Byl politickým vězněm, odbojářem, ale hlavně velmi blízkým spolupracovníkem poválečného ministra Jana Masaryka.

Poslední chvíle svého života strávil v Domě sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích.

Masaryka nezabili, tvrdil

Antonín Sum pocházel z Prahy, kde po válce vystudoval právnickou fakultu. Během okupace se aktivně podílel na protinacistickém odboji.

Brzy po dokončení studií se zapojil do politiky. Působil nejprve na předsednictvu vlády, pak se přesunul na ministerstvo zahraničí. Tam se stal osobním tajemníkem ministra Jana Masaryka, jehož smrt způsobená pádem z okna je dodnes stále záhadou.

Sum patřil mezi lidi, kteří byli přesvědčeni, že nekomunistický ministr zahraničí v Gottwaldově poúnorové vládě skočil z okna na nádvoří Černínského paláce sám.

"Den před smrtí mi řekl, že už se svobody určitě nedožije. Jiným lidem předtím možnost sebevraždy také naznačoval. Říkal rovněž, že tady nikomu šaška dělat nebude," vzpomínal Sum.

Vzhledem k nedostatkům ve vyšetřování případu, které Státní bezpečnost započala prakticky ihned po nalezení Masarykova těla, zřejmě úplná pravda nikdy nevyjde najevo. Nevysvětleným úmrtím se zabýval i Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

22 let za velezradu

Sumův život byl s Masarykem propojený i po revoluci. Spoluzaložil a aktivně se podílel na činnosti Masarykova demokratického hnutí, nadace Jana Masaryka a Společnosti Jana Masaryka.

V roce 1996 vydal knihu Osudný krok Jana Masaryka, která mapuje poslední okamžiky ministrova života.

Antonín Sum byl také jedním z odsouzených v procesu s Miladou Horákovou. Za údajnou velezradu dostal 22 let. Prošel řadu věznic, octl se i v uranových dolech.

Z vězení ho propustili dříve, v roce 1962. O čtyři léta později se dočkal rehabilitace.