehdy založil s Markem Stanzelem firmu, která se věnovala geologickým průzkumům a ekologickým auditům. A vedli si dobře, během několika let se stali středoevropskou jedničkou v oboru. Přesto firmu v roce 2001 prodali americkým investorům.
„Je pravda, že se nám dařilo, ale taky jsme už začali narážet na určitý strop. Podnikali jsme hodně v zahraničí a tam už jsme se dostávali do segmentu, který byl doménou velkých, především stavebních firem. Možnosti dalšího růstu sice nějaké byly, ale už by to nešlo tak rychle jako dřív a my jsme měli pocit, že jsme firmu někam dotáhli a dál už by měl pokračovat někdo jiný. To byl jeden faktor - a druhý byl, že jsme tehdy dostali extrémně výhodnou nabídku, kterou prakticky nešlo odmítnout," objasňuje Martin Wichterle důvody tehdejšího rozhodnutí.
Příští zastávka: strojírenství
A přišly akvizice, které daly základ holdingu Wikov Industry, dnes největšímu českému výrobci zařízení do větrných elektráren a průmyslových převodovek.
„Svou roli v tom sehrála náhoda," vzpomíná Martin Wichterle. „Někdy v roce 2001 jsme kupovali od konkursního správce holdingu ČKD jednu dceřinou firmu - Technické laboratoře. Poté, co se obchod uskutečnil, nám konkursní správce navrhl, jestli nechceme koupit ještě jednu strojírenskou firmu v Hronově. Říkal jsem, že určitě ne, ale nakonec jsem se tam jel ze zvědavosti podívat. Předchozích dvanáct let jsem strávil konzultantstvím, ale vždycky jsem toužil něco vyrábět. A produkty, které se v Hronově vyráběly a vyrábějí, se mi na první pohled tak zalíbily, že jsem tomu úplně propadl a rozhodl se pro koupi."
Prvním krokem bylo zajistit novou krev do managementu. „Mělo to dva důvody - jednak jsem se firmě nemohl první rok věnovat osobně, protože jsem měl ještě závazky z předchozího podnikání, jednak tam bylo nutné vnést nové způsoby řízení, zavést nové technologie, nastartovat další vývoj a sehnat nové zákazníky. Ale nešlo o krizový management - je důležité říct, že firma sice byla součástí krachujícího holdingu, ale sama byla zdravá a vydělávala, i když tehdy v daleko menším měřítku než dnes."
ČKD Hronov se tak spolu se Škodou Gear stala základem holdingu Wikov, značky, jejímž spoluzakladatelem byl prapradědeček Martina Wichterleho František. I v tom, že dnes holding nese značku, u jejíhož zrodu stál předek majitele, však sehrála roli náhoda.
„Za obě firmy, ČKD Hronov a Škoda Gear, jsme museli platit poplatky za ochranné známky, a tak jsme začali hledat možnosti, jak firmu přejmenovat. Shodou okolností jsme se dostali k Wikovu v době, kdy známka byla zrovna na prodej - jinak bychom se dnes jmenovali jinak," říká Martin Wichterle.
Výhodu pro svůj byznys však v této tradiční značce neviděl. „Když se na to podíváte reálně - značka Wikov byla známá hlavně na Moravě a v části Čech a z trhu zmizela už před půlstoletím. Navíc Wikov vyráběl něco jiného než my, především zemědělské stroje. Takže určitě nejde o značku, která by nám dnes otvírala dveře na zahraniční trhy."
Přesto na ně dokázali proniknout - dnes Wikov prodává své výrobky zejména v zahraničí: v Rusku, Koreji, Německu, Norsku, Indii - a především v Číně. A jak těžké bylo proniknout právě na tenhle trh, kde se snaží uspět snad všichni výrobci světa?
„Je to hodně těžké. Čínský trh je složitý a musíte tam strávit určitý čas, protože zákazníkům nějakou dobu trvá, než si na vás zvyknou a začnou vám důvěřovat. A hlavně tam proti vám stojí obrovská konkurence, takže podmínkou úspěchu je přijít s produktem, který je na vysoké technické úrovni a moc se ve světě nevyrábí. Je tam taky daleko složitější udržet si know-how, takže musíte pořád přicházet s něčím novým. To ale platí obecně - pokud nechcete být low-cost firmou, která vyrábí s nízkou marží něco na zakázku. Něco vyrobit umí každý druhý, ale vyvinout produkt, rychle a dobře, tak, aby fungoval, to je ten pravý fortel, na tom může přežít evropské nebo americké strojírenství."
Přestože v Asii Wikov dokázal uspět, nechce svůj byznys stavět jen na dodávkách do Číny či Indie. „Je pravda, že asijský trh nám hodně pomohl v časech krize, která se nás i díky soustavným investicím do vývoje nových produktů dotkla jen minimálně. Ale bereme ho jako jeden z mnoha trhů, které obhospodařujeme."
Investice nikdy nekončí
Pokud jde o investice, Martin Wichterle připomíná, že strojírenství je extrémně konzervativní. „Není to obor, v němž vymyslíte nějakou novou sloučeninu nebo IT produkt, s nímž rychle ovládnete svět. Strojírenství stojí na referencích - a vaše produkty hlavně musejí hned fungovat, nemůžete je vyvíjet jako nějaký informační systém, který zavedete, pak se vám zasekne a vy ho půl roku opravujete. To by vám u zákazníků neprošlo. Takže investice do nových produktů je vlastně nekonečná," uvažuje.
Martin Wichterle řídí úspěšný byznys, respektovanou firmu, s níž i světoví hráči jednají jako rovný s rovným. I peněz vydělal dost na to, aby zajistil celou svou rodinu, takže má všechny důvody ke spokojenosti. Přesto mu není lhostejné, co se kolem něj děje, a nedávno se proto stal signatářem Výzvy za přímou volbu poslanců. Iniciativa vyzývá poslance a senátory, aby začali jednat o změně volebního systému na většinový, který by umožnil voličům už ve volbách 2014 hlasovat pro jednotlivé kandidáty a politické strany donutil navrhovat skutečné osobnosti.
„Vždycky mi záleželo na věcech veřejných," říká k tomu Martin Wichterle. „Věděl jsem sice vždycky, že do politiky nechci vstupovat - jedním z důvodů je, že bych to možná ani neuměl - ale současně mě často trápí, co se kolem mě děje. A když se nechcete postavit do úplně pasivní role, hledáte možnosti, jak současný systém zlepšit nebo zkulturnit. Podpořit tuhle iniciativu byla jedna z možností, jak udělat něco pro dobrou věc, proto jsem se tak rozhodl. Cítím prostě spoluodpovědnost za vývoj v téhle zemi."
(Zkrácená verze článku vyšla v časopisu CSR fórum 8/2012)
